TikTok jako nositel nebývalé radosti i nebezpečné monstrum. Jak funguje největší fenomén současného internetu?

TikTik se pro každého uživatele a uživatelku stává příslovečným zrcadlem. Jeho algoritmus je v tomto ohledu zcela bezprecedentní. Díky tomu, že se celá platforma skládá z relativně krátkých videí, systém velmi rychle nastřádá velkorysé množství dat o našich zájmech. Jak poznamenává jedna z vypovídajících dokumentu TikTok je bomba: „Začne vám ukazovat věci, které milujete, ještě dřív, než vás vůbec napadne, že by vás mohly zajímat.“ O to usiluje každá sociální síť, žádná v tom však ani zdaleka není tak úspěšná.

Pro někoho se TikTok promění v záplavu videí roztomilých zvířátek, pro jiné v sérii dokumentárních klipů plných zajímavostí z historie, vědy či přírody. Vaši „for you page“ mohou snadno na několik dnů zaplavit videa polehávajících kapybar, pokud na prvních pár z nich zareagujete pozitivně. Někomu zas systém nevyhazuje o mnoho víc než videa plná spoře oděných mužů a žen, tedy spíš chlapců a dívek, kteří se vrtí do rytmu hudby, aby prostřednictvím „thirst traps“ (tedy záměrně provokativních videí pohybujících se přesně na hranici povolené odhalenosti) nasbírali zhlédnutí a lajky.

Strašidelné je, že za katalog videí, která nám kouzelný algoritmus nabízí, můžeme vinit jen sami sebe. Pro někoho je pohyb na této aplikaci uklidňujícím, skoro až terapeutickým zážitkem. Může se kochat se krásami přírody a poslouchat názory svých oblíbených komentátorů o umění, politice či společenském dění. Jiní se střetávají výhradně s obsahem, jenž je rozhořčuje a štve. Patří totiž k negativním konzumentům, kteří interagují především s tím, co nemají rádi.

Tvůrci dokumentu připodobňují aplikaci ke kouzelnému klobouku z Harryho Pottera. Ten nahlédne studentům do duše a určí jim školní kolej, do níž podle svých vnitřních hodnot a tužeb patří. Ne každý má pak radost z toho, co o sobě zjistí. Takový zážitek může vést k prozření a sebereflexi. Člověk si začne víc všímat vlastních zájmů a může se naučit lépe kontrolovat směrování své pozornosti. Jiní upadnou takřka do panického módu a chtějí to všechno zakázat!

Jenže spoře oděné děti se zobrazují jen těm, kteří jim věnují pozornost. A nebýt jí, neměli by mladí uživatelé a uživatelky potřebu taková videa tvořit. Kdo je tu tedy nejvíc na vině? Nabízí se i spousta oprávněných otázek ohledně důsledků algoritmu na budování závislosti, tvoření uzavřených názorových bublin a ochoty tvůrců pro lajky „ukázat trochu kůže“.

TikTok je bomba sleduje celý programátorský zázrak s dobře zvoleným odstupem. Režisérka Shalini Kantayya představuje tuto platformu jako místo, kde mnozí lidé našli radost, naplnění a pocit sounáležitosti, jaký nezažili nikde jinde. Příslušníci národních a etnických menšin vyprávějí příběhy o tom, jak se ve svém okolí celý život setkávali s šikanou, pak ale jejich video národního tance získalo přes noc tři miliony lajků.

Záplava sympatie a projevů vstřícnosti z celého světa se mohou stát nejintenzivnější a nejpozitivnější zkušeností člověka, který se doposud setkával jen s nevraživostí. Právě schopnost TikToku nabídnout organicky přirozenou viralitu doslova komukoli je jedním z jeho největších lákadel. Jak říkají sami vývojáři: Na jejich aplikaci se nikdy nikdo necítí sám.

Jak ale napovídá dvojznačný název snímku, existuje i mnoho důvodů k obavám. Tvůrci tedy důsledně poukazují na nebezpečí, jež z aplikace natolik pohlcující život vyplývá. TikTok o nás doslova ví víc než my sami a díky skandálům jeho amerických ekvivalentů víme, v jak žhavé zboží se takové informace mohou proměnit.

Konkrétně nad TikTokem pak jako Damoklův meč visí čínský původ a nejasný kontakt s totalitním systémem, o jehož vlivu a záměrech můžeme jen spekulovat. Je však velmi těžké udělat si jasno v tom, jaké nebezpečí doopravdy hrozí, když lidé jako Mark Zuckerberg, majitel Facebooku, silně lobbují proti své konkurenci. Můžeme předpokládat, že dělají vše pro to, aby se k nám dostaly ty nejvíce negativní teorie a předpoklady.

TikTok je bomba shrnuje klady i zápory, zmiňuje mnohé případy pochybné cenzury a možných projevů čínského politického zájmu. Věnuje se také příběhům aktivních uživatelů a uživatelek, kteří tvoří prominentní obsah v neustálém stresu, že je algoritmus jednoho dne vyhodnotí jako neatraktivní pro distribuci.

Největší výtkou filmu by mohlo být, že v něm TikTok občas působí jako platforma výhradně pro nejmladší, kde většinu obsahu tvoří teenageři se svými videodeníky. Tím byl TikTok před pandemií, po jejím propuknutí na něj ale migrovali lidé všeho věku a zájmů. Jeho obsah je proto nyní mnohem různorodější, než by ze zvolených ilustračních záběrů mohlo být patrné. Takř

Nedůvěra k TikToku na americké půdě a šířeji na Západě je hmatatelná. Jde o strach ze ztráty informační hegemonie, když nyní americký kulturní imperialismus našel poprvé silného soupeře. Jde také o strach politický a bezpečnostní. Čínská vláda jistě představuje nevyzpytatelného rivala a její přístup k datům jakéhokoli druhu budí u amerických politiků a vojenských představitelů nevyhnutelně nedůvěru.

Opatrnost lidí ve vztahu k TikToku lze rovněž považovat za zjevný projev rasismu. Pro Západ je stále těžké uvažovat o východoasijských státech a národech jinak než jako o monokulturách, jakýchsi mraveništích, v nichž neexistuje individuální mysl ani názorová pluralita. Celá Čína se pak jeví jako jedno tělo a zájmy Tik Toku tedy musí být stejné jako zájmy čínské vlády.

Patrný je i strach z nové technologie, k níž mají ve velké míře přístup dospívající. Starší generace jí nerozumí a démonizuje ji s vervou, jež odráží historické útoky na literární román, film, televizi, počítačové hry či internet, kteréžto formy měly svého času kazit mravy a svádět mládež na scestí. Stejnou nedůvěru zažívá každá nová platforma, která strhne kulturní prostor a začne tvarovat výměnu informací s intenzitou, jež v očích generace u moci ohrožuje status quo. Stesky ohledně mládeže navštěvující špatné divadelní hry nám ostatně zanechali i autoři z dob antického Řecka.

Okolo aktuálně probíhajících kongresových slyšení ředitele TikToku Shoua Zi Chewa je pořádný humbuk. Američtí uživatelé se přitom až na úplné výjimky staví za svou milovanou aplikaci. Samotný TikTok prakticky nepotřebuje příliš tlačit na pilu ohledně propagace své agendy, protože to tisíce lidí dělají zadarmo a z vlastní vůle. Je patrná naivita (možná vědomě zvolená) tisíců tiktokerů. I komentátoři jindy hákliví na projevy strojené korporátní lidskosti si idealizují Zi Chewa, který posílá vzkazy v obyčejné mikině a s přátelským úsměvem, jako by stejnou taktiku u představitelů konglomerátů nekritizovali mnohokrát předtím.

Je zjevné, že americký tlak na TikTok přesahuje oficiální zájmy ohledně bezpečí mladistvých a citlivých dat. Kdyby šlo o skutečné cíle, stály by před tribunálem i všechny americké platformy, jejichž praktiky jsou totožné. To však automaticky neznamená, že TikToku náleží pozice lidového hrdiny. Čínským vývojářům se rozhodně podařilo sestrojit úžasný komunikační nástroj, v zákulisí se přesto mohou dít nekalosti. Sledujeme střet dvou gigantických sil přesahujících naše chápání. Neměli bychom se soustředit na to, která z nich je „ta hodná“. Jedná se o dva dravce přetahující se o kořist, kterou jsme my všichni.

TikTok je bomba samozřejmě nepokrývá nejnovější dění, přesto jde o dobrý úvod do celého fenoménu. Tvůrci možná mohli být trochu diverzitnější v představení různorodého obsahu platformy, krom toho ale za hodinu a půl řeknou opravdu vše, co je v základu potřeba vědět. Jedná se spíš o informativní snímek natočený funkčním žurnalistickým způsobem, jehož jádro tvoří výpovědi doplněné archivními záběry. Nečeká nás tedy vzrušující divácký zážitek, spíš důsledná reportáž. To ale v tomto případě dává naprostý smysl.

Devítidílný seriál The Last of Us, jenž je dostupný na HBO Max, vychází ze slavné stejnojmenné videohry. Povyšuje žánr postapokalyptického zombie hororu z pouhé akční vyvražďovačky na psychologické drama. Obsazení ani celkové provedení nemohlo být lepší.