Retro recenze: Fair Play aneb Příběh o dopingu mezi komunistickými sportovci

Retro recenze: Fair Play aneb Příběh o dopingu mezi komunistickými sportovci 12 obrázků v galerii
Fair Play | Foto: Negativ
Dnes večer si v televizi můžete připomenout sportovní drama režisérky Andrey Sedláčkové Fair Play (2014) pojednávající o dopingu v československém sportu. Hlavní roli zde ztvárnila v té době ještě nepříliš známá slovenská herečka Judit Bárdos. Pojďme si při té příležitosti připomenout dobovou recenzi vychvalovaného filmu. PŮVODNÍ TEXT Z ROKU 2014: Socialistické Československo, rok 1983. Mladá fešná běžkyně Anna (Judit Bárdosová) trénuje s vidinou, že se bude moci příští rok olympiády v USA. Podporuje jí její matka (Anna Geislerová), která nemá snadný život: Dělá uklízečku, kamarádí se s disidenty a otec Anny před lety emigroval.

Pak začne Anna dostávat od klubového lékaře "na příkaz Strany" speciální injekce, které jí sice zvýší sportovní výkonnost, ale současně jí začnou způsobovat nevolnosti, ztrátu menstruace a zvýšené ochlupení po těle.

Kromě toho se zamiluje do fešného undergroundového muzikanta a začíná se rýsovat možnost, že by mohla i s maminkou časem emigrovat...

Nový česko - slovenský film Andrey Sedláčkové se snaží poukázat na dlouho zamlčovaný systematický doping mezi komunistickými sportovci a současně nám předložit osobní drama matky a dcery, které mají především jedna druhou.

A daří se mu to celkem dobře. Rozhodně lépe, než většině současných českých filmů.

Trailer:

Fair Play se nesnaží brnkat na retro notu. Je to zjevně film pro mladší diváky, kteří 80. léta nepamatují a netuší například, jak dopadlo účinkování českých atletů na olympiádě 1984. Starším divákům, kteří ty doby pamatují, bude připadat divné, že mají hrdinové líčení a účesy jako ze současnosti, nebo že se mladá atletka před startem veřejného závodu neskrývaně křižuje. Ale vzhledem k tomu, jak si tvůrci vyhráli s dobovou výpravou (většina vypadá opravdu autenticky, včetně přestavby celého vestibulu metra), předpokládám, že šlo o záměrnou úlitbu dnešnímu mladému divákovi, kterému by ideály krásy 80. let připadaly směšné.

Hlavním nedostatkem Fair Play je jeho scénář, který sice má patřičnou dramatickou stavbu a asi měl schopného dramaturga (což jej obojí činí lepším než valnou většinu ostatních českých scénářů), ale je strašlivě předvídatelný naprosto ve všech svých aspektech a podzápletkách. Kdykoliv se na plátně objeví nějaká nová postava, už z jejího vzhledu je okamžitě jasné, jakou roli bude v příběhu mít a jak velká je svině. Kdykoliv se rozjede nějaká vedlejší linie, je po minutě jasné, kam bude směřovat. Myslím, že kdybyste v tuto chvíli, na základě traileru a mého textu, měli sepsat děj filmu, bude výsledek z 90 procent odpovídat tomu, co v kině opravdu uvidíte.

Následkem toho nedošlo během celých 100 minut k ničemu, na co bych nebyl předem připraven. Říkal jsem si "Jo, to je fajn natočený", ale ani jednou se mnou nezacloumala žádná nečekaná emoce. Ani když byly atletky nahoře bez.

Fair Play je film, ve kterém je hodně vydařeného, máloco se mu dá vytknout, jde o profesionální řemeslo, ale chybí mu něco extra, co by ho učinilo v mých očích zajímavým. Což ale pořád znamená, že je v české nekonkurenci výrazně nadprůměrný.

Hodnocení: 70%

Průměr hodnocení ze všech recenzí najdete ZDE

P.S: Chvályhodná je také skutečnost, že hlavní představitelka neumí česky a je předabovaná, což je ale provedeno tak dobře, že jsem si toho celý film nevšiml (v příkrém kontrastu třeba s Kandidátem).

P.P.S: Hlavní hrdinka na úplném začátku a na úplném konci filmu trénuje v parku u mého domu a běží těsně kolem místa, kde je zakopaný můj mrtvý pes! Zřejmě jde o nějakou provokaci vůči mé osobě...

Ankety
Na který premiérový (20. 2. 2020) film půjdete do kina?
Ježek Sonic
Sviňa
Mosley
Chvění
Ixcanul
Král Petr I.
Nejnovější články:
Načíst další články
TOPlist