Filmy25. 8. 2022
Muž, který stál v cestě hlásí dotočeno. Film o jediném proreformním komunistovi, který se nezalekl moskevského diktátu, provázejí ostré spory tvůrců
K tématu sporu o film zveřejnil Ivan Fíla k symbolickému datu 21. srpna 2022 text „Proutek Jiřího Menzela a odkaz Františka Kriegla“, který považuje za adekvátní odpověď na náš článek.
Uvádíme jej níže bez jakýchkoliv redakčních úprav.
Agnieszka Holland v roce 2019 poslala video v angličtině na podporu mého filmu Muž, který stál v cestě. Producent Šmídmajer a jeho koproducenti nyní video ze všech dostupných kanálů vymazali. Nevymazali ho ale z mého počítače. Předkládám v obraze i v textu (ke stažení nebo ke zhlédnutí na mém facebookovém profilu):
„Zdravím, zde je Agnieszka Holland. Chci vyjádřit nejvyšší podporu projektu Ivana Fíly Muž, který stál v cestě. Myslím, že je to jeden z nejdůležitějších a nejrelevantnějších scénářů, jaký jsem za dlouhou dobu četla. Vyprávět příběh tohoto odvážného muže, Františka Kriegla, vyprávět o následcích násilného potlačení pražského jara je v dnešní době něco, co musíme vědět, pamatovat si a přemýšlet o tom. Osobně pokládám tento projekt nejen za cenný tím, že se natočí, ale i ukáže v co nejvíce zemích světa.“
Paradoxem je, že pod vymazaným videem je dodnes komentář režiséra Nikolaeva:„Ivane držím palce!! Češi své hrdiny neradi opěvují. Jakoby se před nimi část národa styděla. Proto je tak těžké realizovat takový projekt. Ať se to podaří!!!“
Zanedlouho poté, když jsem jako režisér, scenárista a autor stejnojmenného románu, z kterého se stal bestseller, zásadním způsobem pomohl získat nejen český a ukrajinský státní grant, ale i téměř všechny další finanční prostředky, mě producent Šmídmajer začal účelově vydírat, pomocí lží a intrik vymáhat fiktivní dodatek k režijní smlouvě, který nikdy nepředložil, aby mě z projektu odstranil a smlouvu vypověděl. Režie se pak chopil právě onen bezpáteřní Nikolaev, lačný po úspěchu, který neměl odvahu, natož čest mi zavolat a říct mi to. Nyní se nestydí tvrdit nehoráznou lež, kterou s předvčerejší tiskovou zprávou producenta Šmídmajera vypustili do světa i někteří novináři, že nejsem autorem námětu. Je neuvěřitelné, že ČTK ani jiná média si nevyžádala moji odpověď.
I jiná dehonestující tvrzení a pomluvy producenta vůči mé osobě mi připomínají demagogii, mistrovsky ovládanou Putinem a jemu podobným lhářům, jak z viníka udělat nevinného, aby se napadený musel bránit a dokazovat pravdu. To, že se v tisku zdůrazňuje natáčení snímku v Buči, místě masové vraždy, je parazitování na nepředstavitelném lidském neštěstí. Je mi stydno za zloděje duševního vlastnictví Nikolaeva, je mi stydno za lháře a manipulátora Šmídmajera, který nechal film, o jehož scénáři tak krásně mluvila Agnieszka Holland, bez skrupulí okleštit, vykuchat, zničit a tím hrubě porušit autorský zákon, jen aby dosáhl svého cíle a nemusel Státnímu fondu kinematografie vracet grant ve výši 10 mil. korun, peníze daňových poplatníků. Odstranit nepohodlného režiséra a pak film prostě nějak narychlo natočit, bez ohledu na kvalitu a poselství, které v mém scénáři a románu bylo. O nic jiného tu nešlo. Úroveň producenta, jeho neserióznost a nezodpovědný profesní přístup k tomuto dílu nejlépe dokumentuje fakt, že současně s natáčením tohoto filmu si jako režisér a producent připravoval a natáčel svoji vlastní komedii a logicky tak na tento film neměl čas.
22. 6. 2022 poskytl po tiskové konferenci TV NOVA její kreativní producent Michael Reitler rozhovor novinářce Evě Rokytové, ve kterém mimo jiné k mé osobě řekl: „...Sleduji média a sociální sítě a chápu, že je to pro pana režiséra bolestivé. Vždycky je zlé, když zraníte po cestě autora…“
Myslím, že k těmto slovům, tíži vlastního svědomí, není co dodat. Mohu všechny zúčastněné – producenta, koproducenty, Státní fond kinematografie, hejtmany moravskoslezského a pardubického kraje, kteří film podpořili, distributora Bontofilm, TV NOVA a další – ujistit, že ten „zraněný autor“ se ozve u soudu, kde podá návrh na předběžné opatření a zakáže šíření tohoto ukradeného a zničeného filmu.
Nebyl jsem u toho, když Jiří Menzel na festivalu v Karlových Varech v roce 1998 v plném sále vyšlehal proutkem producenta Sirotka za podraz, který mu udělal. Jirka mi pak o tom jednou vyprávěl a s úsměvem podotkl, když se mi někdy stane něco podobného, ať producenta spráskám pořádným klackem. Myslím i na to, co by tomu řekl František Kriegel, jehož životem jsem se zabýval více než pět let a věřil, že se mi podaří na plátno převést to, co jsem napsal a co mi teď jiní ukradli a znehodnotili.
Nevidím do svědomí Šmídmajera, Nikolaeva, Töpfera a dalších, kteří se nyní budou snažit, jak zpívá Karel Kryl v Sametovém jaru, sklidit to, co jiní zaseli. Budiž jim dopřáno pár minut slávy, pokud jim to soud nezatrhne, a ten trpký pocit, že s vyčůraností, pomluvami a intrikami se nejdál dojde.
