Premiéra Naděje proběhla v dobré náladě (+ minirecenze)

Snímek Naděje je příběhem bývalého profesionálního běžce Martina (Jirka Mádl), který umírá na aids. Martinův život je na kraji propasti – vztah s otcem (Miroslav Etzler) je v troskách, Martinův homosexuální milenec (Tomáš Klus), od kterého se nakazil, spáchal sebevraždu, matka (Vilma Cibulková) nechápe jeho bolest a milovaný běh je ve slabém těle pouhou vzpomínkou. Martin umírá a Jan Kobler vypráví o krajní situaci v rodině, která se v prvé řadě musí vyrovnat sama se s sebou. Snímek uvedl samotný režisér, který divákům popřál příjemnou zábavu a přislíbil diskuzi po skončení filmu. Po projekci a nemalém potlesku skutečně došlo na slíbené dotazy diváků. Na ně odpovídal nejen Jan Kobler, ale k ruce si přizval i pohotového Jirku Mádla. Premiéry se sice zúčastnili i Vilma Cibulková a Miroslav Etzler, ti ale zůstali během diskuze mezi diváky v hledišti. Dotazy se týkaly především zvoleného tématu (JK: „Je to kombinace mých zážitků, zkušeností mých známých a všeobecně z toho, co mám aktuálně na mysli. Scénář vznikl spontánně“), diskutabilní scény sebevraždy (JK: „Bohužel o tom vím, je to chyba, které jsme se dopustili a teď už s tím nic nenadělám. Zkušenost napříště“) a účasti Jirky Mádla („Už dlouho jsem chtěl pomoct studentům při natáčení a Honza mě přesvědčil, že on je ten člověk, se kterým mám pracovat“). Diskuze se nesla v pohodovém duchu, na čemž měl nemalou zásluhu neustále vtipkující Jirka Mádl a zvídavé publikum. Na konci diskuze ještě následovalo obdarování dvou šťastlivců ze sálu – jeden si odnesl boty, ve kterých Mádl ve filmu běhá, druhý obdržel zkrvavené triko Tomáše Kluse.

Poznámka pod čarou: Poměrně zajímavé mi přišlo, že někteří diváci projevili až nečekaně dlouhé vedení – že z filmu někdo nepochopí to, že se postava Tomáše Kluse zabila sama, to lze omluvit (na to už jsem poukazoval výše). Ale že následně té osobě není jasné, proč se milenec vlastně zabil, to už je na hraně. V tu chvíli jsem si smutně ověřil, že i sebelepší film může být zabit nedovtipným blbcem.

Foto: Bob Pácl, "Jirka Mádl a Jan Kobler čelí diváckým dotazům"

Foto: Bob Pácl, " Štastný vítěz krvavé ceny"

Naděje je profesionálně odvedenou prací, která zaskočí tím, jak moc „filmově“ působí, přestože je pouhým studentským kraťasem (je očividný kladný přístup k západnímu stylu snímání). Scénář sice není výtrysk originality, ale to je bohatě vyváženo výbornou technickou stránkou, povedenou kamerou počínaje a dynamickým střihem konče. Kapitolou samou pro sebe je famózní instrumentální hudba Tatiany Mikové, která dle mého nemá v českém filmu konkurenci (doufejme, že nezůstane podobně přehlížená, jako talentovaná Rachel Portman). Pochvalu si zaslouží i vedení herců – všichni hrají naplno a od žádného jsem již dlouho neviděl tak soustředěný výkon. Malou facku za matoucí scénu sebevraždy, z níž není patrné, co se vlastně stalo a lehčí pokárání za přímočarý děj, který by v případě celovečerní stopáže narážel. Z produkce FAMU jednoznačně milé překvapení.

Hodnocení: 80%

Více informací naleznete na kartě filmu.

Související videa:
Jirka Mádl: Je to náročný téma