Jakub Šmíd: „Málokde se dneska studuje jako na FAMU.“

Co ti Cena Magnesia za nejlepší studentský film dala? Kromě sto tisíc korun, které jsem zatím nevyužil, protože náš magisterský projekt je ve stádiu příprav, snad určitou prestiž. Tvůrčí producentská skupina Daniela Tučka, která podporuje  debuty v České televizi, mě oslovila, abych s nimi připravil televizní projekt. Zatím není schválen, tak to nechci zakřiknout.   To mluvíš o snímku Praho, má lásko? Ne. Praho, má lásko je film, který vznikal několik let v koprodukci Bontonu a FAMU a letos se dočkal svého dokončení a uvedení v kinech. V rámci semináře v druhém ročníku jsme dostali zadání nejdříve napsat a posléze natočit krátký film inspirovaný určitou pražskou čtvrtí. Těch povídek vzniklo několik a nakonec byly vybrány čtyři, které tvoří povídkový film. Premiéra je 19. listopadu v Lucerně.

  Ty jsi autorem které z povídek? Já jsem se podílel na Tajemství památníku. Jde o paradokument zkoumající případ ducha, který se zjevuje kolem památníku na Vítkově. Měli jsme spolu se scénáristkou Lucií Kajánkovou pocit, že v rámci Praho, má lásko natáčeno přílišné množství "vztahových" příběhů, které by se ve své podstatě mohli odehrávat kdekoli. My jsme chtěli prozkoumat historii místa.   Řekni mi něco o hercích, kteří vystupovali ve snímku Neplavci.  

  Je pro tebe ideální pracovat s neherci? Ideální? Podle toho, co obsazuješ. Neplavci byl film o teenagerech a těžko najdeš profesionální herce teenagery. Já hodně hledal na konzervatoři, ale měl jsem pocit, že mnohé tam limituje právě jejich čerstvě nabyté divadelní vzdělání. Hledal jsem autenticitu. Ale všichni, které jsme do filmu obsadili, nějaké zkušenosti s hraním měli. Objevili jsme je v amatérském divadle Radar v Holešovicích. Ale rozhodně není mým cílem pracovat v budoucnu jen s neherci.   Budeš s některými z „Neplavců“ spolupracovat i dál? Určitě. Například Vojta Vondráček by měl být hlavní postavou mého magisterského snímku. Připravujeme jej opět s Lucií Kajánkovou.  Jaká bude stopáž filmu? Naším přáním je, aby to byl celovečerní film, ale to záleží na tom, jaké seženeme peníze. Scénář na to, aby byl film celovečerní, máme.  

  Kam jsi se s Neplavci podíval?  Na festivaly nás přihlašovalo České filmové centrum, FAMU a naše filmová produkční Tereza Papalová. Byl jsem s filmem na festivalu v Hongkongu, v Izraeli, v Angers ve Francii, v Paříži a nedávno na prestižním festivalu BFI v Londýně.  

Jak bys porovnal tamní tvorbu mladých režisérů s tou u nás?  Řekl bych, že tematicky jsou si filmy mladých tvůrců dost podobné. Všichni točí o mladých lidech, kteří jsou do jisté míry frustrovaní prostředím, ve kterém žijí. Zpracování se liší  úrovní školy. Spousta škol dle mého ve světě trpí tím, že se sdružují studijní obory. Málokde se dneska studuje jako na FAMU, kde je to rozdělené: Někdo studuje režii, někdo kameru a někdo střih celých pět let. Ve světě existují většinou taková audiovizuální studia, kde se naučí student zdánlivě všechno. Na jednu stranu to sice vede k tomu, že si snadno natočíš video, postříháš si ho na počítači a pověsíš na vimeo, ale nemám pocit, že by to obohacovalo po umělecké stránce. Vybaví tě to na běžnou praxi do médií, do televize, ale filmově?  Ale většinou musí filmy projít sítem, než se na ten který festival dostanou, takže se člověk setká s kvalitními snímky.   Neplavci byli vybráni i do přehlídky letošního festivalu Mezipatra. Jak k tomu došlo? Protože se v nich objevuje téma homosexuality a protože takových českých filmů vzniká u nás málo. Letos je ale v přehlídce krátkých filmů i film Sedm dní z Písku.   Čím se vlastně živíš? Externě točím pro Českou televizi. Dělám pořad Q a od září i Divadlo žije!