Nejlepší mafiánský film, který nikdy nevznikl. Internet šílí z dlouho ztracené gangsterky od Martina Scorseseho

Nejlepší mafiánský film, který nikdy nevznikl. Internet šílí z dlouho ztracené gangsterky od Martina Scorseseho
Robert De Niro ve filmu Kmotr II | Paramount Network
Robert De Niro jako ruský zabiják a bývalý majitel diskotéky Gončarov stojí proti jednookému Andrejovi v podání Harveyho Keitela, zároveň však v jejich vztahu můžeme vysledovat lehce homoerotické tóny. Snad proto Gončarovova manželka Katja (Cybill Shepherd) uteče za tajemnou Sonjou (Sophia Loren).
Vedle řešení milostných pletek se však hrdinové musejí obávat Josepha Morelliho (John Cazale), psychopatického zabijáka přezdívaného Cepín podle jeho oblíbené zbraně. Součástí nabitého hereckého ansámblu jsou i Al Pacino a Gene Hackman. A všechny skvěle obsazené postavy se krátce po rozpadu Sovětského svazu (i když možná spíše po skončení druhé světové války) potkávají v italské Neapoli, kde se rozhoří souboj mezi místními mafiány a gaunery z východu.
Na gangsterku z roku 1973 jde o hodně odvážnou zápletku, že? Radost z tohoto méně známého snímku Martina Scorseseho by nám neměl zkazit přehlédnutelný fakt, že dílo vůbec neexistuje. Přitom ale můžeme dohledat plakát, úryvky hudby a řadu dalších důkazů o existenci filmu, nemluvě o rozsáhlých online diskuzích detailně rozebírajících témata i styl snímku. Co se tedy přesně děje?

Fanouškovská síla

Internet zase jednou ukázal svou nezkrotnou fabulační sílu. Fenomén vznikl na sociální síti Tumblr, založené především na sdílení obrázků a dalších multimediálních obsahů. Právě tam v roce 2020 jeden z uživatelů umístil fotku bot, kde se místo informačního štítku nacházel text: „Nejlepší mafiánský film všech dob. Martin Scorsese uvádí Gončarova. Film o neapolské mafii.“
Nedlouho poté příspěvek zaujal internetové vtipálky, kteří pod obrázek začali psát posměšné komentáře, jak je možné, že někdo tento úchvatný film neviděl. Krátce poté vznikl i falešný filmový plakát (s chytlavou hláškou „zima přišla do Neapole“), fanouškovská základna následně vytvořila i obal VHS kazety či počítačové hry z 90. let. Americký učitel hudby Alix Litta dokonce s využitím motivu z Kmotra zkomponoval ústřední klavírní motiv a celý fiktivní soundtrack složený z tklivé klasické hudby je k poslechu na Spotify. Údajně vznikly i studie analyzující snímek, avšak samozřejmě publikované v neexistujících odborných časopisech.
Ba co víc, v posledních týdnech se na sociálních sítích objevily stovky fan artů a humorných memů, zdánlivě využívajících záběry z tohoto filmu. S rostoucí popularitou fenoménu se proměňuje a rozšiřuje tematický záběr filmu – například zmíněné queer motivy mezi dvěma hlavními hrdiny vznikly až výrazně později nežli původní myšlenka o mafiánském opusu.
Fanoušci a fanynky také velmi důsledně rozpracovali opakující se motiv tikajících hodin jakožto neustálé přítomnosti smrti. Existence i masová obliba takového fenoménu zároveň ukazují, že mafiánský žánr je nejen velmi populární, ale rovněž poměrně předvídatelný. Chytrým uživatelům internetu stačilo vyzobat dílčí motivy z kmotrovské trilogie (přičemž i plakát využívá De Nirova vzhledu jakožto mladého Vita Corleoneho z Kmotra II), Francouzské spojky či Čínské čtvrti a máme před sebou věrohodný základ pro další sedmdesátkovou gangsterku, tedy z dekády tomuto žánru zaslíbené.

Scorsese, Garrone a Jenkins

S výjimkou samotného názvu snímku se přitom ostatní fakta na onom původním štítku mohou zakládat na pravdě. Když si místo slova Goncharov dosadíte Gomorrah, je vše v pořádku. V roce 2008 totiž italský režisér Matteo Garrone natočil chválenou kriminálku Gomora odehrávající se v Neapoli.
Dílo se Scorsesemu zalíbilo natolik, že americkému distributorovi umožnil propagování snímku s uvedením jeho jména. Možná se tedy někdo při výrobě reklamní cedulky na boty přeslechl, z Gomory se stal Gončarov a vzhledem ke Scorseseho bohaté historii s mafiánským žánrem není divu, že si fanoušci a fanynky jeho předchozích kriminálek jako Mafiáni či Casino přáli, aby se odněkud z archivů podařilo zachránit i další ztracenou mafiánskou perlu.
Podle narativu sdíleného komunitou se totiž jedná o dlouho ztracený snímek, který však tu a tam někdo může vidět a následně se o svůj extrémně subjektivní pohled podělí s komunitou. Teoretik médií Henry Jenkins by se jistě zaradoval, kdyby tuto ukázku svého konceptu participační kultury viděl v praxi. Uživatelé a uživatelky mediálních obsahů v tomto pojetí nejsou jen pasivními konzumenty, nýbrž se aktivně podílejí na vytváření mediálního prostoru.
Výsledkem je tedy globální spojení sil kvůli vtipné mystifikaci, o které referovala věhlasná média jako The New York Times či The Guardian. Stále rostoucí fenomén se dostal až k samotnému Scorsesemu. Jeho dcera Francesca totiž na TikToku zveřejnila chatovou konverzaci, kde se slavný režisér v žertu přiznává, že film před lety skutečně natočil. Kruh se tedy uzavřel.

Kinolog: Tenhle film vyhraje Oscary. Čechy ale nezajímá. Řekneme vám proč

Fabelmanovi jsou poloautobiografické dílo režiséra Stevena Spielberga. 75letý klasik, co má za sebou přes 40 filmů, už u nás ale přestává být hvězdou a jeho zpověď je až příliš nenápadná a sofistikovaná.