Recenze: Pacific Rim - Útok na Zemi je klasickým blockbusterem, pouze s větším rozpočtem

Jedno vám povím hned ze začátku, rozhodně to nejsou "Transformeři na vodě", jak se očekávalo, protože Pacifik Rim (2013) je o mnoho větší a navíc máme možnost se podívat i do vnitřku těchto strojů.... ale to je asi tak všechno. Pojďme si nejdříve trochu shrnout děj. 

V blízké budoucnosti Země se z trhliny mezi tektonickými deskami pod Tichým oceánem začali vynořovat obrovští předátoři, které lidstvo pojmenovalo jako Kaiju. Tito mimozemšťané vstupují z jiné dimenze (bohužel, film nezasahuje do větších detailů tohoto faktu). Po několika útocích se národy spojili a rozhodli se, že nad takovýmito událostmi nemůžou jen mávnout rukou a začali stavět obrovské mašiny, které mají za úkol tyto potvory z vesmíru zastavit. Piloti robotů jsou mozkem kompatibilní s jejich tělem a robot poté stínuje pohyby svého pilota (něco jako bojové mašiny v Avatarovi). Bojovníci ale pomalu zjišťují, že Kaiju se jen tak nevzdají a musí se tedy pokusit trhlinu v dimenzi uzavřít.

Ať už je Pacific Rim jakýkoli, splňuje perfektně rutinní předpoklady (ať už filmové či ty, co přilákají diváky) k úspěšnému blockbusteru. Má známého režisére, velká očekávání veřejnosti, velký rozpočet a pohledné herce. Z filmového hlediska jsou tu stejné stereotypy, které v poslední době také vídáme často.

Máme tu drsného maršála s temnou minulostí; namyšleného pilota, který je takovou nemesis pro hlavního hrdinu; dvojici vyšinutých, ale vtipných doktorů (u kterých nechápete, jak zrovna oni můžou pracovat na tak závažné seriózní misi) nebo ženskou hrdinku/bojovnici. To aby feministické divačky neměli žádný důvod k nadávkám. Nesmí chybět romantická pletka; závěrečný proslov kapitána před stovkami přihlížejících a samozřejmě ani odpadlík, který nedisponuje žádnou extra velkou kvalitní vlastností, ale je jediným, kdo může zachránit svět před jistou zkázou.

Faktory klasického mainstreamového snímku ale nechme stranou, neboť Guillermo dokáže i přes ně na plátně vykouzlit docela pěknou řádku velmi cool momentů, které ve vás probudí to malé dítě, co chce vidět město v troskách po působivém boji robota s 300 metrovým emzákem. Jsou tu ale i momenty naprosto absurdní či, lépe řečeno, předvídatelné, ale to se asi dalo čekat. Po pravdě, celou dobu víte, co se stane v dalších pěti minutách, přesto vás bitka trošku přinutí na tento fakt zapomenout a pouze si užít popcornovou podívanou.

Neznámé tváře herců jsou upřímně docela příjemným osvěžením, protože herci, kteří ještě nejsou za vodou a stále si prokopávají svou cestu hollywoodem, se pořád snaží a většina z nich je své roli odevzdaná. Přesto je pořád nejlepší postavou filmu charakter Charlieho Daye (ano, jeden z oněch potrhlých vědátorů), který filmu dává odlehčený nádech a ukazuje, že jeho herecké kvality jsou větší než jen seriálové.

3D tu docela funguje, lépe řečeno nepřekáží a oči z něho nebolí. Přesto bych asi upřednostnil klasickou 2D projekci. Jedná se ale o jedno z těch podařenějších, ač docela zbytečných.

Ve zkratce, Pacific Rim je dost tuctovým filmem s jasným koncem, jasnými zvraty a jasnými akty veškerých postav, ale přesto je sranda ho sledovat. Takže jestli potřebujete prostě jen vypnout mozek a dívat se na roboty velikosti Hilton hotelu mlátící se s obrovskými ještěrkami z vesmíru, budete se královsky bavit. Intelektuální zápletku a děj hledejte jinde. 

Hodnocení: 55%

Průměr hodnocení ze všech recenzí najdete ZDE

P.S.:  Všímá si taky někdo té podobnosti Charlieho Hunnama s Heathem Ledgerem?