Retro recenze: Pravidla mlčení - Robert Redford, skvělí herci a zabíjení kvůli konci války ve Vietnamu

Náš film se odehrává někdy mezi rokem 2000 a současností, kdy je zatčena Susan Sarandonová, protože se zjistí, že před 30 lety byla členkou Weather Underground a kohosi zabila. Starý právník (Robert Redford) je požádán o její obhajobu, ale odmítne. Mladý novinář (Shia LaBeouf) začne pátrat po pozadí případu a zjišťuje, že Redford je také bývalý člen Weather Underground, který si před desetiletími změnil identitu.

To už ale po Redfordovi jde celá americká policie, FBI a spol., a snaží se ho dostihnout, zatímco on se snaží najít jediného člověka, který by mohl dokázat jeho nevinu.

Nejnovější film Roberta Redforda (ano, režíroval ho) má velkou spoustu postav, které hraje velká spousta velmi dobrých a/nebo velmi slavných herců: Kromě Sarandonové a LaBeoufa je to například také Julie Christieová, Richard Jenkins, Stanley Tucci, Terrence Howard, Brendan Gleeson, Brit Marlingová, Anna Kendricková, Nick Nolte, Sam Elliott nebo Chris Cooper. Potud super.

Bohužel, scénář filmu (tedy nejen scénář, ale celý námět) je strašlivě nezajímavý a předvídatelný. Původně jsem se domníval, že jde o adaptaci skutečných událostí a proto ve filmu nejsou žádné honičky, složitá dilemata ani nic jiného zajímavého. Podle presskitu jde ale o původní scénář (jen velmi vzdáleně inspirovaný nějakými členy Weather Underground, kteří se jmenovali jinak).

Redfordova režie je - nevím, jak to říct lépe - líná a unavená. Podobně jako scény, ve kterých má Redford (herec) předvádět něco jako akční výkon, tzn. útěk, při němž je v sázce vše - a je to jen takový pomalý opatrný dědouškovský cval, aby se pán nezadýchal.

Obávám se, že na rozdíl třeba od Clinta Eastwooda na Roberta Redforda už padla jakási mírná stařecká demence a má problém dát filmu punc něčeho zajímavého (v jakémkoliv smyslu). A že je tak slavný, že se mu mladší lidé v jeho okolí neodváží říct, že takhle se filmy točit nemůžou (i pokud vezmu v úvahu, že toto není film pro teenagery, ale spíš retro záležitost pro ty, kterým se stýská po thrillerech ze 70. let).

Skvělí herci se většinou snaží a většinou se jim daří scénám vdechnout aspoň nějakou základní atmosféru napětí. Ale není to moc platné, protože většina z té spousty postav je na plátně jen chvíli, aby Redfordovi řekla "Jo, ale to jsi neměl jezdit za mnou, musíš jet za XY", a Redford tedy jede dál, jako Kohoutek kvůli zadušené Slepičce (nebo jako v nějaké špatné adventuře). Jediná otázka, kterou film nastoluje, tzn. "Je ten hodný sympatický pán vrahem?", je samozřejmě zodpovězena přesně tak, jak očekáváme. A celá otázka toho, co to vlastně bylo Weather Underground a jak se jeho členové dnes morálně vyrovnávají s tím, co před lety udělali, je téměř úplně ignorována.

Když se po dvou hodinách film konečně dokodrcal přesně k tomu konci, který jsem očekával od jeho 30. minuty, došla mi jedna věc: Pravidla mlčení jsou hrozně podobná českým filmům. Kvalitní herci, slušné technické aspekty, ucházející kamera a hudba, ale celé to zoufale nedrží pohromadě (i když je tvůrce přesvědčen, že stvořil mistrovské dílo s několika přesahy) a postavy nás nezajímají, protože se nechovají ani jako lidi ani jako filmoví hrdinové. Chtělo by to dramaturga.

Hodnocení: 40%

P.S: Dnes se ve Weather Underground věnují předpovědi počasí a docela jim to jde!