Vrásky z lásky zůstaly, nicméně Bohdalová a Brzobohatý jsou zase spolu!

EPSTEIN: Text - jako snad všechny, které jsem zatím dělal - vznikal velmi pomalu, namáhavě a bolestně. Na počátku byla schůzka s Jirkou Strachem, který se mi svěřil, že se mu podařilo dát dohromady Jiřinu Bohdalou a Radka Brzobohatého, kteří by byli ochotni spolu zase hrát, ale chybí jim text. Projekt, na který je původně zlákal, nakonec padnul. Tak jsem slíbil, že zkusím něco vymyslet.
 
KINOBOX: Co bylo pro tebe na tomhle scénáři tím vůbec nejtěžším?

EPSTEIN: Myslím, že je velmi obtížné psát pro dva starší herce. Na jedné straně cítíte jistý limit, na straně druhé se ho v každé scéně pokoušíte popřít. Nakonec se ale největší problém ukázal text jako celek. Ocitl se paradoxně v jakémsi žánrovém vakuu. Jedni nás osočovali z komerčních záměrů, aby nás ve stejný čas v komerční televizi označili za “artový“ projekt, nehodící se do jejich koláčové cukrárny sledovanosti. U tohoto textu jsem ale paradoxně za každé odmítnutí vděčný. Myslím, že ten text dostal šanci dozrát.
 
KINOBOX: Naopak co tě na tomhle projektu nejvíc bavilo a těšilo?

EPSTEIN: Myslím, že největší odměnou je scénáristovi, když lidi, kterých si váží, řeknou, že je to baví. Že to chtějí dělat a udělají to rádi. Snad se nám tenhle pocit obtiskne i do výsledku.

STRACH: Napadlo mě to asi před čtyřmi lety. Přiznám se, že jsem strávil hodně času přemýšlením, jestli si vůbec smím dovolit položit před ně takovou nabídku, zda-li mě jeden nebo druhý, anebo možná i oba, nezmlátí klackem. Nakonec jsem si dodal odvahy. A odvážnému štěstí přeje.

Vím, že ze mě všichni budou páčit, jak se mi to povedlo. Předem říkám na férovku, že to neřeknu. Nechám si to jako takové své režijní tajemství. Možná o tom za padesát let napíšu do svých pamětí, jestli se dožiju. A když jsem je měl potvrzené, říkal jsem si: ,Mám vyhráno, na takové legendy se peníze budou shánět jedna radost.' Jaký to omyl! Projekt držela nad vodou Česká televize, grant Státního fondu jsme dostali až napotřetí... Nebýt houževnatosti a vytrvalosti producenta Boučka asi bychom dnes na place nestáli. Vědel jsem, že dělat film v Čechách není žádný med, ale po této anabázi tvrdím, že je to kruťárna a kdo ji podstupuje dobrovolně, je zralý na psychiatra. Film je diagnózna.
 
KINOBOX: Co je podle tebe největší devizou příběhu?

STRACH: Stavím jako vždy na dvou pilířích. Vynikajícím scénáři a nejlepším možném hereckém obsazení. O to první se postaral Marek Epstein, o to druhé - kromě B&B - ve vedlejších rolích taková esa, jakými jsou Preiss, Trojan, Jirásková, Geislerová, Vilhelmová, Somr, Medvecká, Taclík, Vlasáková... A příběh samotný má úžasné téma: je o naději. V každém věku nebo životním období lze nalézt smysl toho, pro co žít a co - či koho - mít rád. Epsteinovou specialitou je navíc to, že nepíše filmy pro sezónní módní trh. On má dar nadčasovosti. Tenhle příběh má šanci oslovit diváky i za dvacet třicet let.  
 
KINOBOX: Co bude na tomhle filmu pro tebe nejtěžší?

STRACH: Všichni mi prorokují, že největší boj bude s věkem herců. Pitomost! Kdo je zná, ví, že Bohdalka je i v osmdesáti jako atomová elektrárna, a Radek má zase bojovnou valašskou povahu, která nezná únavu ani kompromisy. Tihle herci jsou báječní. Je to totéž jako když se napijete skvělého archivního vína. Prostě lahoda! Takže nejtěžší asi bude souboj s časem a s počtem natáčecích dní, který už tak lahodný není. Naštěstí mám průpravu na filmech televizních, kde jich bývá ještě méně... Takže - nestěžuju si, nebojím se. Vím už, že to zvládneme.