Retro recenze: Muž z oceli je velkolepou podívanou s neporazitelným Supermanem v hlavní roli

A to znovu pod dohledem mistra Nolana. Za kameru sice usedl neméně zkušený a zdatný režisér Zack Snyder, DC ale nechtělo nic ponechat náhodě a Nolan proto vše přes jeho rameno kontroloval. A vyplatilo se. Nový Superman představuje jeden z těch největších filmů desetiletí a rozhodně je na co se koukat.

Supermanův příběh asi všichni známe, ale pojďme si ho pro jistotu trošku připomenout. Planeta Krypton upadá a brzy z ní nezbude zhola nic. Proto se Jor-El a Lara Lor-Van rozhodnou poslat svého zrovna narozeného syna Kal-Ela na planetu Zemi, kde bude v bezpečí. Na Zemi se ale Kal-El, respektive Clark, jak ho nazývají jeho adoptivní rodiče, stává díky našemu Slunci silnějším, rychlejším a odolnějším. Pro dobro lidstva zůstává v utajení a i když pomáhá lidem, snaží se svou identitu před všemi schovat. Zvrat nastává, když na Zemi přiletí generál Zod, který touží po kodexu, jímž by znovu dokázal postavit svůj milovaný Krypton a nebojí se jít přes mrtvoly. Superman jeho kruté činny nemůže trpět a staví se proti němu tváří tvář.

Začnu především tím, co mi na snímku vyloženě vadilo a co jediné je takovým trnem v oku jinak skvělého a akcí nabitého blockbusteru. Paradoxně je to věc, za kterou ať už scenáristé či režisér nebo producenti nemohli. Je to Supermanova neporazitelnost. Superman je prakticky nezničitelný a to docela ubírá divácký strach o jeho bezpečí. Když je náš hlavní hrdina odolný vůči všemu (vyjma dobře známého "kamene"), tak se nemáme o co bát a trošku tím film ztrácí atmosféru. S tímto faktem každopádně nikdo nemohl nic udělat a nejde o věc, která by můj názor vyloženě stahovalo ke dnu. Další věcí je (opět předloha), že Clark nenosí masku. Stačí mu, když na sebe hodí brýle, do vlasů si vmasíruje trochu gelu a nikdo ho nepozná. Ale budiž. Člověk musí akceptovat tuhle "komiksovou realitu". Tak to prostě je.

Nejsilnější stránkou filmu je naprosto bezchybná režie. Místy je tu znát Snyder (testosteronem nasáklé záběry jako v "třístovce" tu ale nečekejte), místy zase Nolan, a co je hlavní, jako celek tato spolupráce funguje na jedničku a u akčních scén si budete naprosto chrochtat blahem.

Herci v čele se Shannonem (Zod) a brilantním Crowem (Supermanův skutečný otec) znázorňují další pozitiva Muže z oceli a i když zrovna hlavní představitel není oscarovým hercem, tak věřte, že o to, jestli vyroní slzu, opravdu nejde. Pro Supermana je Cavill skvělou volbou a především ženskému osazenstvu (mrk) bude naprosto jedno, jestli se mračí nebo směje. Důležité je svalstvo, jehož nabral mladý herec pro ikonickou roli dostatek.

Nechci říci slabinou, ale prostě nejslabším (i když je pořád nadprůměrným) faktorem je scénář. Je inteligentní, místy vtipný a není v něm snad žádná vyloženě blbá replika, ale chybí mu to "něco" navíc, co Batman měl. Je mi jasné, že zrovna u Supermana nemůžeme nasednout na onen Nolanův "realistický styl vyprávění", ale Batman měl ve filmech i Bruceův vnitřní příběh, jeho přeměnu a obětování, něco, co nás dokázalo s hrdinou sblížit. Superman se odkrývá spíše jemně a zůstává více hrdinou, nežli člověkem. Ono vůbec jsou tu emoce spíše v druhém plánu, možná až třetím plánu.

V Muži z oceli sice hned v prvních minutách pocítíme příjemné mrazení v zádech, ale to je především zásluhou úžasného Hanse Zimmera, který složil další neskutečný hudební klenot. Jedinou emotivní scénou je tu Supermanova ochrana matky a jedná se tu o 10-ti sekundový záběr.

Přesto je Muž z oceli filmem, na který je obrovskou chybou nejít. Není sice novodobým Batmanem, ale co není, může být a jen to, že dvojka byla potvrzená již před premiérou jedničky, znamená, že studio určitě Supermanovi věří. A nešlápli vedle. Za těch pár kaček vstupného stojí.

Hodnocení: 85%

P.S.: Jestli má být Pacific Rim větší než tohle, tak to klobouk dolů.