10.4.2019, 18:00

Retro recenze: Habermannův mlýn - čeští filmaři prolomili poslední tabu ohledně druhé světové války

Retro recenze: Habermannův mlýn - čeští filmaři prolomili poslední tabu ohledně druhé světové války
Habermannův mlýn | Foto: Bontonfilm

Na televizní obrazovky se dnes večer vrací poslední celovečerní film režiséra Juraje Herze (1934-2018) "Habermannův mlýn", který pojednává o soužití v Sudetech před válkou, za války a o společenském uspořádání po jejím konci. Pojďme si historické drama připomenout v recenzi z roku 2010. PŮVODNÍ TEXT: KONEČNĚ! Novinka Juraje Herze v sobě skrývá hned dvě dobré zprávy: 1) Tento kdysi výjimečný režisér natočil po necelých třiceti letech konečně zase film, který snese přísnější měřítka, 2) Čeští filmaři prolomili poslední tabu ohledně druhé světové války, trvalo jim to přesně 65 let.

Fascinující dech všudypřítomné smrti

Je to neuvěřitelné, ale čeští režiséři natočili už něco přes osmdesát filmů o druhé světové válce! Zdálo by se, že v tolika filmech už muselo být odvyprávěno naprosto všechno. A přece to až do letoška nebyla pravda. Přitom začátky se rýsovaly tak slibně...

Už dva roky po válce se čeští filmaři dokázali na prožité hrůzy podívat s úsměvem v grotesce Nikdo nic neví o dvou tramvajácích, kteří mají problémy s ukrytím těla domněle mrtvého esesáka. Dva roky na to se režisér Alfréd Radok doslova blýskl filmem o holocaustu Daleká cesta a je ohromná škoda, že nám ho tehdy strana a vláda zatajily a Česká televize v tom úspěšně pokračuje dodnes.

Habermannův mlýn | Foto: Bontonfilm

V 60. letech jsme demýtizovali partyzánskou válku (Smrt si říká Engelchen) i květnové dny roku 1945 (Ať žije republika), vzdali hold českým letcům ve službách britské RAF (Nebeští jezdci), ponořili se do vědomí, podvědomí i nevědomí dvou zoufalců na útěku (Démanty noci), poznali strasti i slasti válečného sirotka (Práče) a hned dvakrát dobyli oscarový Olymp příběhy o malých našincích v soukolí velkých dějin (Obchod na korze, Ostře sledované vlaky).

Léta normalizace přinesla kromě jiného i jímavé pohledy do života v protektorátu (Smrt krásných srnců, seriál Vlak dětství a naděje).

Za ta léta jsme prostě viděli všechno: koncentrační tábory, odboj, "práci" konfidentů i atentát na Heydricha... Jen jednomu tématu se tvůrci úzkostlivě vyhýbali - poválečně mstě Čechů na Němcích. Jisté náznaky tu sice byly i dřív, ať už v tragické romanci Adelheid, v dramatu z posledních hodin války Kočár do Vídně či rozsáhlé sáze Krev zmizelého, ale teprve Habermannův mlýn, film z roku 2010, učinil ze soužití Čechů a Němců okolo a během války své hlavní téma.

Lampy a tma Juraje Herze

Habermannův mlýn | Foto: Bontonfilm

Režisér Juraj Herz patřil od konce 60. let k těm nemnoha českým filmovým režisérům (Martin Frič, Juraj Herz a kdo dál?), o nichž se dalo říct, že se jim daří bez ohledu na zvolený žánr. Spalovač mrtvol, Sladké hry minulého léta, Petrolejové lampy, Morgiana, Holky z porcelánu, Holka na zabití, Den pro mou lásku, Panna a netvor, Upír z Feratu, to všechno jsou filmy, které patří ve svých žánrech k tomu nejlepšímu, co u nás kdy vzniklo. Od počátku 80. let ovšem začala Herzova tvorba povážlivě uvadat (bohužel sem patří i tehdejším režimem pronásledovaná a nakonec i zakázaná Straka v hrsti). Nový impuls pro svou tvorbu Herz nenašel ani v západním Německu, kam ve druhé polovině 80. let emigroval se svojí mladičkou manželkou, ani v Čechách, kam se v 90. letech skrz německé zakázky zase vrátil.

Comeback "starého dobrého" Herze dokonce nepředstavovalo ani podobenství Passage z roku 1996, byť o něm režisér prohlašoval, že lepší scénář od dob Spalovače mrtvol v ruce nedržel, ani loňská hororová T.M.A.

V kontextu všeho výše napsaného tedy představuje Habermannův mlýn úlevné vydechnutí, že velký tvůrce ještě není mrtvý! Ne snad že by Herz svou novinkou dobýval nějaká nová filmová území, někomu může připadat styl jeho vyprávění snad až staromilský, kvalita se mu ale rozhodně upřít nedá. Pokud lze s něčím srovnávat, pak například s filmy Jiřího Svobody Zánik samoty Berhof a Jen o rodinných záležitostech: Nad ničím nemhouří oči, z ničeho nedělá senzaci, úzce spolupracuje s kameramanem, důraz klade na herecké výkony. Prostě konzervativní, ale funkční.

Úplně jiný Habermann

Habermannův mlýn | Foto: Bontonfilm

Sudety. Německý mlynář August Habermann (Mark Waschke) má peníze, krásnou ženu, která ani sama neví, že je poloviční Židovka, a dobré úmysly neplést se do politiky. Jeho nejlepší kamarád, hajný Březina (Karel Roden), zase spoustu knížecích rad a německou manželku. Ačkoliv si navzájem nezištně pomáhají, stále bezohlednější doba jim zužuje nejdřív manévrovací a posléze i životní prostor. Ne hlad, to strach, závist a touha po majetku žene vlky z lesů...

Ačkoliv byl před několika lety scénář Josefa Urbana (Na vlastní nebezpečí) oceněn ve scenáristické soutěži o Cenu Sazky, jeho verze se nakonec nerealizovala. A protože jsem měl možnost tento scénář číst, za sebe dodávám - naštěstí! Rozklížený text vynikal spíš svoji odvahou tít do zanícené rány než čímkoliv jiným. Verze, kterou divák uvidí v kině, je dílem německého scenáristy Wolfganga Limmera, byť prý režisér před samotným natáčením provedl spolu s Janem Drbohlavem ještě několik úprav.

Habermannův mlýn | Foto: Bontonfilm

Pokud porovnám strukturu obou příběhů, Limmerova je bezpochyby lepší. Jakkoliv figurky na začátku šachové partie rozestavuje víc než schematicky (zdvořile úlisný hlavní záporák, pro myšlenky nacismu zapálený bratr hlavního hrdiny, prospěchářský starosta...), s postupujícím časem dokáže nejen děj zahušťovat, ale i překvapovat. Obecně se jemu i Herzovi daří spíš v civilnějších a komornějších rovinách vyprávění než v davových scénách, kdy mívá tendence používat omletá klišé.

Češi versus Němci, čeština versus němčina

Představitel hlavní role Mark Waschke získal (stejně jako Herz) na začátku letošního roku za svůj výkon v Habermannově mlýně výroční Bavorskou filmovou cenu. Pokud odmítnu něco jako pozitivní diskriminaci, která by v očích porotců upřednostnila Němce Waschkeho před očividně lepším Čechem Rodenem, pak už mě napadá jen jedno možné vysvětlení - Waschkeho herectví do značné míry stojí na hlasovém projevu (jako svého času herectví Jiřího Sováka), takže jsme byli o to podstatné kvůli českému dabingu jeho postavy ochuzeni. Což je škoda. A také velký nesmysl! Proč dva Němci musí mezi sebou mluvit česky? Aby jim český divák rozuměl? Titulky by na těch pár chvil nevydržel?

Televizní nadbíhání divákovi, snaha všechno mu předkousat, uhladit a obrousit v Habermannově mlýně zabíjí film. Syrovost, autenticita, to je to, co příběh tohoto typu potřebuje ze všeho nejvíc, české žvatlání s némeckym akzentem snahu tvůrců nejen popírá, ale doslova torpéduje.

První neznamená nejlepší?

Habermannův mlýn je prvním českým filmem, který se věnuje divokému poválečnému odsunu a násilí na nevinném civilním obyvatelstvu. Už v tuto chvíli se chystají další tituly na obdobná témata, například Vlci a psi scenáristy Marka Epsteina a režiséra Jiřího Vejdělka. Bude zajímavé sledovat, jak si povedou. Třeba i v konkurenci s Herzovým filmem.

Hodnocení: 70%

Průměr hodnocení ze všech recenzí najdete ZDE

-
-

Související články:

Zemřel režisér a herec Juraj Herz, autor proslulého Spalovače mrtvol

V neděli 8. dubna zemřel ve věku 83 let proslulý slovenský režisér, scenárista a herec Juraj Herz. Autor děl s výjimečnou poetikou a...

Recenze: Smrtihlav aneb Jak v divákovi umrtvit zájem o významnou historickou událost

Necelý rok po Anthropoidu (2016) míří do kin další film, jehož vznik inspiroval atentát na Heydricha. Ve Smrtihlavovi (2017) adaptuje režisér Cédric...

Recenze: Masaryk je rozhodně výrazně lepší než Lída Baarová

Výpravný česko-slovensko-německý film Masaryk vypráví o třech letech (1937-1939) v životě Jana Masaryka (Karel Roden), československého velvyslance v...

Recenze: Anthropoid

Historický thriller inspirovaný největším odbojovým činem druhé světové války bude mít premiéru netradičně ve středu 28. září, v Den české státnosti...

Režisér Juraj Herz vzpomíná na filmy a uplynuvších 50 let. SOUTĚŽTE o biografii Autopsie.

Zážitky z koncentračního tábora. Ztráta dětství. Averze vůči rodnému Slovensku. Emigrace do Německa. Život režiséra Juraje Herze je naplněn celou řadu...

Michálek se vrací do historie. Natočí film o Karlu IV.

V roce 2013 jsme si připomínali jubileum příchodu Cyrila a Metoděje na Velkou Moravu. A doprovodil to film. Letos si připomeneme 600 let od upálení Mistra...

Hudební skladatel Elia Cmiral: „Neumím psát do šuplíku. Potřebuji vizi a datum premiéry.“

Jeho cesta ke skládání filmové hudby v Hollywoodu nebyla vůbec jednoduchá. Elia Cmiral navíc není onou hvězdou první velikosti. O to je jeho příběh...

Pouta dominovala Cenám české filmové kritiky

Historicky první Ceny české filmové kritiky ovládl thriller Pouta, získal pět cen - za nejlepší film, Radim Špaček za nejlepší režii, Ondřej Štindl za...

Recenze: Přežít svůj život

Sen je druhý život. A stárnoucí plešatý ženáč - až nápadně podobný režiséru Janu Švankmajerovi - se v něm zamiloval do krásné mladé dívky v červeném...

Recenze: Legenda o létajícím Cypriánovi

I věci nejstarší leží v síti přítomného času... Výpravné historické drama debutující režisérky Mariany Čengel Solčanské vypráví o času, smrti, smutku...

Ankety

Chtěli byste Red jako televizní seriál?
  • Klidně, zápletka s důchodci mě baví.
  • Ano, ale leda s herci z filmové série.
  • Ne, už filmy za moc nestály.

Nejnovější články:

Sdílet tuto stránku:

Partneři: