Mojmír Sedláček

Navrátí se M. Night Shyamalan do staré formy, anebo se podepíše pod další nepovedené béčko, které nedokáže naplnit svůj zajímavý potenciál? Tuhle otázku si neúnavně klademe u každého nového snímku indicko-amerického režiséra a reklamní kampaně předcházející uvedení filmu do kin nám váhání neusnadňují. Na ploše pár minut se totiž Shyamalan v podstatě vždy dokáže vytasit s lákavě vypadajícími záběry i atraktivní zápletkou, což platí i pro jeho novinku Past (Trap).

Před pár dny si fanoušci oblíbené Cornetto trilogie připomínali dvacetileté výročí od její první části s názvem Soumrak mrtvých (Shaun of the Dead) a rázem tu máme další narozeniny. Jeden z největších talentů své generace Edgar Wright totiž slaví padesátku, a tak stojí za to si kariéru tohoto anglického stylaře stručně proběhnout.

„Co nejvíc vzbudilo všeobecnou pozornost a ocenění u tohoto filmu, byl Formanův pronikavý pozorovatelský talent. V recenzích bylo konstatováno odvážně nazřené téma mladých s neobvyklou mírou autentičnosti, nekonvenční způsob vyprávění a volně strukturovaný příběh, odkloněný od běžné, tradiční formy,“ shrnuje Stanislava Přádná v biografii Miloše Formana přednosti Černého Petra. Snímek, standardně uváděný s rokem vznikem 1963, přesně před 60 lety vstoupil do českých kin.

Francouzský režisér s českými kořeny Sébastien Vaniček na loňském festivalu v Benátkách představil svůj celovečerní debut Havěť (Vermines), který si okamžitě vysloužil nálepku nejděsivějšího titulu z festivalové nabídky. Přestože horory nepatří mezi žánry, jež kritická obec na festivalech obvykle vyzdvihuje, Vaničkův snímek se dočkal výrazně pozitivních ohlasů. A zanedlouho bude děsit i tuzemské publikum.

Sedmašedesátiletá Linda Hamilton se v posledních letech objevuje na plátně pouze sporadicky a fanoušci ji mohou sledovat spíše ve vedlejší roli v seriálu Resident Alien. Ve své nejslavnější úloze ji už ale s největší pravděpodobností neuvidíme. Hamilton se totiž v kůži Sarah Connor už objevit nehodlá.

Quentin Dupieux patří mezi nejodvážnější a nejodvázanější režiséry současnosti. V poslední době přešel na kadenci dvou filmů ročně, to však neznamená, že by jeho díla nehýřila nápaditostí či ochotou bourat konvence. I proto je v podstatě ideálním kandidátem na vytvoření životopisu o obdobně nespoutané osobnosti Salvadoru Dalím a je jasné, že pomyslný tvůrčí dialog mezi Dupiexem a Dalím nemůže přinést nic, co bychom mohli označit za standardní film.

Pokud byste se někoho ptali na nejlepší filmy všech dob, pravděpodobně by ve výčtu klíčových titulů nemohl chybět Kmotr (The Godfather). Jak už to tak u slavných filmů bývá, během let po jeho premiéře se vyrojila spousta historek nejen ze samotného natáčení, ale i z preprodukční fáze, kdy se psal scénář či vybíral casting. A právě na obsazení je dodnes vidět, jak pečlivě tým kolem režiséra Francise Forda Coppoly volil každého herce a herečku.

Duo Trey Parker a Matt Stone je známé především díky Městečku South Park (South Park), jež v zámoří odvysílalo už svou 26. sezónu a stále nekončí. Vedle tohoto fenoménu televizní satiry se však dvojice věnuje i jiným projektům a na čerstvě skončeném lasvegaském CinemaConu oznámila hranou komedii, do níž je namočeno i věhlasné muzikantské jméno.

V souvislosti s nedávným udělování Českých lvů leckoho zaskočilo ocenění pro nejlepší film. Tím se stali Bratři, kteří však v žádné jiné kategorii neuspěli. Zato letošní oscarová ceremonie v tomto ohledu šokující nebyla, jelikož nejlepší film Oppenheimer získal i sošku pro režiséra Christophera Nolana, herce Cilliana Murphyho i Roberta Downeyho jr. a tři další. Takové výsledky jsou už přece jen typičtější.

Margot Robbie se ukazuje nejen jako jedna z nejzářivějších hereckých hvězd současného Hollywoodu, ale také jako zdatná producentka, zapojující se do projektů s velkou šancí na přilákání diváckého zájmu. V této funkci se už podílela na miliardovém hitu Barbie a zaštítila i v jistých kruzích populární satiru Saltburn. A v producentské úloze toho plánuje ještě mnohem více.

Která země produkuje ty nejsprostší filmy? Takovou otázku si položil datový analytik Stephen Follows, který se do čísel týkajících se kinematografie noří téměř neustále. Je jasné, že takto široce rozkročená otázka může vést k velmi rozmanitým výsledkům, Followsovy závěry nás však aspoň mohou nasměrovat ke zjištění, v jaké zemi se nachází nejvíce sprosťáků. A samozřejmě hned zkraje upozorňujeme, že v článku některá hrubá slovíčka zazní.

Billy Dee Williams nepřestává provokovat. Čerstvě sedmaosmdesátiletý herec se před pár týdny podělil o názor, že ačkoli Donald Glover je velmi talentovaný a tvůrčí, Lando Calrissian je jen jeden. Williams totiž tuto slavnou postavu z univerza Hvězdných válek ztvárnil v páté epizodě jako první, takže se s ním Glover, jenž se jako Lando objevil ve filmu Solo: Star Wars Story, prý nemůže tak úplně rovnat. Nedlouho poté se však Williams pustil na ještě výrazně tenčí led.

Obdivovaný filmař a v posledních letech i poněkud vyhrocený přispěvatel na sociální sítě Paul Schrader sám režíroval řadu zajímavých filmů (Zoufalství a naděje, Kočičí lidé, Modré límečky), především však proslul jako scenárista. Hned čtyřikrát totiž spolupracoval s Martinem Scorsesem, a to nejen na Posledním pokušení Krista (The Last Temptation of Christ) či Počítání mrtvých (Bringing Out the Dead), ale především na Taxikářovi (Taxi Driver) a Zuřícím býkovi (Raging Bull). A právě kvůli jedné scéně v posledním zmíněném filmu se dostal do křížku s hvězdným Robertem De Nirem.

Pražskému kinu Aero se podařil husarský kousek. Ve spolupráci s Aerofilms zakoupilo distribuční práva k obskurní černobílé grotesce Stovky bobrů (Hundreds of Beavers), která je navzdory předpokladům natolik kvalitní a zábavná, že si zaslouží mnohem širší diváckou základnu, než jakou může nabídnout Festival otrlého diváka, kde film mohli vidět první čeští diváci a divačky.

Že bychom se konečně dočkali? O akčním thrilleru Havoc jsme hodně slýchali v roce 2021, kdy došlo nejen k ohlášení projektu, ale také k celému natáčení. To skončilo na podzim onoho roku, jenže od té doby se po projektu slehla zem a jen vytrvalí fanoušci stále doufali, že o něm ještě uslyší. Před kamerou i za ní je totiž dost talentu na to, aby nás výsledek pořád zajímal.