Slavné propadáky: Žoldák – Legie zkázy byl hodně nepovedený návrat do světa Blade Runnera

V druhé polovině 90. let měl režisér Paul W.S. Anderson u diváků smíšenou pověst. Na jedné straně šlo o autora, který dokázal prolomit smůlu herních adaptací (nečekaný hit Mortal Kombat), na té druhé se postaral o jeden z nejvýraznějších průšvihů britské filmové scény (megapropadák Horizont události). Anderson potřeboval sázku na jistotu. A tak se spojil se scenáristou Davidem Webbem Peoplesem.

Peoples byl opravdová kapacita. Na kontě měl ceněných 12 opic, oscarové Nesmiřitelné a spolupráci na kultovním Blade Runnerovi. K poslednímu jmenovanému se rozhodl lehce vrátit filmem The Base. Nemělo jít o přímé pokračování, ale takzvaný sidequel, neboli příběh odehrávající se ve stejném vesmíru jako Blade Runner, ale věnující se novým postavám a tématům.

Není se čemu divit, že mezi fanoušky zavládlo nadšení. Horizont události byl sice z finančního hlediska pohromou, s Mortal Kombatem ho však pojila silná vizuální stránka. A ta atmosféra! Andersonovo spojení s Peoplesem proto působilo nadějně. Jeden dodá do nejmenšího detailu promyšlený scénář, ten druhý se postará o údernou formu. Jednoduchá rovnice. V hlavní roli se navíc počítalo s Keanu Reevesem, jenž byl zrovna na akčním výsluní díky Nebezpečné rychlosti a studio na snímek vyhradilo solidních 60 milionů dolarů. Hitu teoreticky nic nestálo v cestě...

... krom samotných tvůrců filmu. Když dal Reeves projektu vale, převzal hlavní roli Kurt Russell. Dostal za ni 20 milionů a rázem byla třetina rozpočtu pryč. Snímek byl přejmenován na Soldier (u nás Žoldák: Legie zkázy) a následné natáčení se vyhnulo mediálním skandálům. Snad jen Russell, který svou fyzičku trénoval 18 měsíců, se zavděčil bulváru, když si hned čtvrtý natáčecí den zlomil levý kotník a desátý den k tomu přidal i pravý nárt.

Opravdové problémy vyvstaly až s blížící se premiérou. Recenze na film nebyly jen špatné. Šlo o hotové zděšení. Spojitost s Blade Runnerem se omezila na zmínku o bitvě u Tannhauserovy brány a policejní vznášedlo povalující se mezi troskami na planetě, vysportovaný Russell předváděl nejtopornější výkon v dějinách Hollywoodu (na plátně je 85% času, během toho pronese 104 slov a celý film si vystačí s jediným tupým pohledem před sebe) a zklamáním byla i výprava, jež vypadala o několik tříd hůře, než co bylo u Andersona zvykem. Nikdy dříve ani později nevypadal Andersonův film tak lacině.

Těžko říct, co se během natáčení dělo za zvěrstva, ale ani dodatečné přepisování jindy zkušeného Tonyho Gilroye (Bourneova série) pohromu nezvrátilo. Žoldák: Legie zkázy byl jedním z nejhůře hodnocených titulů roku, stal se filmem s nejvyšším rozpočtem, který šel kdy v Anglii rovnou na video a Russell se později nechal slyšet, že z natáčení neodešel pouze kvůli štědrému platu. Diváci se cítili ochuzeni i proto, že trailer k filmu (viz výše) nasliboval bitvu 20 až 30 vesmírných lodí, ale tato scéna ve filmu chybí. Šlo zřejmě o pouhý marketingový tah studia.

Žoldák: Legie zkázy vydělal mizivých 15 milionů dolarů, čímž se zapsal mezi nejprůšvihovější projekty historie. Když se k tomu připočtou ztráty Horizontu události, je vlastně až s podivem, že se Anderson dokázal v branži udržet.