Speciál: Vřískot - trilogie pod lupou

Ospalé město Woodsboro je šokováno brutální smrtí mladé dívky. Nyní jsou v ohrožení prakticky všichni ve městě, přičemž středem zájmu se stává středoškolačka Sidney Prescottová, jejíž matka byla před rokem zavražděna. Souvisí s její smrtí současné řádění? A kdo se ukrývá pod maskou vraha?

Nejen dnes, ale už v osmdesátých letech měly horory problém s tím, že se příliš soustředily na mordy a opomíjely postavy. Tomu se Vřískot úspěšně vyhýbá. Nabízí skupinku výrazných lidí, kteří jsou nejednoznačně vykresleni, aby za a) divák netušil, zdali přežijí a za b) zda náhodou nejsou ukryti pod maskou vraha. Kevin Williamson si dal se scénářem (vzhledem k žánru) neobvyklou práci a pro horor udělal to samé, co kdysi Shane Black (Smrtonostná zbraň, Poslední skaut) pro akční film: postavy hláškují jako o život, neustále komentují (často absurdní) situace a když už si divák myslí, že má scénu přečtenou, uhnou tvůrci nečekaným směrem. Výborně tu funguje i hra na vraha – Williamson dobře mate, takže se podoby vraha / vrahů pravděpodobně nedopracují ani ti největší žánroví harcovníci.

To jediné, co po letech Vřískotu ubírá na lesku, je fádní kamera Marka Irwina. Irwin s Cravenem několikrát spolupracoval v devadesátých letech a již tehdy působil výsledek vybledle. Nešťastný styl snímání je znát především v porovnání s novějšími díly (dvojka je jen o rok mladší a vypadá o 100% lépe!) a Vřískotu rozhodně nesluší. Díky kameře působí první díl výrazně stařeji.

I přesto je první Vřískot stále velmi nadprůměrným zástupcem svého žánru, částečně i proto, že se po Willamsonovi nenašel scenárista, který by dokázal s podobnou lehkostí kombinovat horor s komedií a ještě využívat ve svůj prospěch žánrová pravidla. Je to zkrátka klasika, i když lehce zaprášená.

Hodnocení: 80%

Několik přeživších (nebudeme prozrazovat) se přesunulo na školu a vrah jde s nimi. A opět se bude Vřískat v netradičních žánrových kotrmelcích.

Pokud si někdo myslel, že po lehce sebeparodické jedničce není kam jít, tuhle myšlenku vyvrátí Vřískot 2 již úvodem, kdy sledujeme vraždu na premiéře filmu Ostří, který byl natočen na základě událostí z jedničky (!). Kevin Williamson udělal další obrovský (a překvapivý) krok ve hře s vlastním fenoménem.

Po úspěchu jedničky bylo jasné, že na sebe dvojka nedá dlouho čekat. Současně ale tvůrci pochopili, že již nemohou zopakovat její neokoukanost. Těžko lze hrát znovu hru na hlavní hrdiny, když je máte jasně vyprofilované z minula. Tvůrci proto dosadili řadu nových, opět zajímavých postav a překvapivě se nebáli udělat „řez“ i v těch původních (body k dobru).

Současně je pryč prvek překvapení z úvodního „hvězdného“ mordu a tak se z toho stává ve dvojce úmyslný trend – hned zkraje si to odskáče Jada Pinkett Smith s tehdy s nepříliš známým Omarem Eppsem (dnes propáleným Dr. Housem, kde hraje Foremana). Překvapivě se povedlo udržet tápání ohledně vraha a dokonce i tentokrát přišli tvůrci s relativně nečekaným vyústěním.

Vřískot 2 je sequel. Uvědomuje si to Willamson a uvědomují si to proto i jeho postavy. Baví se o nejlepších pokračováním, uvažují o pravidlech a drží se jich do nejmenšího detailu. Williamson dvojkou potvrzuje, jak moc má žánr zmáknutý a jak moc ho baví s ním pracovat. Stejně tak si to uvědomuje režisér Craven, takže jsou vraždy komplikovanější a celkově je film dravější.

Čím sequel jedničku bez debat převyšuje je změnou na pozici kameramana filmu. Dvojku (a taky trojku a čtyřku) si vzal na starost Peter Deming, díky čemuž má film sytější barvy a ani dnes nepůsobí zastarale.

Oproti prvnímu dílu ztrácí dvojka v jediné věci – vrah se zde objevuje spíše náhodně a často je na hraně, zdali by skutečně mohl být v daný okamžik na daném místě. Na druhou stranu to není v žánru nic neobvyklého.

Vřískot 2 je klasické pokračování v tom nejlepším slova smyslu - všechno je větší. Drží se pravidel dvojek, využívá je ve svůj prospěch a díky tomu, že se Willamson neštítí šáhnout i na přeživší z jedničky, je divák až do konce v napětí, jak to vlastně s postavami dopadne. A tak to má být.

Hodnocení: 90%

A opět jsme o něco dál se žánrem. V Hollywoodu natáčí již třetí díl Ostří a díky shodě náhod se přeživší přesouvají na plac, aby umírali společně s herci, kteří je hrají. Což není blbý nápad.

A aby také byl, když ho opět načrtl Willamson. Bohužel už nedal dohromady celý scénář. Díky vytížení a tlaku studia na časový plán zůstal u pouhého námětu, který následně rozpracoval volný Ethan Kruger. Nic proti Krugerovi, ale oproti Willamsonovi je to nenápaditý rutinér, což je (bohužel) na Vřískotu 3 dost vidět. Pořád je tu dost chytrých nápadů (honička v kulise z prvního dílu, úvodní „opět trochu jiný“ hvězdný mord, modulátor hlasu), pár roztomilých cameo rolí (Jay a mlčenlivý Bob, Carrie „ne, jsem tý ze Star Wars jen podobná“ Fisher), ale současně je  trojka zčásti tím, z čeho si předchozí díly dělaly legrace.

Vřískot 3 je navíc prvním dílem série, ve kterém nefunguje rozuzlení (a linie s matkou je rovnou jak ze špatného béčka). Snaha o překroucení událostí předchozích dílů se cení, ale tak nějak se to nedaří dobře prodat.

Teď si možná říkáte, že těch smířlivých 70% kritice příliš neodpovídá. Tvrdší soud je ale daný faktem, že po dvou famózních hříčkách přišel "jen" odpovídající zástupce žánru, což je jednoznačný krok zpátky. Na trojce je bohužel hrozně vidět, že se do ní nikomu moc nechtělo (režisér i hlavní hvězda se nechali ukecat až šekem) a že ji protlačilo do sálů hlavně studio. Přesto nelze Vřískot 3 úplně odsoudit. Přeci jen staví na velmi pevných základech, úspěšně představuje nové postavy a i modry mají pořád šmrnc.

Vřískot 3 je bez debat nejslabší díl série, který zanechává na patře pocit, že mohlo být mnohem líp. Ale na druhou stranu - mohlo být i výrazně hůř.

Hodnocení: 70%