2.11.2010, 18:42

Recenze: Přežít svůj život

Sen je druhý život. A stárnoucí plešatý ženáč - až nápadně podobný režiséru Janu Švankmajerovi - se v něm zamiloval do krásné mladé dívky v červeném. Okouzlen nečekaným, fascinován tajemným svéhlavě trvá na svém "vztahu" a odmítá se vrátit zpátky do života. Dup a dup! V jednom z nejzábavnějších filmů ďábla imaginace a surrealismu, kterého nám závidí doslova celý svět.

Český Honza a jeho svůdná bestie

Hřebejk? Jistě. Svěrák? Bezpochyby. Ale pokud přijdete v Tokiu či Londýně do obchodu s filmy, vsadím se, že prvním našincem, na kterého tu narazíte, bude Jan Švankmajer. Do malých ateliérů v Knovízi na Kladensku za ním jezdí studenti doslova z celého světa, pracují pro něj zadarmo, jen aby se něčemu mohli přiučit. Ačkoliv odmítá dávat své filmy do soutěže, protože za jediné měřítko kvality jakéhokoliv díla považuje souboj s časem, o jeho snímky se nejrůznější přehlídky doslova perou. Když na festivalu v Benátkách představil svou novinku Přežít svůj život, tisícihlavé publikum mu sedm minut nadšeně aplaudovalo (jen si to zkuste a nedělejte povýšenecké ksichty). A když film uvedl ve Velké Británii, vyšla recenze, která snímek označila za "svůdnou bestii"...

Freude, Freude, Freude...

Stárnoucí, proplešatělý Evžen (Václav Helšus) žije nudný středostavovský život. Slušný, poctivý, věrný. Do práce, z práce, manželka (Zuzana Kronerová). Potom ovšem do jeho života vstoupí Ona (Klára Issová), tajemná kráska v červeném, co ráda mění jména svá i druhých. Evženovi se zdá,  že je k ní přitahován magickou, skoro až osudovou přitažlivostí a odmítá teorie psychoanalytičky Holubové (Daniela Bakerová) o plnění nějakých potlačovaných erotických fantazií. Evžen kombinuje, hledá, přemýšlí, ale uspokojivou odpověď nenachází. Ve svých snech a tužbách se utápí čím dál tím víc, což manželce nemůže uniknout. Pojme podezření a rozhodne se jednat!

Jsou sny skutečně splněním našich tajných i zjevných přání, jak tvrdil zakladatel psychoanalýzy Sigmund Freud? Nebo tu jde o projev hlubinější psychologie, jak si myslel Carl Gustav Jung? Právě souboj názorů, myšlenek a teorií obou těchto klasiků duševědních disciplín celý příběh rámuje a patří k těm vůbec nejvtipnějším. Dva hašteřiví staříci uvěznění za sklem obrazů shlížejí na výsledky svého celoživotního badání a jejich praktické užívání v praxi. Dávno mrtví, ale stále sveřepí a ješitní.

Zábava? Úvaha? Provokace?

Charakter a rytmus filmu určí už předmluva. Na plátně se ze všeho nejdřív totiž objeví samotný režisér a s potměšilým úsměvem chytrého, ale také notně zlobivého dítěte divákům vysvětlí, proč herce ve svém filmu tak málo nechává hrát a o to víc je animuje jako večerníčkovské panďuláky. Jakkoliv se z prologu a nejen z něho může zdát, že Švankmajer tentokrát servíruje lehčí zboží v podobě oddychové komedie, zdání klame.

Princip vyprávění totiž zůstává stejný jako třeba u předcházejícího mistrova opusu Šílení, v němž postavil vedle sebe Edgara Allana Poea a markýze de Sade. Švankmajer zkrátka a dobře rád konfrontuje legendy jak mezi sebou navzájem, tak s realitou všedního dne či se svou vlastní zkušeností a světonázorem. Hravým, vtipným, duchaplným způsobem rozjímá nad zákonitostmi a záludnostmi života, čímž diváka nejen provokuje, ale i nutí k přemýšlení a novým náhledům na zdánlivě neotřesitelná fakta (nebo jen pohodlné stereotypy?). Jde o provokaci v tom nejlepším slova smyslu, protože je to provokace poučená a chytrá.

Rozhlasová pantomima

Ačkoliv o použité ploškové animaci Švankmajer v úvodu říká (mimochodem, takhle autorsky uvést vlastní film si v dějinách české a slovenské kinematografie troufl už jen Juraj Jakubisko u snímku Vtáčkovia, siroty a blázni), že je to z nouze ctnost, kterou se snažil snížit výrobní náklady, domnívám se, že je to jen jedna z mnoha režisérových drobnějších či větších mystifikací. Nejen že se použitá metoda ke zvolenému příběhu skvěle hodí, ale navíc - světe, zboř se - ani nijak výrazněji neomezuje herce. Dokonce bych řekl, že naopak, nutí je k větší kreativitě než je v ostatních Švankmajerových filmech možné a běžné. Ono totiž není jednoduché spojit animaci vlastních fotografií s reálnou akcí a to celé zastřešit patřičně autentickým a šťavnatým postsynchronem. 

Hned několik herců by se při troše dobré vůle mohlo prokousat až k nominacím na Českého lva či ještě výš. Zuzana Kronerová umí ty nejobyčejnější ženské jako málokdo u nás (Český lev za Divoké včely, nominace za Venkovského učitele). Daniela Bakerová (manželka Zdeňka Svěráka v komedii Vrchní, prchni) představuje silný gejzír autentické energie, kterou si spojuji například s Jaroslavem Duškem v jeho nejúspěšnějších filmových letech. A v životní formě hrající Václav Helšus (kolář Vichr z Krakonoše a lyžníků, strojvedoucí z Kalamity či starý Franc z Indiána a sestřičky) dokonale spojuje protimluv a sice pantomimu rozhlasového herectví.

Film roku?

Nedělám si iluze, že by se na Švankmajerovu novinku do kin hnaly davy diváků. Většinu z nich odradí asi už fotosky z filmu, které jim přijdou až příliš umělecké. Ano, filmu občas proklouzne řemen resp. ztěžkne pozadí, ale pořád jde o jasně nejzábavnější a divácky nejvstřícnější titul surrealistického mága, který dokáže byť jen průměrně vzdělaného intelektuála, za jakého se považuji například já, nádherně občerstvit a vnitřně načechrat.

A vůbec by mě nepřekvapilo, kdyby v konkurenci kritikou vzývaných Pout, tradičně silného Svěráka (Kuky se vrací), nenápadné štiky v rybníce, za kterou považuji komedii Největší z Čechů, či odvážně pichlavého Občanského průkazu bral nakonec zlato na Českých lvech právě návod jak se nebát a prožít, nikoliv jen Přežít svůj život!

Hodnocení: 85 %

-
-

Související články:

Retro recenze: Pouta - nejlepší porevoluční český thriller, který jste nikdy neviděli

Debutující scenárista, režisér, který točil naposledy před dvanácti lety a byl z toho Plyšový lev, a herci, které zná málokdo. A výsledek? Jeden z...

Když brouk zabije kvůli nevěře berušku. Švankmajerův poslední film slibuje hodně netradiční podívanou

Světoznámý režisér, výtvarník a surrealista Jan Švankmajer dnes na filmovém festivalu v Rotterdamu ve světové premiéře představí svůj poslední celovečerák...

Světoznámý režisér se loučí. Takhle vypadá jeho poslední film

Ve světě požívá obrovského respektu. V pražském bytě na Novém Světě má 4 České lvy a Zlatého medvěda z Berlinale (Možnosti dialogu). Středobodem jeho...

Světoznámý Jan Švankmajer připravuje poslední celovečerní film. Na Hmyz se složí fanoušci

Proslulý výtvarník, surrealista, scenárista a režisér Jan Švankmajer se představil v netradičním videu. V něm žádá fanoušky o finanční příspěvek na vznik...

OBRAZEM: Vinohradská ulice zažila podruhé srpen 1968. Kryštof Hádek zde natáčel drama Krycí jméno Holec.

Rekonstrukce dramatických událostí 21. srpna roku 1968 se natáčela o tomto víkendu v Praze u budovy Českého rozhlasu. Rakouský režisér Franz Novotny si...

Českým kandidátem na Evropské filmové ceny jsou Lidice a Přežít svůj život

Dva a půl tisíce evropských akademiků v těchto dnech rozhoduje o tom, kdo získá nominace na nejvyšší filmové ocenění starého kontinentu za rok 2011. V...

Ceny české filmové kritiky ohlásily své první nominace

Čtyřicet šest filmových publicistů rozhodlo o nominacích v 1. ročníku Cen české filmové kritiky. Mezi 22 hranými a 13 dokumentárními snímky posbíral nejvíc...

Recenze: Legenda o létajícím Cypriánovi

I věci nejstarší leží v síti přítomného času... Výpravné historické drama debutující režisérky Mariany Čengel Solčanské vypráví o času, smrti, smutku...

Recenze: Občanský průkaz

Normalizační pendreky v tvářích puberťáků, kteří nechtěli nic jiného než kalit, poslouchat dobrou muziku a nepohrdat vlastními rodiči. Režisér Ondřej...

Recenze: Habermannův mlýn

KONEČNĚ! Novinka Juraje Herze v sobě skrývá hned dvě dobré zprávy: 1) Tento kdysi výjimečný režisér natočil po necelých třiceti letech konečně zase film...

Ankety

Na kterou únorovou novinku (2019) vyrazíte do kina?
  • LEGO® příběh 2
  • Na střeše
  • Marie, královna skotská
  • Alita: Bojový Anděl
  • Nedotknutelní
  • Jak vycvičit draka 3
  • Úhoři mají nabito
  • Mrazivá pomsta

Nejnovější články:

Sdílet tuto stránku:

Partneři: