GLOSA: Ostře sledovaný záškodník. Režisér Menzel hledá člověka, který ve Varech odrazoval od návštěvy Donšajnů.

Menzel přitom o promítání Donšajnů ve Varech vůbec nevěděl. Dočetl se o něm z recenze Jana Čulíka, šéfredaktora Britských listů, který vydal text s titulkem "Menzelovi Don Šajni: Moudrý, zralý, chytrý a hluboký film". Což Menzelovi muselo imponovat, ostatní tuzemské recenze totiž v hodnocení nepřekročily hranici 50 procent.

Prostřednictvím článku Mirky Spáčilové Menzel autora letáku vyzývá, aby se přihlásil: „Chtěl bych se dozvědět, proč si nepřál, aby film viděli zahraniční účastníci festivalu. Možná se bál toho, aby přívětivých recenzí nebylo víc než jen ta jedna z Britských listů.“

PR a marketing upravují realitu, někdy dokonce lžou. Jsou placeny a je to v pořádku. Výše zmíněný leták nebyl nikým placený, nelže, sděluje soukromý názor, odkazuje se na průměrné procentuelní hodnocení ČSFD. Menzelovi se to nelíbí, což je pochopitelné. Jsou ale názor a akce neznámého antiDonšajna natolik pobuřující, aby kvůli tomu vznikl článek?

Jiří Menzel se zapsal do české i světové kinematografie, jeho oscarové Ostře sledované vlaky se ostatně dočkaly restaurovaného uvedení. S Donšajny nicméně přestřelil. Internetové diskuse a blogy jsou různých prohlášení, výzev a "hejtů" plné. Když to ale máme fyzicky černé na bílém, tak nás to má zaskočit? Ostatně, nebylo by nic jednoduššího než daný list papírů strhnout a zmuchlat do koše. Ale nikdo to neudělal. To také o něčem svědčí.