Andor je nejlepší Star Wars dílo od Rogue One. Duchovní sílu Jediů mění za skutečné utrpení a oběti rebelie

Rebelské povstání zaujímá v kanónu Star Wars podobně významné postavení jako zárodky Impéria, které v Andorovi vládne galaxii rukou neoblomného diktátora. Dvanáctidílný seriál od Tonyho Gilroye, scenáristy velebené akční trilogie o Jasonu Bourneovi, se odehrává pět let před událostmi filmu Rogue One: Star Wars Story. Do hry vrací povstalce Cassiana Andora (Diego Luna), jenž se bude později podílet na odcizení plánů obávané hvězdy smrti a stane se jedním z hrdinů rané rebelie, která se v rámci Star Wars ságy volně překlene v Novou naději a příběh Skywalkerů.

Cassian žije se svou matkou (Fiona Shaw) na průmyslové planetě Ferrix, jejíž obyvatelstvo rovněž strádá pod utlačovatelským imperiálním režimem. V sebeobraně zabije dva zástupce Impéria a nastává štvanice, již iniciuje ambiciózní agent Syril Karn (Kyle Soller) a v níž posléze pokračuje neúprosná členka ISB (v češtině Úřad imperiálního zabezpečení) Dedra Meero (Denise Gough). Pomocnou ruku podává Cassianovi tajný organizátor rebelie Luthen Rael (Stellan Skarsgard), jenž ho přidělí k partyzánské jednotce a navede ho na osudovou povstaleckou dráhu.

Nenechte se ovšem zmýlit hrubým popisem, neboť Andor s motivem vyvoleného hrdiny a vůdce utiskovaných nepracuje. Cassian sice plní roli protagonisty a úvodní tři epizody příliš neodbočují z Ferrixu, ale Gilroy s jeho týmem hvězdných tvůrců postupně tká komplexní pavučinu událostí. Zahrnují zákopové pěšáky, imperiální velitele i senátorku, jež tajně podporuje rebelii (Genevieve O’Reilly jako Mon Mothma).

Více než kdy jindy jsou v seriálů důležité dialogy a profilování postav, a to kladných i záporných. V Andorovi galaxii nechápeme jako propojenou síť mytologické Síly, která se dělí na temnou a světlou stranu. Místo toho nahlížíme do zkorumpovaného a neutěšeného světa, jehož každodennost ovlivňuje diktatura, vůči níž jsou zdejší aktéři daleko zranitelnější než povznesení rytíři Jedi. A to platí i pro imperiální posluhovače, kteří přijali pravidla totalitní ideologie a zoufale se jim snaží vyhovět, aby u nadřízených neupadli v nemilost.

Kdybychom Cassiana přirovnali k Jeanu Valjeanovi, pak Syril Karn ztělesňuje jeho Javerta. Pohlcený svým posláním sloužit Impériu, které si vštípil po boku pochybovačné matky a posílil prvním nezdařeným pokusem o dopadení svého soka, Karn by pro Cassianovo zatčení obětoval vše. Abychom pochopili jeho motivaci, tvůrci nás nemusí zahlcovat flashbacky. Bohatě stačí několik rozhovorů s jeho matkou, potažmo několik scén ukazujících Karnovo lpění na zásadách a ignorování nedůsledných příkazů shora, a máme jasno.

Takto poctivý přístup Gilroy aplikuje na většinu důležitých postav, jejichž linie se volně a nerušeně střídají. Příběh podstupuje dílčí gradace po každých třech epizodách, díky čemuž dvanáctidílná série přebírá klasické čtyřaktové schéma a může pravidelně měnit lokace. Cassianova pouť, která jej z Ferrixu přivádí k troufalé partyzánské akci a také do vězení, zůstává klíčová, ovšem nezbytné jsou i doplňující linie a kontrasty, jež přináší.

Protagonista se ukrývá v nehostinných podmínkách a jeho vězeňský pobyt dává vzpomenout na Hru na oliheň. Symbolizuje absolutní moc nad lidmi, kteří musí soutěžit o svůj život. Pracují v několika dílnách v různých týmech. Ten s nejnižším počtem výrobků čeká bolestný trest, kdežto vítězové se těší z lepší stravy. Senátorka Mon Mothma se účastní luxusních večírků a tamní osazenstvo většinou nemá o hrozném útisku poddaných konkrétní představy.

I přesto Andor skýtá naději, byť mnohdy jen mezi řádky. Systém imperiální kontroly se jeví jako nepřekonatelný, což dokládají scény z meetingů představenstva ISB a jeho detailní požadavky. Přece jen je ale, jak ukazuje vyústění vězeňské linie, současně neudržitelný a děravý. První série Andora zasazuje povstalecká semínka možná nahodile, ale rozhodně důmyslně a především úspěšně. Klíčovou úlohu v tomto sehrává Skarsgardův Luthen Rael, jenž neváhá obětovat lidské životy pro vyšší dobro a v průběhu mění identity, převleky i paruky.

Andor ostatně zapadá do Gilroyovy tvůrčí tradice a připomíná špionážní thrillery, v nichž se hraje o nadnárodní (v tomto případě nadplanetární) záležitosti. Cassian opravdu působí jako Jason Bourne v terénu, jeho protivníci mu jdou zarputile po krku a ti, kteří tajně tahají za nitky, se na jeho schopnosti spoléhají a přizpůsobují se jim. Vše s ním prožíváme se stejnou intenzitou, s níž nenávidíme fanatické přívržence Impéria. Nepotřebujeme Vadera ani Palpatina, stačí pohled do očí perfektně obsazených Kylea Sollera a Denise Gough.

Některé epizody se zcela obejdou bez akčních scén, jelikož pro ně připravují úrodnou půdu. Přestřelky a honičky nejsou tak spektakulární jako ve filmech, ale zato syrovější a uvěřitelnější. K zemi padá i mnoho kladných postav a záporné neodchází s výpraskem, jaký jim přejeme. Finální díl úžasně zachází se sbíháním všech důležitých aktérů a vyvolává předzvěst ničivé bouře, tudíž kdekoho možná vyústění zklame. První série Andora totiž nestaví na fyzických osudových střetech, nýbrž na kompletním zažehnutí rebelie, která v připravované druhé sezóně zatopí záporákům i nenáviděnému Impériu.

Lze pochopit, že absence mystiky, již nahradila politická racionalizace, a záblesků světelných mečů, které ustoupily chladným industriálním kulisám, nebude mnohým fanouškům a fanynkám úplně po chuti. Pokud ale patříte k těm, kteří Rogue One považují za nejlepší Star Wars produkt od první trilogie, Andor vás minimálně uspokojí. Obrazovou extravaganci a snahu osázet scénu co nejvyšším počtem prapodivných tvorů nahrazuje důraz na intrikaření a vývoj lidských postav, v jejichž rukách spočívá osud všech.

Každý díl není stejně atraktivní a některé se možná příliš vymykají, ale celek drží obdivuhodně pohromadě. U každé scény musíme dělat něco, co od nás Star Wars dosud soustavně nevyžadovaly – poslouchat dialogy, které se tentokrát odehrávají dokonce i po sexu (samozřejmě mimoobrazovém). Zatím nijak oslnivá sledovanost snad Gilroyovi nezlomí vaz a nyní, když byly zveřejněné všechny epizody, vystřelí nahoru. Jste-li příznivci Star Wars, rozhodně byste neměli otálet.

Málokterý zločin v dějinách láká tolik pozornosti jako atentát na prezidenta JFK, jenž se odehrál 22. listopadu 1963. Režisér Oliver Stone o tom již v roce 1991 natočil hraný film. Od té doby přibylo mnoho nových informací…