Nový ročník festivalu Jeden svět s mottem "Hledání domova" bude zahájen již 7. března. Hlavními tématy 18. ročníku jsou migrace a situace na Ukrajině. Dokumenty a následné debaty se vynasnaží popsat danou problematiku co nejvýstižněji a nejkomplexněji. Festival opět nabídne množství kategorií, z nichž vybírat jistě nebude úplně snadné.
Zatímco se svět točí kolem Ukrajiny, Sýrie, islamistů a Ruska, na jeho druhém konci probíhá boj stejně urputný. Tisíce lidí se vydávají na několika tisícikilometrovou pouť za vidinou lepšího života, chtějí zabezpečit rodiny, změnit osud nebo jen zkusit štěstí. Osud jednoho takového snílka, který může dobře posloužit jako symbol, mapuje dokument Kdo je Dayani Cristal?
Je vždycky radost narazit na něco, co člověka povzbudí, kde se neumírá a navíc je to inspirativní. Takový je dokument Piráti ze Salé (2014). Natočila ho Rosa Rogers s Marieme Addou, v podstatě náhodou, když natáčely jiný dokument též v Maroku. Na to, že Piráti vznikli tak nějak neplánovaně, čiší z nich radost, a určitě stojí za vidění. Také proto, že takzvanému novému cirkusu je dnes věnována velká pozornost a je i u nás velmi populární.
Motto festivalu vyzývá, abychom proděravěli své ochranné bubliny a začali vnímat svět. O to se pokusí 114 filmů z 59 zemí rozdělených do dvanácti tematických kategorií od 2. do 11. března v Praze a následně v dalších městech. Jako vždy přijíždí spousta zahraničních hostů a chystá se mnoho debat na témata rezonující společností. To je ve zkratce to hlavní, s čím přichází již 17. ročník festivalu Jeden svět.
Pražská část festivalu Jeden svět 2014 skončila, festival však pokračuje v ostatních městech ČR a objeví se i v Bruselu. Jako každý rok jsme mohli vidět spoustu zajímavých filmů, vyslechnout si řadu zajímavých panelových diskuzí, zúčastnit se koncertů nebo se jen potkat se stejně smýšlejícími lidmi.
Během posledních dnů zasáhlo uživatele sociálních sítí apokalyptické video televize Channel 4 News, v němž se nad troskami syrského města Homs prohání dron. O díle zkázy jsme vás informovali již před dvěma roky v textu Martina Turka z festivalu Jeden svět 2014. Není od věci si jej nyní připomenout. I v éře rychlé internetové komunikace vyplavou některé zprávy na veřejnost se značným zpožděním. A to v tom lepším případě. V tom horším se o nich vůbec nepíše.
Festival lidskoprávních filmů Jeden svět je v plném proudu. Pozornost médií je nyní směřována převážně na Ukrajinu. V novinách se opět začínají objevovat aktivistky hnutí FEMEN. Kdo jsou tyto ženy, o co jim jde? Na tyto a další otázky se snaží najít odpovědi australská režisérka Kitty Green svým filmem Ukrajina není bordel.
Začíná březen, tzn. obvyklý čas na filmový festival Jeden svět, jehož 16. ročník má právě začít. Hlavním tématem je práce, fenomén, který dnes mimo jiné díky rekordní nezaměstnanosti řeší každý. A kdo není nezaměstnaný, tráví v ní x hodin denně – vyvolení si ji užívají, ten zbytek ji vykonává jako nutné zlo, jiní se díky ní ocitají v obtížných situacích, protože nemají čas na rodinu, koníčky a jiné věci, hrající v životě také důležitou roli.
