Šílené jezdce apokalypsy vystřídal džin v lahvi. Režisérský vizionář je ve své novince za pohádkového mudrce

Šílené jezdce apokalypsy vystřídal džin v lahvi. Režisérský vizionář je ve své novince za pohádkového mudrce 7 obrázků v galerii
Tři tisíce let touhy | Foto: Metro-Goldwyn-Mayer (MGM)
Kariéra australského režiséra George Millera je spjatá především s exploatační sérií Šílený Max, v níž dystopickou budoucnost obývají nebezpečné silniční gangy. Vedle úchvatné akce ale umí vytvořit také univerzálnější příběhy pro celou rodinu a něco takového činí ve své novince s názvem Tři tisíce let touhy, která byla uvedená jako závěrečný film letošního karlovarského festivalu a v níž je z lahve osvobozen nesmrtelný džin.

George Miller je v současné filmové branži žhavé jméno. Ačkoli mu táhne na osmdesát a prvního Šíleného Maxe s Melem Gibsonem natočil před třiačtyřiceti lety, v minulé dekádě našel zlomový tvůrčí impulz. Po letech odkladů a výroby rodinných snímků jako Babe – galantní prasátko nebo Happy Feet natočil velkolepý spin-off Šíleného Maxe s podtitulem Zběsilá cesta. Dynamický spektákl s nejlepší akcí tohoto století získal deset oscarových nominací a stal se kritickou i diváckou senzací.

Miller už sice pracuje na prequelu Zběsilé cesty s názvem Furiosa, ale stihl dokončit také svůj další projekt, který vznikal takříkajíc mimo radar a zatím ani nemá českého distributora – v červenci bude uvedený jen v trojici pražských kin (13. 7. od 18 hodin v kině Aero, 16. 7. v 15:30 ve Světozoru a 15. 7. od 20:30 v kině Přítomnost) a 17.7. od 18:00 ještě v brněnském univerzitním kině Scala.

Tři tisíce let touhy navazují spíše na režisérovu rodinnou etapu nežli na strhující automobilové honičky. Vypráví pohádkový příběh o úspěšné a osamělé spisovatelce (Tilda Swinton), která v istanbulském obchůdku koupí starožitnou nádobu, v níž přebývá prastarý a nesmrtelný džin (Idris Elba).

Trailer: Tři tisíce let touhy

Jak už víme sami z všemožných pohádek, v nichž džina mnohdy nahrazuje zlatá rybka, dotyčná osoba má nárok na tři přání. Dokud je džin svému pánovi či paní nesplní, je odsouzený k nekonečnému bloumání vlastním vědomím a vzpomínkami a lapený v nuzné existenci bez životního cíle. Z tohoto osudu vytváří Miller hlavní motiv své časově vrstevnaté podívané, která se odvíjí převážně od dialogů dvou ústředních postav, ale zavádí nás i hluboko do minulosti, do džinových vzpomínek na své předchozí majitele v orientálních královstvích.

Už v úvodu jsme slovy Tildy Swinton, která děj rovněž retrospektivně vypráví, upozorněni, že fantaskní události budou záměrně líčeny jako pohádka. Miller nás tedy nezatěžuje souvislostmi a psychologií hrdinů, kteří jsou jasně definovaní, a nechává příběh volně plynout. A to doslova, za využití vynalézavých přechodů mezi scénami na úrovni obrazu (záběr na podvozek přistávajícího letadla následuje záběr na kolečka jedoucího zavazadlového vozíku) i zvuku (úlevné vydechnutí hrdinky se prolne se smíchem a potleskem publika v sále). Je vidět, že Miller svému médiu a jeho střihovým možnostem rozumí a zachází s nimi hravě jako málokdo.

A totéž platí o návratech v čase, motivovaných vyprávěním samotného džina. Slavný tvůrce zúročuje štědrý rozpočet, byť občas zapojuje trochu toporné efekty odpovídající spíše dětské představivosti nežli neviditelnému propojení fantazie s realitou. Exkurze do dávné minulosti jsou audiovizuálně stimulující a působivé. Kamera, s níž stejně jako ve Zběsilé cestě operoval John Seale, hladce a vynalézavě rozebírá převážně exteriérové prostory a spoluvytváří příjemný vzletný rytmus, jemuž sedí i humorné vložky. Ať už jde o vtipné dialogy nebo o zakomponování nečekaných (často mytologických) motivů, které proměňují svět filmu v alternativní verzi naší historie – takovou, jakou bychom si představovali z Pohádek tisíce a jedné noci nebo od bratří Grimmů.

Tři tisíce let touhy | Foto: Metro-Goldwyn-Mayer (MGM)

Film není temný ani cynický, ale občas cílí víc na dospělé publikum. Místy humorem, když zobrazuje harém otylého prince plný konkubín přinejmenším kyprých tvarů. Ty vidíme v celé jejich kráse a jedna z nich objeví dlouho ztracenou nádobu s džinem poté, co uklouzne a její nadměrné pozadí rozdrtí koupelnovou dlaždici, pod níž se lahev ukrývala. Většinou ale hlavně svými myšlenkami o lidském pokolení, které chce uspokojit své prchavé touhy a jehož přání nakonec způsobují jen bolest jak lidstvu (a hlavně těm osobám, co si mohou něco přát), tak i džinovi.

Pohádkový charakter Idrise Elby si ponechává roztomilou roztržitost, když po probuzení v současnosti nezná televizi ani jiné moderní vymoženosti, ale jinak je dějinným zrcadlem pro lidi, kteří se nemění a u nichž přitom stále hledá vlastní štěstí. Jde o tragického hrdinu, jenž také touží po lásce a podstupuje kvůli tomu rizika, která jej na stovky i tisíce let uvrhají do trýznivého osamění.

Ač nesou známky epické podívané, v níž hudba od Junkie XL nahání husinu a některé záběry jsou okamžitě hodné vašeho spořiče obrazovky, Tři tisíce let touhy jsou v jádru a nakonec i na povrchu romantickým příběhem o lásce, pro niž musel protagonista překlenout celá staletí. Dvě třetiny stopáže se krásně sledují a těšíme se na každou další scénu, ovšem postupně se přece jen projeví absolutní čitelnost a také repetitivnost děje. V čase se vracíme v pravidelných intervalech a Millerovi to dlouho tak snadno prochází také proto, že každý další příběh z minulosti trochu víc odkrývá džinovu osobnost, která se ohýbá pod pavučinou lidských lží, intrik a marnivosti.

Poslední část se ustálí v přítomnosti a oproti dosavadnímu vývoji je náhle statická a přespříliš melodramatická, což v obyčejných reáliích nepůsobí tak přirozeně. Film ztratí lehkost a Miller se stane stejným pohádkovým mudrcem, jakým byl coby scenárista Babe. Vše do sebe zaklapne s trochu křečovitou doslovností a dojem něčeho ojedinělého po audiovizuální stránce přejde do poněkud bezvýrazné romance, kdy se začneme i trochu nudit.

Tři tisíce let touhy | Foto: Metro-Goldwyn-Mayer (MGM)

Přesto se ale jedná o snímek s jasným otiskem sebevědomého vizionáře, který má renomé i prostředky k tomu, aby i notoricky známé a v jádru dětské příběhy podával s okázalou hravostí a elánem srovnatelným s o polovinu mladšími filmaři. A takových fantaskních filmů, které navíc nespadají pod absolutně korektní Disneyho studio, si přece musíme vážit.

hodnocení: 75 %


Kinobox: Král rokenrolu Elvis čerpal z černošské kultury a měl nebezpečně smyslné pohyby pánve

Nový životopis o zpěváku Elvisovi Presleym má 160 minut, ale trvat by mohl klidně i déle. Je to film o rychlém vzestupu a pomalém pádu. Formálně je mnohem nápaditější než nedávná úspěšná, ale nudná Bohemian Rhapsody.

Ankety
Chtěli byste vidět film nahlížející kriticky vládu Alžběty II?
Ano, rozhodně.
Ano, ale až s odstupem času.
Ne, o mrtvých jen dobře.
Ne, Alžběta ani královská rodina mě nezajímají.
Nejnovější články:
Načíst další články