Jan Špáta znovu, tentokrát digitálně

Osmnáctkrát restaurovaný Jan Špáta vyjde na čtyřech DVD discích pod názvem Jan Špáta – 18 dokumentárních filmů klasika české kinematografie. S nápadem vydání zásadních Špátových děl na DVD přišel krátce po smrti Jana Špáty jeho nevlastní syn, dokumentarista Jakub Sommer. Důvodem bylo to, že tato díla klasika českého dokumentu nebyla veřejnosti na videonosičích přístupná, nebo pouze omezeně a ve špatné kvalitě na VHS. Sám Jan Špáta měl mnohé filmy k dispozici pouze na DVD, které si přepsal z VHS původně nahraných z televize při jejich vysílání. Tvůrci kolekce, na které se podíleli vedle Sommera Špátova manželka Olga Sommerová, dcera Olga Špátová a producent Richard Němec, popisují projekt slovy: „Záměrem tohoto projektu je umožnit širší veřejnosti setkání s vybranými filmy klasika českého dokumentu Jana Špáty. Jeho dílo a osobnost ovlivnily českou dokumentární kinematografii, mluví se o Špátově dokumentaristické škole. Jeho filmy byly oceněny na zahraničních festivalech, jeho režijní a kameramanský rukopis byl inspirací několika generacím českých filmových dokumentaristů.“

Pět filmů z 18 z této unikátní kolekce bude též uvedeno společnosti Aerofilms pod názvem Restaurované filmy Jana Špáty do kin premiérou v Divadle Archa dnes, tedy 2. listopadu. Špátovy filmy jsou často důležitým otiskem doby a ukazují režisérovu neutuchající energii. Více o Janu Špátovi a samotné kolekci naleznete na oficiálních stránkách www.janspata.cz, které jsou součástí ČFN.cz. Obsáhlou filmografii Jana Špáty usilovně doplňujeme a v nejbližších dnech naleznete na našich stránkách popis všech dokumentů, na kterých se podílel.

Olga Špátová je dcerou dokumentaristů Olgy Sommerové a Jana Špáty. Spolu se svým bratrem Jakubem Sommerem byla jedním z iniciátorů restaurovat a vydat několik nejvýznamnějších (dohromady osmnáct) filmů Jana Špáty na DVD. Sama se na nesnadném restaurování podílela a je ráda, že filmy svého táty opakovaně viděla a mohla s ním – jak sama říká – komunikovat na dálku.

„Když táta skončil s natáčením, bylo mi čtrnáct, a je zajímavé, že do té doby mě na natáčení nikdy nevzal. Ani máma. Ale je pravda, že školu od táty jsem měla vlastně doma. My jsme si hodně povídali, o životě, o vážné hudbě, kterou jsme si pouštěli a kterou jsem se díky tomu naučila poslouchat a dnes se ji učím používat ve svých filmech. A taky jsem mohla tátu pozorovat jak filmy doma skládá, jak pracuje s materiálem, jak si vybírá hudbu, v jakých momentech ji pak používá. Hodně jsme chodili na procházky, mluvili o světle, o kameře… Zpětně si myslím, že tyto debaty pro mě byly daleko přínosnější, než kdybych s ním byla na natáčení. A pak, já jsem pro rodiče tenkrát byla opravdu ještě hodně malá, na natáčení jsem prostě nemohla, dávali mě k babičce.“

„Ano, přesně tak. 15. dubna, na narozeniny Jana Kaplického, by měl do kin přijít náš film Oko nad Prahou, který dělám s producentkou Eliškou Kaplickou. Film jsme točili od doby, kdy Jan Kaplický vyhrál konkurz na novou budovu Národní knihovny, až do ledna, kdy se stalo to nejhorší, co nikdo z nás nečekal. Díky okolnostem se z celé záležitosti stal nakonec velký příběh, ve kterém vystupuje dvanáct hrdinů, včetně malé Johanky Kaplické. Film má hodinu a dvacet pět minut, což jsme nečekali, původně to měl být hodinový film. Teď už jsme vlastně hotoví, film je natočen, následovat budou už jen barevné korekce a mix zvuku. Uvidíme, jak to dopadne.“

Rozhovor vedla Kateřina Procházková.