Recenze: Muži, co zírají na kozy

Bob Wilton (Ewan McGregor) je redaktor malého novinového plátku, jeho žena ho právě opustila a Bob se proto vydal hlavou proti zdi (i když zatím ne doslova, ta zkušenost teprve má přijít), neboli na hranice s Irákem, aby se z něho stal válečný reportér a získal tak zpátky ztracenou mužnost. Při čekání na vízum narazí na Lyna Cassadyho (George Clooney) o kterém kdysi slyšel zvěsti, že byl nejlepším členem speciální „mentální jednotky“, která se snažila zabíjet myšlenkou. Nemožné? Pravděpodobně. Jenže Lyn je tak zvláštně výstřední, až Bob neodolá a vydá se s ním na tajnou misi.

Výše zmíněný popis není úplně přesný, protože opomíjí řadu dalších důležitých postav a velmi zjednodušeně mapuje události ve filmu. Ten je (v dobrém slova smyslu) tak zmatený a těkavý, že je prakticky nemožné popsat celý dějový základ, aniž by člověk nespoileroval. Výše zmíněný popis stačí, i když současně podceňuje to, jak moc je snímek Muži, co zírají na kozy divný. A opět v pozitivním slova smyslu. Je to takový ten druh filmu, kde lidé běhají hlavou proti zdi, chodí v květinových šatech, zírají na kozy a přesto ani jednou mimo rámec toho, čemu bychom říkali reálný svět. Vše, co se v tomto filmu odehrává, jakkoli sebešílenější, je docela věrným odrazem určité doby, určitého druhu myšlení a určitých situací, které jsou zkrátka bizardní. Pokud máte podobné „nezvykle ujeté“ povídky rádi, budete se velmi bavit. Současně je ovšem třeba dodat, že to není zdaleka tak komediálně ujeté, jako filmy bratří Coenů a ani tak výstředně mimózní, jako „to“ od Davida Lynche. V zásadě se tu stojí pevnýma nohama na zemi. Akorát občas s květinou v ruce.

Muži, co zírají na kozy jsou především bizardní kapitolou dějin. Sice značně osobitou, v zásadě ale docela věrnou jedné paranoidní době. Bohužel je i jasné, že jsou současně kapitolou, která se dala natočit stokrát jinak a pravděpodobně i lépe. Řada motivů vyšumí, někteří herci zůstanou nevyužití (Kevin Spacey), jiní jsou naopak možná až příliš protěžovaní (Jeff Bridges). Není to řachanda klasického ražení, u které budete padat do kolen smíchy. Je to spíše o permanentním úsměvu, který čas od času přejde do hlasitého vyhrknutí (jako když vám intuice doslova odpálí auto).

Muži, co zírají na kozy měli šanci zkultovnět. Nahrávaly tomu ujeté trailery, stylová kampaň, ve které byla koza za pátého důležitého herce filmu a ostatně i známá předloha (ze které si však film bere pouze fragmenty a dějově se vydává zcela vlastní cestou). A je pravdou, že tak vysoko Muži nedosáhnou a to kvůli svému sezení na více židlích najednou. Oscilace mezi satirou, kritiku, hodnotnou výpovědí, komedií, podobenstvím a bůh ví, čím ještě, je tentokrát až příliš násilná. Nikoli nezábavná, nebo nezajímavá. Přesto jsem se po celou dobu nedokázal zbavit dojmu, jako bych sledoval film s Clooneym a McGregorem a do toho někdo nastříhal jiný film s Bridgesem. Možná to byl záměr. Ale to nic nemění na tom, že my ty dva vypravěčské styly celou dobu neladily.

Nicméně, i tak jsem se po celou dobu velmi slušně bavil a to i přesto, že jde o film, který má ve svém názvu „kozy“ a ve skutečnosti se ve filmu mihne jen pár žen a ty jsou oblečené.

P.S. A co ty kozy? No ty to chudinky odnesly. Minimálně jedna. Než byste stihli říct mé.

Více informací naleznete na kartě filmu.