Když "randíte" s počítačem aneb Úžasný sci-fi film o lidských vztazích a pocitech

Právě finalizuje rozvod se svou manželkou Catherine (Rooney Maraová), kamarádí se s designérkou videoher Amy (Amy Adamsová), občas zkusí nějaké to rande, ale celkově neví, co dál se svým životem.

Pak si téměř náhodou zakoupí nejnovější operační systém OS1, alias "Samantha", který si s ním začne povídat hlasem Scarlett Johanssonové, a překvapivě zjišťuje, že najednou má vztah tak perfektní, že v něj už ani nedoufal...

Spikeu Jonzemu (nebo jak se to skloňuje), který poprvé ve své kariéře zfilmoval vlastní původní scénář, se podařilo skvěle zaskórovat hned na několika frontách. (Samozřejmě to není jen zásluha Jonzeho, ale je zjevné, že celé natáčení měl pevně v rukou člověk s velmi precizní vizí.)

Zaprvé je úchvatná podoba světa budoucnosti. Nevíme, jestli se film odehrává za 10 let nebo za 50 let, ale naprostá většina detailů vypadá uvěřitelně a realisticky. Obdivuhodné je oblečení všech postav, které je trošku moc hipsterské a divně barevné, ale jen o trochu víc, než jsme zvyklí dnes. Nedivil bych se, kdyby vznikly módní kolekce založené na tomto filmu.

Ale celé Los Angeles (jehož podoba vznikla kombinací skutečného L.A. se Šanghají) je něco bizarního a dosud neviděného, ale přitom jen trochu odlišného od toho, co důvěrně známe z existujících světových velkoměst. Jedním z mnoha zajímavých detailů je to, že i když se mnohé scény odehrávají v nejrůznějších exteriérech města, nikdy neuvidíme jediný automobil. Jsou to tucty drobností, které jsou víceméně podprahové, ale dohromady vytvářejí těžko definovatelný dojem "neznámého zvláštního nového světa".

S tím úzce souvisejí technologie, které jsou ve filmu prezentovány. I zde je zcela zjevné, že jejich podobu museli vymýšlet lidé, kteří takříkajíc "mají prst na tepu doby", znají aktuální trendy (technické i designové) toho, co dnes předvádějí Apple, Google nebo Sony, a dokáží z toho zajímavě extrapolovat pár let dopředu. Jeden příklad z mnoha: Zatímco Theodore si doma v obýváku občas hraje s něčím, co vypadá jako následovník Kinectu pro dospělé gamery, Amy pracuje na "mobilní hře pro ženy", která má pochopitelně zcela jiný grafický styl a ovládání.

A co se týká samotného konceptu "inteligentního OS s hlasem Scarlett Johanssonové", Jonze si dává pozor, aby příliš nekonkretizoval, jak je technicky realizován, zda jde skutečně o lokální aplikaci v jeho PC, nebo spíš nějakého následovníka Google Now, který běží převážně z cloudu. Vůbec není jasné, nakolik se slovní spojení "operační systém" v tomto filmu protínmá s "operačním systémem" v té podobě, kterou známe dnes. Čímž se mu víceméně podařilo negovat jakékoliv potenciální technické výtky.

A teď už k těm méně technickým věcem.

I když je Ona de facto sci-fi (bez futuristické technologice by celá zápletka nemohla existovat), je to film o velmi, velmi současných věcech. O dnešním životě, kdy jsou všichni a všechno propojeno, soukromí ubývá a osobní vztahy jsou nahrazovány online / virtuálními vztahy.

Pokud patříte k lidem, kterým připadá bizarní představa, že by se někdo zamiloval do softwaru, dovolte mi upozornit vás, že už dnes existují lidé, kteří upřímně, z celého srdce milují kreslené poníky, které pojali za manželky, a souloží s jejich plyšovými modely:

Ohledně lásky k softwaru doporučuji také tento můj blogpost z roku 2010.

Zatímco v rukou horšího filmaře by příběh vyvrcholil tím, že se do sebe Theodore a Samantha zamilují, v Jonzeho filmu je to pouze odrazový můstek, z něhož vyplyne celá druhá polovina filmu. Nebudu spoilerovat, ale dočkáme se věcí, za které by se nemuseli stydět Stanisław Lem nebo Isaac Asimov.

Ale pořád tady mluvím o sci-fi aspektech a zapomínám na tu asi nejhlavnější devizu filmu: Je to film o lidských vztazích a o lidských pocitech a musím Jonzeho i herce obrovsky pochválit, že naprostou většinu filmu postavy jednají realisticky.

Nevím jak vy, ale já zbožňuji filmy, ve kterých se rozumní, inteligentní, dospělí hrdinové ocitnou ve zcela nových, nám neznámých situacích, rozumně na ně reagují a snaží se je řešit. Klasickým scenáristickým klišé by například bylo, že se prozradí vztah Theodora se Samanthou a všichni ho následně začnou mít za úchyla. V tomto filmu se ale dozvíme, že není jediným, kdo má vztah se svým OS, a že to je vlastně cool věc, která všechny v jeho okolí zajímá a chtějí o ní vědět víc - z čehož vyplynou další originální situace, jako piknik ve čtyřech. (A to je opět jen jeden z mnoha případů, kdy si Jonze dal na scénáři záležet a nešel cestou nejmenšího odporu.)

Samozřejmě to všechno funguje i díky skvělým hereckým výkonům. Především Phoenixe a Johanssonové, kteří prakticky neslezou z plátna (i když na něj Scarlett vlastně nikdy nevleze). Ale rozhodně stojí za to i všichni ostatní, včetně malých hlasových roliček Briana Coxe a Jonzeho (který pod pseudonymem namluvil nejsprostší postavu filmu). Obávám se, že dabovaná verze tohoto filmu musí nezbytně být fraškou...

Ale kromě výborné inteligentního sci-fi je tento film i výbornou romantickou podívanou a když na ni vezmete do kina svou partnerku, zaručuji vám, že bude vlhnout / dojatě plakat / rušit rozvodové řízení (podle toho, v jakém stádiu se zrovna nachází váš vztah).

Velmi mě potěšilo i to, že Jonze se nesnaží cpát nám do hlav násilím svůj názor na kybervztahy a online komunikaci a je jen na nás, zda z té bizarní-ale-tak-povědomé zápletky budeme mít pocit hrůzy, zajímavého vzrušení a očekávání, nebo legraci. Přesně jako u souložícího plyšového poníka. Jonze může nenávidět techniku, nebo může být akcionářem Googlu. Nevnucuje nám ani jedno.

Kdybych musel filmu za každou cenu něco vyčítat, tak snad jen to, že třetí čtvrtina (dvouhodinového filmu) je trochu pomalejší a konec (úplný konec, tedy posledních pár minut) je konvenčnější a méně odvážný, než většina filmu. Ale to jsou opravdu drobnosti.

Hodnocení: 100%

P.S: Možná bych měl ještě zdůraznit, že v celém filmu nejenže není žádný full frontal, ale také nic, co by se jakkoliv podobalo něčemu jako "akční scéna".