Nedomyšlené Mezi živly pozvedá krásná animace. První ohlasy na novou pixarovku

Vedle projekcí pátého Indiany Jonese a nového opusu Martina Scorseseho by málem zaniklo, že na festivalu v Cannes se představil též animák Mezi živly, pocházející z věhlasné pixarovské dílny. Z ní minulý rok vzešly tituly Proměna a Rakeťák, jež však za největšími hity tohoto studia poněkud zaostaly. O to větší tlak je vyvíjený na tým kolem režiséra Petera Sohna, stojícího za průměrným Hodným dinosaurem (2015), aby jeho živelní novinka uspěla.

Ta svou vizuální stránkou připomíná pixarovský hit V hlavě (2015), kde vedle sebe koexistovaly různé emoce. Nyní se ocitáme ve Městě živlů, kde spolu žijí bytosti ohnivé, vodní, zemské i vzdušné podstaty. V centru dění je příběh mladíka Vlhoše a dívky Jiskry, kteří k sobě pocítí sympatie, ale jak je z jejich jmen patrné, jejich živlová podstata příliš kompatibilní není.

A zatím není zrovna vyrovnané ani hodnocení nového snímku kritiky a kritičkami, kteří jej v Cannes viděli. Na webu Rotten Tomatoes se zatím nachází 11 recenzí, z nichž je sedm pozitivních a čtyři negativní, průměrné skóre zůstává na nepříliš dechberoucím 6,1 bodu z 10. Ani fakt, že se animák podařilo prosadit jako zakončovací film prestižního festivalu (což se předtím podařilo právě zmíněnému V hlavě), tedy lepšímu přijetí nepomohl.

Peter Debruge na webu Variety napsal, že princip živlů neodpovídá prakticky ničemu, co by děti o přírodním světě věděly či mohly poznat. Namísto toho, aby jim tato příliš komplikovaná premisa umožnila hlouběji porozumět ohni, vodě atd., vytváří pro ně nejrůznější matoucí pravidla, která se musí naučit, přitom ve skutečnosti mimo svět filmu neplatí. Mezi živly je tak propracovaný snímek a vyžaduje tolik expozice, že ani díky svižnému tempu se úplně nedaří přenést jádro příběhu do finálního díla.

Vedle zmíněných podobností se snímkem V hlavě a podobně abstraktní Duší (2020) zmínila Therese Lacson z webu Collider i přílišné paralely s disneyovkou Zootropolis: Město zvířat (2016), kde rovněž existovalo množství pravidel a zákazů ohledně toho, které zvířecí druhy se spolu mohou objevovat na veřejnosti.

„I přes své zmatené a přehnané budování světa má Mezi živly dostatek okouzlujících momentů, s nimiž si vystačíte, i když jádro snímku nespočívá ani tak v jeho nedomyšlené sáze o imigrantech a imigrantkách, ale spíše v osobním dramatu, které se nachází o několik vrstev hlouběji,“ napsal Siddhant Adlakha pro Indiewire.

Jo-Ann Titmarsh pro web Evening Standard doplnila, že stejně jako V hlavě je i tento film zaměřený na starší děti, které se chystají navazovat vztahy a zároveň se vypořádávají s konflikty s rodiči. Ale také si budou klást otázky, proč je oheň v jeden moment chladný a proč ohnivé bytosti nosí košili, ale už ne kalhoty, stejně jako třeba kačer Donald. V jednu chvíli se zdá, že se režisér Peter Sohn chce věnovat ekologickému tématu, ale tuto linka zase brzy opouští na úkor výhradního zaměření se na problémový vztah mladého páru.

Zato Matt Neglia pro web Next Best Picture napsal, že se jedná „nejen o to lepší z pixarovek poslední doby, ale dokonce o jeden z jejich nejlepších snímků vůbec“. Na Twitter rovněž zmínil: „Chytrý a emocionální příběh o lásce zahřeje u srdce a dojme, navíc se jedná o citlivou poctu rodičům imigrantů. Krom toho s překrásnou animací a úchvatným soundtrackem Thomase Newmana.“

Podle kritické obce je tedy předností opět nádherná animace v kombinaci s opojnou hudbou, nechybí ani spousta procítěných momentů. Zdá se však, že příběh působí překombinovaně, pro děti nesrozumitelně a pro dospělé naopak poměrně ohraně. To rozhodně nejsou dobré zprávy, ačkoli řada dalších diváků a divaček, kteří film v Cannes viděli, se na sociální sítě rozepsala ve výrazně pozitivnějším duchu. Naděje tedy umírá poslední. Její případný skon je naplánovaný na 15. června, kdy má snímek v našich kinech premiéru.