Recenze: Tom Hardy hodinu a půl v autě – odvážný film Locke, o jakém se nám může jen zdát

Pokud o filmu Locke nevíte zhola nic, a hodláte se na film na DVD nebo Blu-ray podívat, bylo by možná lepší další řádky nečíst. Je to dobrá rada od člověka, který už párkrát zažil to úžasné objevování přímo v přítmí kina, kdy o filmu nevěděl ani ta základní fakta a on se mu zjevoval bez předžvýkaných anotací a detailních recenzí. Byl pohlcen a žasnul. V případě filmu Locke, obávám se, se budete muset spokojit s DVD, případně blu-ray nosiči (vychází 12. srpna), neb česká kinopremiéra se jaksi nerýsuje.

Teď už ale pro ty, kteří chtějí vědět, do čeho jdou nebo půjdou. Jednoduše řečeno, ve filmu se neděje nic víc a nic míň, než že sledujeme předáka velké stavební firmy na cestě z práce v jeho bavoráku. To je vše. Ne, že by nic neříkal, jeho hands-free funguje bezvadně a on celou hodinu a půl mluví s různými lidmi. Na to, že si takový film udrží divákovu pozornost, by sázel jen hodně pomatený bookmaker. Nicméně by vyhrál.

Steven Knight, mimo jiné autor scénářů ke skvělým Východním příslibům (r.David Cronenberg), Špíně Londýna (r.Stephen Frears) a vynikajícímu šestidílnému seriálu Peaky Blinders (sám i režíroval), se po natočení režijního debutu Crazy Joe (2013) rozhodl napsat film, který bude kontrapunktem k vizuálním a akčním orgiím. Rozhodl se napsat a natočit film o obyčejném Angličanovi, který jede autem z práce, telefonuje, a přesto to bude drama, od něhož se divák neodtrhne, nebude zívat, natož spát. Ba naopak - bude napnutý až do konce.

Ivan Locke v podání Toma Hardyho má jet domů k rodině, kde jsou manželka a oba synové připravení společně sledovat fotbalový hit sezóny. Navíc druhý den čeká předáka stavební firmy jedna z největších profesních akcí – osobně řídit zalévání betonem připravenou konstrukci obřího mrakodrapu. Ivan Locke ovšem nejede domů, a ví, že tam, kam autem míří, mu znemožní být včas druhý den v práci.

Nechci vyzrazovat, co je oním důvodem, každopádně Ivan učiní zásadní rozhodnutí a to takové, že během jeden a půl hodinové jízdy autem se mu do základů změní život. A nejen jemu. V autě přijímá jeden hovor za druhým, volá zpět, některé hovory nepřijímá, u dalších se modlí, aby byly přijaty. Už po zhruba deseti patnácti minutách je zřejmé, že tvůrce takovéhle šarády se vydal na velmi tenký led divácké percepce. Zkušený scenárista Steven Knight si toho byl velmi dobře vědom a neponechal nic náhodě. V celém filmu neuvidíte nikoho jiného, než Ivana Lockea, ale dramatizované dialogy servírují několik příběhových linií způsobem, jaký nezřídka postrádají epicky rozmáchlé blockbustery. Pokud se u tohoto filmu budete ošívat nudou, nehledejte chybu u tvůrce.

Pro Toma Hardyho byl samozřejmě tento experiment příležitostí, jaká se neodmítá. Režisér Steven Knight chtěl herce, který dokáže hrát obyčejného člověka, muže, s jehož problémy se většina diváků přímo nebo zprostředkovaně setkala nebo je dokonce osobně prožila. Pocit, že sledujeme koncert pro jednoho známého herce, zůstává někde hluboko v podvědomí. Zcela dominuje silný příběh obyčejného muže, který učinil neobyčejné rozhodnutí. Příběh o lásce, zradě, křivdě a především pak o životním omylu, který je třeba napravit bez ohledu na následky.

Jen pro zajímavost – autor filmu Steven Knight prozradil, že telefonické rozhovory v autě nejsou jakousi postprodukční skládačkou. Herci na opačné straně telefonní linky (ačkoli je ve filmu nikdy neuvidíte) vedli s hlavní postavou dialogy v reálném čase, v nepřerušované sekvenci.

Závěrem jen snad přání, aby se našel český distributor se stejnou odvahou, jakou měli britští producenti, když dali zelenou natočení filmu vyprávěném v reálném čase o muži, co jede v autě z práce. Vnímavému českému divákovi by tak poskytli filmový zážitek, jaký v tuzemských kinech (nemluvě o českých filmech) jen tak neuvidí. Kdo navštívil některou z projekcí na festivalu ve Varech, jistě ví, o čem mluvím.

Hodnocení: 90%