Postřehy: Když je divák trochu „lost“

Postřehy: Když je divák trochu „lost“
Na první pohled se to může zdát jako laxní informovanost médií, která ohlašují data premiér, informují o blížících se filmových novinkách a pak se najednou nepromítá a netočí. Ideálním představitelem tohoto zmatku je pokračování filmu Duše jako kaviár, které má vstoupit 10.9 do kin. Tušíte správně, nevstoupí. A skoro nikdo to neví. Jak se něco takového stane? Těch důvodů je několik (a netýkají se jen výše zmíněného pokračování, ale i řady dalších českých projektů).
Vezměme je hezky popořadě:
  1. Mění se názvy filmů, aniž jsou o tom často média patřičně spravena.

    Příklad: Pokračování Duše jako kaviár bylo propagováno jako Duše jako červený kaviár, Duše jako zdroj rozmarné ztřeštěnosti těla, Duše jako oběť hříšného těla, Štěstí je krásná věc, Jaké štěstí, být milován a nyní Duše na talíři. Stejným způsobem se kupříkladu ztratila Vnučka Lenky Kny, která nakonec poputuje do českých kin pod názvem Stínu neutečeš, Pocity vraha, které jsou od minulého čtvrtka v kinech pod názvem Hodinu nevíš… a Oko ve zdi bývalo Tváří ve zdi. Velmi lehce se tak může stát, že čekáte na nějaký film a on už dávno prošel kiny s jiným názvem (nebo se pod jiným názvem přestal točit atd.).

postrehy-kdyz-je-divak-trochu-lost-3

  1. Z původně televizních projektů se na poslední chvíli stane kinofilm

    Příklad: Historická detektivka Jménem krále s Karlem Rodenem v hlavní roli vznikala coby pilot televizního seriálu. Na ten se posléze nepodařilo sehnat peníze a televize Nova se proto rozhodla ztráty nahnat z tržeb kin, které by případný mrtvý projekt přivedly zpět k životu. Pointa je v tom, že o televizních projektech se u nás příliš neinformuje a tudíž třeba o Jménu krále nikdo neslyšel, dokud najednou neměl jít snímek do kin. Že je podobný informační šum skutečně hustý a neprostupný potvrdil samotný Karel Roden, který byl velice překvapen tím, že pilot nakonec poputuje do kin. Jak se pak v takovém nepořádku může orientovat novinář, když do toho pořádně nevidí ani hlavní hvězda filmu?

postrehy-kdyz-je-divak-trochu-lost-4

  1. Producenti si sami volí termíny

    Příklad: Dříve to fungovalo tak, že nahlašoval datum premiéry distributor. Ten měl o natáčení přehled a díky smlouvám zajištěné to, že bude snímek v domluvenou dobu k dispozici. Dnes stačí, aby Unii filmových distributorů nahlásil datum premiéry producent filmu, který tak může učinit i v případě projektů, které nemají kupříkladu ani hotový scénář. Důvodem podobných producentských čachrů je snaha si pro sebe takzvaně urvat lukrativní sezonní termín.
Ano, výsledkem je chaos, díky kterému si u nás žádný novinář/divák nemůže být jistý tím, zdali se film skutečně točí a pokud ano, jestli někdy dorazí do kin (o názvu nemluvě). Cenu pro nejzakletější projekt si aktuálně odnáší výše uvedená Duše na talíři, která sice již několik let "zaručeně vzniká“, ve skutečnosti ale ještě není natočené byť jediné políčko filmu. Podobný otazník visí i nad dalšími projekty – Láska za milion, Byl jednou jeden polda IV, Svatoušci - o kterých se sice mluví řadu let, realizace přesto žádná (maximálně nějaké předtáčky a hotový scénář). Je třeba tedy brát přehled filmových premiér českých filmů se značnou rezervou, neboť se vždy najde několik titulů, na kterých ve skutečnosti vůbec nikdo nepracuje. I takhle - bohužel - funguje český film.