Co se navařilo ve Varech aneb ozvěny začaly

Pomalu, ale jistě se mezi nejlepší snímky plíží Tyrannosaur, režijní debut britského herce Paddyho Considina. Postarší Joseph si již prošel lecčím a ani do budoucna to nevypadá příliš růžově. Bezútěšnou všednost jeho života naruší setkání s Hannou, jejíž příběh se nakonec ukáže ještě temnější, než ten jeho. Nanejvýš nepříjemná témata jako samota, agrese a domácí násilí zpracovává Considine příjemně jasným způsobem, nic neskrývá a hlavně si na nic nehraje. Staví na vynikajících hereckých výkonech, šikovném načasování a dobrém řemeslu. Působivá je také práce s tichem, které ve vhodných momentech účinně stupňuje napětí. O pozornost však rozhodně nežebrá, a tím méně o city. Lidskosti dosahuje upřímností a věrohodností. Koneckonců i hrdinové se občas zachovají nehezky a jejich naděje na lepší zítřky je pak především nadějí pro nás, obyčejné lidské hříšníky.

O vlastních prohřešcích snad máme přehled, ale jak je na tom soused od naproti? Slovenský režisér Peter Krištúfek nám filmem Viditelný svět názorně ukazuje, jak je svět snadno viditelný. Stačí mít otevřené oči (a jeden dalekohled). Takhle vybavený člověk pak může s trochou šikovnosti zcela rozvrátit život rodiny v sousedním paneláku a to jen pro to, že ten vlastní se mu kdysi vymknul z rukou. Výmluvná kamera sleduje poněkud vyšinutého letového dispečera takřka na každém kroku, čímž vyvolává zvláštní dojem, jakoby každý v sále tak trochu šmíroval. Otázka „průhlednosti“ světa se v dnešní zhuštěné době ukazuje být nanejvýš aktuální a dotýká se prakticky každého. Univerzálnost příběhu podtrhuje prostředí bratislavského sídliště a nejen v obyvatelích bytů zasévá semínko pochybností, zdali je náš obývák skutečně jen náš a s kým vlastně přebýváme pod jednou střechou. Českého diváka pak zajisté potěší geniálně děsivý Ivan Trojan a možná i skutečnost, že jeho Oliver i po letech v Bratislavě stále dává přednost češtině.

O něco mladší Oliver se jmenuje Tate a i když se podobně jako výše zmíněný kolega vyrovnává s životem docela svérázným způsobem, je s ním o poznání větší zábava. Dospívající intelektuál řeší pro svůj věk typické problémy poněkud netypicky, ale nutno uznat, že nemůže jinak - jeho přítelkyně je totiž žhářka, otec hlubinný biolog a matka právě vzplanula nadšením pro úlisného mesiáše hnutí new age. Jmenuji se Oliver Tate nezapře svůj ostrovní původ, úsměvnými činy a lehkým cynismem však baví daleko za hranicemi Spojeného království. Do hlubin režie se ponořil britský sitcomový herec Richard Ayoade, takže pokud se počítáte mezi geeky, milovníky britského humoru či pyromany, měla by pro vás návštěva kina být jasnou volbou.

K nejsilnějším zážitkům festivalu lze bezesporu zařadit dílo Terrence Malicka Strom života. Nenechte se však zmást Bradem Pittem. Jedná se sice o počin vizuálně nanejvýš poutavý, ovšem ve zcela jiném kontextu, než by člověk čekal. Výchova třech synů představuje pouhý základ, na kterém stojí formálně i obsahově velkolepé dílo, dalece přesahující rámec rodiny. Vybrané pasáže rozhodně stojí za shlédnutí, jenže snímek je zatížen těžko propustnou vrstvou dogmat a duchovních ideálů, které soudě podle počtu diváků opustivších sál nejsou přijatelné zdaleka pro každého.

Pokud jste letošní Vary prošvihli nebo vám prostě jen vyhládlo a máte chuť na nějakou další filmovou lahůdku, je možnost se od včerejšího dne vydat na oficiální ozvěny festivalu v kinech Světozor a Aero. Případně se přesunout do Uherského Hradiště, kde 22. července začíná letní filmová škola. Ta bude letos v duchu srbského temperamentu a severské melancholie, svou přítomností ji totiž okoření Emir Kusturica a Aki Kaurismäki.

A kdyby vám snad ani takové pochutiny nebyly dost dobré, vždycky je tu možnost šetřit smysly na příští červenec – Karlovy Vary nám nepochybně zase něco přichystají.