Recenze: Světová invaze prohrává na celé čáře

Je to už neskutečných 15 let, co chtěl Roland Emmerich zpustošit naši planetu šmejdem z vesmíru. Na jeho odkaz se pokusila navázat řada tvůrců a všichni víceméně selhali. Opravdovým žánrovým oživením byl až před dvěma lety „na oko realistický“ District 9, který zaujal využitím ručních kamer. Tvůrci Světová invaze si dali za cíl, že na jednu stranu natočí opravdu velkolepou invazi (tedy něco jako Den nezávislosti), současně ale budou maximálně realističtí (tedy něco jako District 9). A vzhledem k tomu, že se celý příběh točí okolo skupinky vojáků probíjejících se nepřátelským územím, bylo pomrknutí k frenetické struktuře Černý jestřáb sestřelen logickým uzavřením kruhu. Kdo by kdy řekl, že smícháním podobných pecek může vzniknout tak nepoživatelný výsledek.

Ale popořadě. Příběh začíná pohledem na zpustošené Los Angeles. Lidé se potácí na pokraji existence a poslední nadějí je skupinka přeživších amerických vojáků bojujících v ulicích. Skokem se přesuneme o 24 hodin zpátky, abychom poznali hlavní hrdiny a do toho viděli propuknutí celé zkázy. V tu chvíli se zhruba na hodinu dostane divák do filmového pekla.

Expozice je základ. Věděli to filmaři počátkem 19. století a platí to pořád. Světová invaze se snaží ctít pravidlo pečlivého začátku, takže nám v úvodu představí většinu klíčových postav. Ono představení je však natolik chatrné, že již po pěti minutách ví divák akorát to, že „toho se škraloupem hraje Aaron Eckhart". Všichni ostatní jsou naprosto neidentifikovatelní, snad krom vojandy Michelle Rodriguez, která do filmu vtěsnala svou typickou dravou energie. Když se tak ohlédnu zpátky, přijde mi až neuvěřitelné, jak hladce Ridley Scott v Černý jestřáb sestřelen vyprofiloval veškeré postavy. Díky Světové invazi se jeví profilace přímo ve válečném poli skoro nemožná.

Může za to samozřejmě scénář. Samo o sobě extrémně nenápaditá story postrádá byť jediný originální nápad. Místo toho slepě recykluje a servíruje kupu stupidních dialogů, které skoro působí dojmem, že je napsal agent Nicolase Cage. Dokud jede akce (což je převážná náplň druhé půle), dá se na film koukat. Sice toho divák díky přehnaně švenkující kameře moc nevidí, ale aspoň se něco děje. Jakmile se zvolní a začnou postavy mluvit, všem přítomným klesne IQ o 50 bodů (probíhajícího psa nepočítám). Pocit „je mi za herce trapně“ se v případě Světové invaze bohužel dostavuje nezdravě často. Eckhart s tím sice srdnatě bojuje, když už ale dokáže upřímným nasazením vytáhnout laciné fráze, potopí ho vrcholně patetická hudba.

Chápu, že Spojené státy stále prochází syndromem 11. září, díky čemuž mají potřebu ve filmech vykreslovat svou armádu jako skupinku udatných chlapíků, kteří s ochotou obětují své životy, vrhají se střemhlav proti nepříteli a vždy přísahají na rodinu, víru, vlajku, prezidenta, donuty a bůh ví, co ještě. Pokud si ale něco americká armáda opravdu zaslouží, pak důstojnější profil, než tupý propagační portrét s vojáčky alá G.I. Joe.

Režisér Jonathan Liebesman (otřesný Texaský masakr motorovou pilou: Počátek) potvrzuje, že na podívanou takového kalibru nemá a nejspíš ani nikdy mít nebude. Najdou se pěkně nasnímané momenty, sem tam dynamičtější pasáž, ale nic, co by si divák pamatoval. Natočit velkorozpočtovou sci-fi způsobem, že si po jejím skončení člověk nevybaví jedinou silnější scénu, to už vyžaduje slušnou dávku netalentu.

Kdo se těší na mimozemšťany a jejich technologie, i tady vládne zklamání. A to nejen v porovnání s Dnem nezávislosti a Districtem 9, ale i slaboučkou Skyline, kde byli návštěvníci jedním z mála pozitiv. Světová invaze nabízí okatě digitální potvory, které nikdy pořádně neukáže. Vůbec to celé vypadá, že se natočil film a během postprodukce někomu došlo „hele, už nemáme na alieny dost prachů, tak je trochu rozmaže, ať to není poznat“.

A teď ten největší problém – nehledě na patos, nedotažený styl kamery, armádní ideologii, ničím zajímavou akci a ploché charaktery, to nejhorší je naprosto roztřesená vnitřní logika filmu (nebo spíš nelogika):

-    Mimozemšťané mají zpočátku zbraně, jejichž jediný výstřel dokáže rozmetat celou četu. V pozdější fázi filmu už to neplatí. Střely účinkují proměnlivě, podle toho, jak se to tvůrcům hodí.
-    Kolonizace probíhá kvůli vodě. Za necelých 24 „již stihla klesnout hladina oceánů“. Kdyby to skutečně šlo tak rychle, moc by se emzákům obsazení Země nevyplatilo. Vycucli by nás za týden.
-    Přestože jsou nepřátelské jednotky značně vychytralé, velín tradičně skoro nikdo nehlídá. Proč taky, že?

Světová invaze má se zmíněným Skyline mnoho společného. Ač snímky dělí výše rozpočtu (Skyline bylo extrémně levné), oba mají mizerně rozehranou expozici, nezajímavé, v tom lepším případě nudné, v tom horším debilně jednající postavy, řadu logických chyb, nevzrušivou akci a opravdu pitomý konec. Jediný výraznější rozdíl je v tom, že Světová invaze má akci o chlup lepší (a hlavně je jí více) a Skyline zase mělo lepší mimozemšťany. Stručně a jasně – Epic Fail, na který se (snad) rychle zapomene.

Hodnocení: 30%