Kinotalk: Vojtěch Dyk vzal roli hudebního génia, aby Čechům připomněl, že musíme umět být na sebe hrdí

Mnozí vnímali Myslivečkův konec jako trest shůry. Jeho promiskuita byla totiž dobře známá. Il Boemo však mimo jiné ukazuje, že kdyby Mysliveček prostřednictvím privilegovaných milenek nestoupal na společenském žebříčku, samotný talent by mu byl k ničemu.

Proč vzal Vojtěch Dyk tuto náročnou roli, pro niž se musel naučit odříkávat dialogy v italštině? Naučil se celý jazyk, nebo jen foneticky pronášel své věty? Jak se mu spolupracovalo s výrazným a svérázným režisérem Petrem Václavem, kterého jsme si zatím spojovali s nízkorozpočtovými sociálními dramaty?

Pro Vojtěcha Dyka není role ve Václavově náročném filmu stejně neozkoušenou vodou, jakou bylo pro Adama Mišíka ponoření do roli drogového dealera v BANGER. Má zkušenost s klasickou hudbou i seriózním herectvím, byť především na divadle. Většině lidé je ale známá především jeho komerčního tvorba a Il Boemo tedy lze vnímat jako zlomovou postavu. Jak o kariérním vyvážení komerce a umění uvažuje samotný Dyk?

Po dlouhé době vzniknul v Česku tak ambiciózní historický životopisný film. Režisér Petr Václav přitom nikdy podobný projekt nedělal. Největší pastí by bylo hledat v něm nového Amadea. Il Boemo se vydává vlastní cestou.