Recenze: Válka Bohů se krčí ve stínu Třístovky

Théseus (Henry Cavill) bezmocně přihlíží, jak mu po moci dychtící Hyperion (Mickey Rourke) zabije matku. Mladík udělá to, co každý správný vysportovaný rolník s plakátovým úsměvem a želvičkou v žaludeční oblasti. Vyrazí na cestu pomsty, na ní potká krásnou dívku (Faidra Freidy Pinto), která ho bude milovat za všech krvavých okolností, oddaného přítele (Stavros Stephena Dorffa), ochotného položit za nej život a uznání davů, protože tak už to přece u hrdinů bývá.

Válka Bohů (2011) od počátku dráždila zvědavost médií. Nebylo to jen pro očividnou inspiraci kultovní řežbou 300: Bitva u Thermopyl (2006) Zacka Snydera. Zájem budilo i jméno režiséra Tarsema Singha, který se v Americe uvedl originálním mixem detektivy a snové fantazie Celou (2000) a posléze utekl do rodné Indie, aby natočil působivý Pád (2006), kterému jsme se více věnovali v Přehlížených peckách. Ač Válka Bohů neskrývala své "třístovkové" kořeny, Singhův vklad sliboval mnohé. Výsledek je bohužel více, studiový, nežli autorský. Ale tak už to někdy u velkých produkcí bývá.

Přestože se formální stránka jeví z fotek silně a úderně, výsledek je sterilní. Singh natočit kopií bez vlastního vkladu. Žádné záběry kypící energií. Nikde ani památka po tvůrci se silným podpisem. Ryzí (ač technicky precizní) plagiát, který se co nejvyšší možnou měrou snaží držet svého předobrazu.

To samozřejmě není nutně negativum. Bohužel zde neplatí formule „komu se líbila Třístovka, ten bude nadšený i z Války Bohů". Snyder měl za prvé k ruce lépe napsaný scénář (zdejší jen vrší jedno klišé za druhým, hojně vykrádá jinde, tupě recituje známé fráze a dokonce dojde i na hlášku "This is Madness"!), za druhé dokázal tvořit velkolepé scény i na relativně malých plochách. Ve Válce Bohů to 90% času vypadá, že se film natáčel v jedné místnosti, díky čemuž jeho svět působí (i přes 3D) ohromně ploše. Nemusíte být filmař, aby vám došlo, že je většina momentů situována do značně úzkého záběru a filmaři striktně dodržují vymezené hranice, neboť zkrátka nemají jinou možnost.

Ačkoli tedy Válka Bohů vizuálně svého slavného předchůdce připomíná, postrádá jeho tempo i rozmach. Podobně jednozměrně působí i postavy. Scenáristé se sice pokusili dodat nějaké to charakterové podhoubí („Prosil jsem Boha o koně, nedal mi ho. Tak jsem si ho ukradl.“), ale jde jen o náhodně rozvržené střípky, které netvoří žádný celek. Postavy si nakonec divák bude identifikovat především podle toho, jestli viděl prvního Bladea / 1998 (Dorff) a Iron Mana 2 / 2010 (Rourke).

Čas do času se navíc Válka Bohů dopustí dějového kotrmelce, který z podívané činí nechtěnou parodii. Příkladem za všechny je scéna, ve které zlodějíček Stavros prohlásí, že jde vlastní cestou a osud druhých ho nezajímá. Théseus na to, že on jde porazit Hyperiona a Stavros najednou otočí, že půjde s Théseem, protože "je lepší jít s ním, než proti němu" (přitom odchodem by mu nevzdoroval). Od té chvíle se sobecký zloděj promění ve spolubojovníka na život a na smrt.

Tradičním omylem je na plakátech oslavované 3D, které v praxi k ničemu dobrému neslouží, pouze v temnějších scénách způsobuje, že se divák těžko orientuje ve scéně. Tmavých okamžiků naštěstí ve filmu moc není.

Válka Bohů rozhodně není špatný film (i když znalci dějin mají reálnou šanci na srdeční příhodu). Ale je to jen kopie, která i ve svých nejlepších momentech pouze připomíná Třístovku. Pro někoho dostatečný důvod k návštěvě kina. Pro jiného motivace k oprášení originálu ve videotéce.

Hodnocení: 60%

P.S. Malé, bezvýznamné plus za střídmé vykreslení bohů a Olympu. Není to žádný výtrysk originality, ale po šíleně „barrandovsky“ laděném Souboji titánů (2010) je zdejší "netřpitkový" přístup vyloženě osvěžující.

P.P.S. Freidu Pinto bych si rád vzal domů. A připravil ji o vidiny…