Je v možnostech člověka zastavit největší průmyslovou operaci v oceánech? Ekofilm ocenil snímky zaměřené na životní prostředí

V průběhu 48. ročníku filmového festivalu Ekofilm mohli diváci v Brně zhlédnout pětadvacítku snímků, které se zaměřily na klima a jeho změnu. Řada dokumentů si posvítila na hospodaření s plasty, mizení původní krajiny, ekologický aktivismus či přístup k vodě. Níže představujeme oceněné snímky, které vybrala mezinárodní odborná porota.

Hluboko: pravá cena těžby v oceánech je název filmu, který letos obdržel Hlavní cenu ministryně životního prostředí za nejlepší festivalový snímek. Jedna z cen letošního festivalu tak putuje do Nizozemska, konkrétně k režisérovi Maartenu van Rouveroyovi. Snímek popisuje bohatství a svým způsobem i zkázu hlubin oceánů, které disponují vzácnými nerosty. Těžba na dnech oceánů může ohrozit jedny z posledních nedotčených obyvatel na planetě Zemi. Je v možnostech člověka zastavit největší průmyslovou „operaci“, které kdy čelily světové oceány?

„Komerční hlubokomořská těžba by pravděpodobně vedla k nenávratné devastaci modrého srdce planety, bez kterého Země nebude obyvatelná pro živé organismy. Tedy ani pro nás lidi. Věřím, že dokument může být varováním učinit včas moudré rozhodnutí a ponechat hlubokému moři jeho nedotčenost, na které závisí i naše vlastní existence,“ komentovala udělení ceny stávající ministryně životního prostředí Anna Hubáčková.

Za dokument Incendios obdrželi jeho tvůrci Cenu prezidenta festivalu. Martin Trabalík a Geraldine Zambrana Velez sledovali často zoufalý, obětavý, vyčerpávající a životu nebezpečný boj dobrovolných hasičů s mimořádnými pralesními požáry na území Bolívie, které se rozšířily po státem posvěceném vypalování původních lesů s cílem vytvořit zde zemědělskou půdu.

Od roku 2019 se vypalování vymklo kontrole (bylo mimořádné sucho a vítr, navíc ti, co místa vypalovali, neměli potřebné zkušenosti) a popelem lehla plocha o rozloze 60 tisíc kilometrů čtverečních (pro srovnání, celá Česká republika má rozlohu necelých 79 tisíc kilometrů čtverečních). Bolívie je tak zemí s nejrychlejším růstem odlesňování na světě. Dobrovolní hasiči zasahovali na těžko přístupných místech, s mizivou hasicí technikou, často s nedostatkem vody a ochranných prostředků.

Snímek Incendios přináší sugestivní záběry z první linie hasičů, nahlíží též do zákulisí, jak si užívají volna a načerpávají síly, přemýšlejí o své práci, která se často míjí účinkem. Ve výsledku totiž lidé lesy „vesele“ a nekontrolovaně vypalují dál. Autoři dokumentu nepominuli, že během boje s požáry řada dobrovolných hasičů zahynula. V citlivých záběrech sledovali pozůstalé a mši za oběti, až transcendentální rozměr dodal snímku ambientně pojatý hudební doprovod.

„V Bolívii je vypalování lesů stále legální a rozsáhlé ničivé požáry tak často sužují zemi. Český dokumentarista a bolivijská režisérka se s kamerou vydali do první linie boje s ohněm mezi dobrovolné hasiče, kteří dělají vše pro to, aby oheň udrželi pod kontrolou. Film je velmi sugestivním mementem pro naši společnost,“ uvedl prezident festivalu Ekofilm Laco Miko.

Kategorii Krásy přírody ovládl snímek íránského režiséra Farshida Azariho Kapky života. „Jedná se o meditativní observační dokument, který v překotné době nabízí, co všichni potřebujeme – zpomalení. Zároveň nabízí východisko pro krizi klimatu. Dokládá totiž nejen propojenost mezi světem přírody a světem člověka a také to, že změna může a musí přijít od každého z nás,“ shrnuje festivalový porotce a dokumentarista Jan Svatoš (Archa světel a stínů, Až zařve lev).

Tématem recyklace se zabýval snímek, který porota ocenila v kategorii středoevropských filmů. „Německý dokument Mýtus o recyklaci poutavou formou investigativní reportáže rozkrývá, kde ve skutečnosti končí odpad určený k recyklaci. Znepokojivá odhalení ukazují, jak velké společnosti překrucují fakta o recyklování a šálí spotřebitele, aby mohly dál růst a pokračovat ve znečišťování životního prostředí. Film nabízí varovný a cenný vhled do světa velkého byznysu a greenwashingu,“ říká porotce a filmový kritik Martin Šrajer.

V sekci Krátké filmy zabodoval titul Bylo jednou jedno moře… slovenské autorky Joanna Kozuch pojednávající o mizení Aralského moře. „Krátký animovaný dokument nevypráví jen o umírání Aralského jezera, ale obecněji také o varovných důsledcích nedomyšlených lidských zásahů do přírody a bezmoci jednotlivců vůči bezohledným politickým rozhodnutím,“ připomíná porotce Šrajer.

Snímek Blonde má dlouhých 160 minut. Většina diváků a divaček ho prý vypíná po 10 až 20 minutách. Je opravdu tak hrozný? To, že vadí „běžnému publiku“, se dalo předpokládat. Proč ho ale odmítají i ti náročnější a kultivovanější?