Nejhorší role Karla Rodena. V nevkusném Indiánovi se naučí objímat stromy

Indián je na jednu stranu film nekonečně rutinní, na druhou naprosto vykolejený. Příběh je právě takový, jak naznačuje trailer – Karel Roden je bezostyšný stavebnípodnikatel Ondřej, který nevychází se svým pracovním kolektivem ani s rodinou. A jak tomu tak v životě (přinejmenším filmových postav) bývá, jednoho dne do něj vstoupí duch Bílého jelena, právě zesnulého indiánského náčelníka z Berouna, tedy pardon, z Nebrasky, a naučí ho vážit si konečně života.

Tohle je námět americké komedie par excellence, jen s tím rozdílem, že žádný trochu soudný zámořský producent by dnes nevybral zrovna indiánského ducha, protože by měl kousek rozumu a vkusu nebo by se aspoň bál reakce veřejnosti. Původní obyvatelé Ameriky byli svého času vystavení brutální genocidě a využívat je jako karikované zdroje moudrosti sloužící sebenaplnění bílému muži je v roce 2022 poněkud přes čáru.

Po oznámení filmu se snad dalo ještě doufat, že tvůrci nabídnou komplexnější pohled na indiánskou kulturu, výsledný produkt ale není o nic dál než šestákové romány z 19. století. U nás je to samozřejmě víceméně jedno, protože s indiánskými kulturami nejsme ve styku a jejich stereotypním zobrazením nemůžeme napáchat žádnou opravdovou škodu. Jde tedy hlavně o roztomilý projev východoevropské opožděnosti.

I když ale pomineme, jak je námět nevkusný, a soustředíme se na jeho funkčnost, volba zůstává nepochopitelná. Příběh by byl stejný, možná i lepší, kdyby se do hrdiny reinkarnoval třeba duch jeho dědečka, otce či Jaroslava Duška, který je trestuhodně odkázaný jen do čestné roličky kurátora indiánského muzea. Zkrátka kohokoli, kdo by se mohl představit jako morální autorita a postavit hrdinu do latě.

Nakonec se sice vysvětlí, proč, probůh, vstoupil do českého Pepíka zrovna indiánský náčelník (není to náhoda), příběhu to ale nepřidává nic kromě toho, že hlas v Rodenově hlavě mluví mayovským pseudoindiánským jazykem a diví se výdobytkům moderní doby. A to přestože Bílý jelen zemřel před pár dny, tudíž rozhodně v nějaké míře musel přijít do styku se západní civilizací.

Ve filmu nenajdeme ani nějakou westernovou akční scénu či přírodní scenérii, filmařům dokonce ani nestálo za to najmout padnoucí komparz. I mladého Bílého jelena ve flashbacích hraje mladý a velmi bílý Cyril Dobrý. Indián vypadá jako levná záležitost a každý pokus nabídnout ve vzpomínce záběr na americké pláně, bolestně zjevně točený hodinu od Prahy, zážitku jen škodí.

Indián tedy není pobuřující, na to máme v Česku dost vlastních problémů, je jen zbytečný, nevyužitý a hloupý. Nedaří se navodit ani tu romantickou vinnetouovskou atmosféru, která by svou naivní čistotou snad byla vykupující. To by musel scénář z Jelena udělat víc než automat na hloupě znějící metaforyplné kojotů, skunků a manitou.

Je vlastně neuvěřitelné, že tak ozkoušený mustr s tolika předobrazy jde na stý pokus realizovat tak špatně. Z filmů jako Freaky Friday, Na Hromnice o den více či Lhář, lhář víme, jak to vypadá, když se nesympatická, nějak zkažená postava střetne s nadpřirozeným jevem. Ten jí nabourá život a vyvede ji z komfortní zóny, aby se nakonec ukázalo, že nic lepšího se nemohlo stát. Zkušený mainstreamový tvůrce by měl takový film vyplivnout mezi obědem a svačinou a pro režiséra a scenáristu Tomáše Svobodu jde o pátý celovečerní film. Ale ne. Rozhodně ne!

Nikdo tu nereaguje způsobem, jemuž by se dalo uvěřit. Karel Roden je z přítomnosti náčelníka ve své hlavě vyvedený z míry málo i moc. Málo v tom smyslu, že hned druhý den přijme celou věc jako fakt a začne se podle ní chovat, zcela přehodnotí svůj život a čeká, co se stane. Příběh tedy nefunguje jako cesta za nápravou, k té totiž dojde prakticky okamžitě.

Moc pak proto, že přestože by měl Ondřej chápat, jak špatně na veřejnosti vypadá, když se před klienty nebo svými kolegy hádá s neviditelnou bytostí, nedokáže se kontrolovat. Jelenovi neustále odsekává a pokřikuje na něj, aby se zas a znova divil, čemu se lidé okolo něj diví.

V žádné fázi příběhu se svůj stav nepokouší před nikým skrýt. V profesionální komedii by měl nejspíš přítele, který by mu uvěřil a pomohl mu projít co nejdiskrétněji všemi peripetiemi. Tady ho nenapadne na chvíli zmlknout, takže lidé si buď myslí, že má vážné psychické problémy, a je jim to jedno, nebo mu ze zcela nevysvětlitelných důvodů věří. Mnohdy to ani nejde rozeznat.

Jeho žena (strašidelně nadabovaná polská herečka Marta Zmuda Trzebiatowska) je na začátku vykreslená jako někdo jen krůček od rozvodu. Je nešťastná z netečnosti a věčné nepřítomnosti svého muže, neustále mu to říká a otevřeně flirtuje se svým kolegou v práci. Ale jakmile s ní má Ondřej velmi kvalitní sex, protože jeho tělo na okamžik ovládal Bílý jelen, na manželskou krizi hned zapomene. Skutečnost, že její muž mluví sám se sebou a věří, že je posedlý, považuje za rozumnou daň za nové štěstí. Totéž platí pro jeho dceru (minus sex).

Stejně tak Rodenovi kolegové v práci přijímají novou realitu jejich šéfa s nepochopitelným klidem. Sice se tváří udiveně, ale nemají v plánu s tím něco dělat. A to přestože se právě rozjíždí zakázka za 100 milionů dolarů, kterou Ondřejovo náhlé podivínství explicitně ohrožuje. Plán zbavit ho svéprávnosti, nechat ho hospitalizovat a ujmout se kontroly ve firmě, rozjetý Vicou Kerekes a Martinem Myšičkou, je rámovaný jako zákeřný a zlý. Musí ho pak dosáhnout nelegální cestou, protože samotný fakt, že Roden se o firemní strategii dohaduje s indiánem a ze dne na den se změnil jeho hodnotový systém, by k jeho svržení nestačil. A to přestože nutí důležité klienty sundat si uprostřed jednání v kanceláři boty i ponožky, aby „cítili půdu“.

Bílý jelen nemá nadpřirozené schopnosti, neprojevuje se nijak ve vnějším světě a nikdy nenastane chvíle, kdy by Roden mohl zvlášť přesvědčivě dokázat, že se nezbláznil. V určité fázi příběhu ale všichni Jelena přijmou jako fakt, nebo se podle toho alespoň chovají. A to v té míře, že hrdinovi pomůžou ukrást mrtvé tělo jeho matky, vyslat ho po řece a zapálit ohnivými šípy. Ano. Opravdu. Je to magické.

Všechny výtky na logiku a mechaniku příběhu by samozřejmě nebyly důležité, kdyby byl Indián vtipný nebo jinak emocionálně uspokojivý. Je v něm ale překvapivě málo humoru, pokud vám samotná myšlenka na Karla Rodena rozmlouvajícího s generátorem indiánských mouder nepřijde jako z principu konstantní zdroj veselí.

Také by pomohlo, kdybychom měli Ondřeje rádi a fandili mu. Roden je ale příliš realistický herec, chybí mu komediální exprese a svého hrdinu představuje jako obyčejného nesympatického muže na hraně zhroucení. Místo, abychom byli zvědaví, do jakých šlamastyk se dostane, jsme ve stresu, kdy se mu jeho život v důsledku nenadálého excesivního chování zcela sesype. Což by měl, kdyby na něj ostatní reagovali trochu smysluplně. Pro všechny herce platí, že jsou vedení zcela nevzrušivým způsobem. Je to snad příjemná změna oproti pitvoření většiny českých komedií, což však neznamená, že to není ukrutná nuda.

Přestože půlku filmu sledujeme Rodena vést monology, nikdy mu doopravdy neporozumíme. S jistotou nevíme ani, co si o tom všem myslí. Na jednu stranu je dost dlouho na Bílého jelena nepříjemný, na druhou velmi rychle začne následovat všechny jeho pokyny. U postavy, která o sobě pořád mluví, bychom asi neměli tak moc tápat, co se jí honí hlavou.

Indián je film o osobní nápravě, ovšem s tím, že nemá žádné morální jádro. Ondřej se naučí zajímat o koníčky své dcery, jednou má dobrý sex se svou ženou a kolegům v práci rozdá indiánská jména. Rozhodne se nepokácet památný strom a developerský projekt přeorganizuje okolo něj. To vše jsou povrchní činy, jež ho nestojí žádnou skutečnou energii a nemusí pro ně nic obětovat.

Co kdyby musel kvůli záchraně manželství a vztahu s dcerou opustit práci? Co kdyby kvůli úctě k přírodě musel opustit lukrativní projekt? To by byly morální volby! Indián nabízí nápravu bez nutnosti něco na svém životě měnit. Ondřej je na konci stejný člověk, jen se naučil dělat povrchní gesta. Na to ho nemusel posednout duch, stačilo by mu ze záhrobí poslat stručný e-mail s instrukcemi.

Podívejte se na žebříček nejlepších českých filmů podle hodnocení uživatelek a uživatelů Kinoboxu.

Čtete nás rádi? Podpořte nás, prosím, v hlasování o Křišťálovou lupu. Děkujeme.