10.11.2022, 17:00

Nejlepší marvelovka posledních let? Druhý Black Panther je ubrečený a naivní, ale konkurenci ukazuje záda

Nejlepší marvelovka posledních let? Druhý Black Panther je ubrečený a naivní, ale konkurenci ukazuje záda 13 obrázků v galerii
Black Panther: Wakanda nechť žije | Foto: Marvel Studios
Po čtyřech letech od premiéry jedničky se v kinech znovu zaskví kostým komiksového Black Panthera. Kromě fiktivních nepřátel jej tvůrci staví také proti politickým problémům současného světa. Úmrtí herce Chadwicka Bosemana rozlet fiktivní Wakandy nezastavilo. Režisér Ryan Cooglar přináší místy oslnivý a charakterový spektákl, který ale doplácí na přeplácaný a současně nepřesvědčivě gradovaný scénář.

Black Panther vtrhnul do kin roku 2018, došel si pro 1,3 miliardy dolarů a stal se formativním filmem afroamerické komunity. Za uplynulé čtyři roky se ale mnoho věcí změnilo. Světem otřásá válka, rychle mohou následovat další vyostřené konflikty, koronavirus propálil díru do civilizačních návyků i kinematografie a ve 43 letech zemřel představitel krále T’Chally alias Black Panthera Chadwick Boseman.

Pokračování Black Panther: Wakanda nechť žije tyto okolnosti zrcadlí, navrch mu producent Kevin Feige přiklepl termín na sklonku čtvrté fáze MCU. V návratu do smyšlené africké země Wakanda, jejíž moc souvisí s nalezištěm unikátního kovu vibranium, se tedy zračí ambice, které podtrhuje také 160minutová stopáž.

Trailer: Black Panther: Wakanda nechť žije

Z ní si menší kus ukrajuje úvodní pohřeb T’Chally, jehož náhlé úmrtí je reakcí tvůrců na Bosemanův tragický skon. Působivá davová sekvence, jíž dominují bílé kostýmy a africká lidová hudba, nastavuje melodramatický tón filmu, který evidentně vznikal se srdcem na dlani. Postavy v něm soustavně truchlí a čelí osobním rodinným výzvám, které klíčovou linii o soupeření s utajovaným podmořským národem Talocan místy zastiňují.

Druhý Black Panther si částečně vypůjčuje schéma prvního dílu, v němž Wakandou rovněž otřásal zármutek a její vyzyvatel (Michael B. Jordan) si nárokoval trůn z pohnutek, jež rozhodně nezněly zavrženíhodně a ryze zlotřile. Duchovní rekonvalescenci silného národa, který se musí vyrovnávat s nedůvěrou OSN a odrážet snahy o zneužití vlastních unikátních zdrojů, tentokrát naruší bájný Namor (Tenoch Huerta).

Vládce podvodního království, které do oceánu přesídlilo před staletími poté, co jeho lid vymýtil výtažek z mystické rostliny, znepokojují lidské zásahy do jeho teritoria. Vlastní integritu hodlá uhájit stůj co stůj a neváhá využít Wakandu, jejíž čelní představitelé však prochází vypjatým obdobím. Budou se muset osudově rozhodnout, jak naloží s novou hrozbou, již přitom za nepřátelskou nepovažují.

Role mocné Wakandy se ve filmu redukuje na politicko-hospodářského hybrida Ukrajiny a Kataru. Na jedné straně bohatá a rozvinutá země se zásobami surovin, po nichž celý svět prahne, na druhé straně napětí vyzařující region, z něhož si světové mocnosti chtějí ukousnout. Na jednání FBI s vysokým vládním zástupcem, jehož se účastní také oddaný wakandský spojenec Everett Ross (Martin Freeman), dokonce padne návrh na destabilizaci – předsunutým útokem Wakandě znemožnit, aby proti světu zasáhla jako první.

Black Panther: Wakanda nechť žije | Foto: Marvel Studios

Namor, nepřemožitelný mutant se schopností létat a vstřebávat kyslík z vody přes kožní póry, tyto machinace vidí a hodlá se stát tím vůdcem, jenž zaútočí nejrychleji. Buď s Wakandou po boku, nebo v troskách po drtivém zásahu. Do této míry je druhý Black Panther nečekaně politickým příběhem, v němž titulní národ navíc hledá po smrti krále ztracenou identitu. Na schůzích rady starších to vře, a zatímco královna Ramonda (Angela Bassett) si pokouší udržet chladnou hlavu a diplomatický přístup, srdce princezny Shuri (Letitia Wright) prahne po pomstě.

Minimálně v první polovině, vrcholící únikem z podmořské říše, syntéza těchto politických a emocionálních přístupů dobře funguje. Již známým postavám se dostaneme pod kůži, jelikož režisér Ryan Cooglar se scenáristou Joem Robertem Colem nikam nechvátají a ulpívají na delších osobních rozhovorech a motivace Namora nepozbývají logiky. Prostřední pasáž, kdy před zajatou Shuri leží těžké rozhodnutí a její matka osnuje záchrannou akci, jejíž úspěch může vše pokazit, je svým střihem a načasováním bezmála strhující. V té chvíli se Marvel nachází tam, kde ho mnozí po méně zdařilé čtvrté fázi chtějí vidět, a nechává vzpomenout i na scenáristickou rafinovanost Občanské války.

Vnitřní emoce udávají ráz politikaření a schyluje se k nevyhnutelnému vyostření. Bohužel, příběh musí dotvářet také svůj mytický svět a navazovat na přesahující filmový vesmír, což mu ve zdlouhavější druhé polovině podráží nohy. Zatímco v úvodu přeskakujeme mezi globálními lokacemi jako v Mission: Impossible nebo ve filmech Rolanda Emmericha, čímž se formuje nadnárodní napětí, postupně se vše zúží na tradiční konflikt dvou stran a zrod nového hrdiny, který musí projít sebepoznáním a nabrat moudrost svých předků.

Linie Martina Freemana, která nejprve zapojuje americkou stranu, tak posléze slábne, až se stává nadbytečnou. Směřování děje opouští vrstevnatost na úkor jednoduché partie, k níž jsme dospěli už v polovině a která se řídí emocemi. Tvůrci zarputile uctívají památku Bosemana a vymýšlí divné oslí můstky mezi oběma díly, jimiž chtějí postavu Shuri nepředvídatelně rozvíjet. Její duševní odysea ale mystickou hloubku postrádá, a byť v závěru dospěje k fatálnímu rozhodnutí tváří v tvář nepříteli, k němuž celý děj spěl, katalogově melodramatický moment moc nerezonuje.

Black Panther: Wakanda nechť žije | Foto: Marvel Studios

V té chvíli už si totiž připadáme spíše jako ve Vzestupu Skywalkera, kdy Rey řídila síla jejích předků, a politické apely se rázem jeví jako naivní a prostoduché. Osobně si vážím velkého komiksového blockbusteru, který se k postavám pokouší přiblížit emocionálně a k tomu nabídnout východisko, že v sebevíc rozvráceném světě lze dosáhnout smíru. Jenže do toho se odvíjí tradiční marvelovský mustr vrcholící bitvou, v níž hrdinky a hrdinové vybičují své silové a akrobatické možnosti.

Na dvojku Black Panthera se ale krásně kouká a pozitiva rozhodně vítězí. Nejenže dostáváme rozmáchlou a místy vyloženě oslnivou fantasy výpravu, kde neexistuje potřeba odletět do vesmíru nebo do kvantové říše (a už vůbec ne do mnohovesmíru), palce nahoru si tvůrci zaslouží i za to, jak profilují silné ženské hrdinky. Už zde nenajdeme ani záblesk po kostýmech vyzývajících jejich sexualitu. Silné jsou hlavně proto, že je formují jejich zkušenosti a bolest, kterou si musely projít.

Moc se povedl také soundtrack, který africkou atmosféru oprašuje snad lépe než Krvavý diamant, a hereckým výkonům nelze nic vytknout. Zamrzí pouze nedostatečně promyšlené balancování na hraně dvou trochu jiných filmů. První z nich se soustavně ohlíží a roní slzy, druhý hledí dopředu a skýtá podněty, které marvelovský vesmír hezky vztahují k realitě. Vzhledem k okolnostem musela vyhrát nostalgie, ale nebylo by od věci, kdyby se s ní více šetřilo a stopáž se minimálně o dvacet minut zkrátila. Coogler je dostatečně kvalitní režisér na to, aby natočil něco víc než jen nadprůměrnou, dospělou a vůbec ne hloupou marvelovku.

hodnocení: 70 %


Kinolog: Tento film není o Vietnamu, je to Vietnam. Hotová apokalypsa!

Do kin přichází po letech nejslavnější protiválečný film všech dob – Apocalypse Now. Tento sestřih má 183 minut a odpovídá nejvíc tomu, čeho chtěl dosáhnout režisér Francis Ford Coppola. Takové dílo by dnes už nemohlo vzniknout.

Ankety
Na jaké pokračování zavedené série se nejvíc těšíte?
John Wick: kapitola 4
Shazam 2: Hněv bohů
Creed III
Strážci Galaxie: Volume 3
Rychle a zběsile 10
Spider-Man: Napříč paralelními světy
Transformers: Probuzení monster
Indiana Jones a disk osudu
Mission: Impossible: Odplata – první část
The Marvels
The Equalizer 3
The Expendables 4
Duna: druhá část
Nejnovější články:
Načíst další články