73%
Let
- Drama
- Etnicky orientovaný
Whip (Denzel Washington) se probouzí v hotelovém pokoji. Na stole je několik prázdných lahví a koks, na posteli nahá Catalina z Jmenuju se Earl. Bolí ho hlava. Je brzo, ale práci neporučíš. Zábava něco stojí. Whip se proto dá do kupy (=šňupne si), vezme si na sebe uniformu a vyrazí na palubu letadla. Vypadá v pořádku. Aby ne, nepoletí „pod vlivem“ poprvé. Jenže tentokrát vše bude jiné. Letadlo se dostane do potíží, piloti rychle přijdou o většinu techniky a zdá se, že konec je blízko.
Jenže Whip překvapí! Zběsilým kaskadérským kouskem dostane letadlo na zem s minimální ztrátou. Je hrdina, jemuž se povedlo nemožné - otočit letoun o 360° a tím zabránit katastrofě. Jiní to marně zkouší na simulátorech - vždy zemře celá posádka. Oslavy mohou začít. Až na to, že byl Whip pod parou, což testy prokáží. Jak oslavovat „závislého hrdinu“? Whip má opravdu problém. A pokud chce tuhle bouři přežít, je třeba začít letět životem střízlivý.
Mám rád filmy s morálně pochybným hrdinou, který není pranýřován čistě za to, že kouří/pije/souloží, ale proto, že tím vším způsobuje nějaké problémy ostatním. Nemám rád filmy, které se snaží morální poselství o „démonu alkoholu“ (atd.) podsouvat způsobem, že si připadáte jako hřebík zaražený do dřeva. A oni tupě tlučou a tlučou a tlučou, až na samotnou hranici.
Novinka Roberta Zemeckise Let (2012)je někde na půli cesty. Což by automaticky mohlo znamenat 50% a nemuseli byste číst dál. Ale jak už to tak ve vesmíru bývá, vše je trochu komplikovanější. V prvé řadě je totiž třeba maximálně vyzdvihnout prvních 30 minut filmu (tedy „oněch“ 30 minut, kdy se Whip dopotácí do letadla, chvíli letí a pak provede eskamotérský kousek, z něhož musí mít pilotní pojišťovny a letečtí instruktoři vyloženou radost).
Trailer:
První třetina je natolik dobře vykreslená a intenzivní, až to (užitím chytlavých hudebních fláků, představením postav a kamerovými hrátkami) připomíná Zemeckise v jeho vrcholném období. Jako bonus scéna havárie, která nemá intenzitou daleko k Letu č. 93 (2006). Lahůdka, jež zvýší očekávání…
… a ono nic nepřijde. Po rozdání karet už Whip jen zas a znovu padá na dno sklenice, od čehož se ho snaží odradit půvabná Kelly Reilly (Watsonova milá ze Sherlocka Holmese) a pár nadřízených. Tím se stává film nepříjemně jednosměrnou cestou k sebenapravení. Nebýt rázného Johna Goodmana, který jediný chápe, že "nejlepším lékem na kocovinu je koks", byla by to přehlídka laciných moralit.
Navzdory nadějnému rozjezdu začne Let příliš rychle bloudit v osvědčených žánrových kličkách, které sice nemohou nikoho urazit, ale ani nenadchnou, protože nemají čím překvapit. A ta cesta je, alespoň na můj vkus, moc dlouhá. Nikdo od filmu s charakterním Denzelem Washingtonem neočekává temný, depresivní konec, v němž by nakonec hrdinu našli mrtvého mezi popelnicemi (a něco takového by ostatně bylo naivní očekávat i od Zemeckise). O to je ale únavnější celý taneček kolem napravení, kdy zkrátka víte, jak to dopadne, jen čekáte na onen zlom. A čekáte, a čekáte..
Přesto určitě stojí Let za pozornost, neboť nejednou scénou připomíná někdejší Zemeckisovu velikost a herci jsou do jednoho výborní. Jen ten scénář by si zasloužil o něco nápaditější přístup. Excelentní úvod nestačí.
Hodnocení: 70%
Průměr hodnocení ze všech recenzí najdete ZDE
