Recenze: Walesa: Člověk naděje - svěží portrét polského Václava Havla

Musím kajícně přiznat, že jsem od tohoto filmu Andrzeje Wajdy nic moc neočekával. Přeci jen - co se dá s takovým námětem udělat? A co s ním může udělat režisér, kterému je 88 let, tedy o 13 let více, než Havlovi, když režíroval Odcházení...?

Proto mě velmi překvapilo, jak svěžím dojmem celý film působí a jak kvalitní má tempo - i při své dvouhodinové délce!

Opravdu dobrý je představitel titulní role, který slavného předáka hraje jako "normálního elektrikáře z lidu, kterého to všechno sere, nezajímají ho všechny nuance, ale dokáže si dupnout". Je příjemně lidský a často vtipný, ale nikdy nesklouzne do nechtěné parodie. Téměř nesleze z plátna (pochopitelně) a podobně významnou roli má ve filmu jen jeho manželka. A opět - jejich vztah je příjemně lidský, vtipný i neteatrálně dramatický.

Wajda se celkově snaží udržovat film na lehčí notě a často používá "zlidšťující elementy" - například když při osudné stávce zabere kočku, která stávkujícím běží přes cestu. A spoustu dalších. Opravdu to funguje, má to tempo a není v tom nejmenší náznak senility.

Z hlediska výpravy (davové scény, dobové rekvizity) je film bezchybný a pravděpodobně byl slušně drahý. A hudba pozůstává především z polských punk-rock retrosongů (netuším, jestli skutečných dobových nebo nově složených), jejichž texty jsou v českých titulcích překládány.

Samozřejmě, filmaři se nedopouštějí žádné divoké fabulace (například mimozemšťani nebo točení domácího porna), takže většina filmu je o tom, že je Walesa naštvaný, někomu nadává a/nebo sedí (a celé je to rámováno rozhovorem, který už jako celebrita poskytuje italské novinářce). Tudíž nic moc nepředvídatelného nebo dramaticky extra vděčného.

Ale řekl bych, že jde o nejlepší způsob, jakým takový film mohl být natočen. Pravděpodobně je to nejlepší polský film od Sexmise (z těch asi tří, co jsem za tu dobu viděl).

Hodnocení: 80%