BANGER. patří mezi nejlepší filmy loňského roku

BANGER. provázelo velké očekávání. Adam Sedlák si webseriálem Semestr a filmem Domestik zvládl udělat celkem slušné jméno. Tyto dva sebevědomé projekty nebylo nutné hodnotit „na české poměry“, jejich silný rukopis a jasný směr nesly nádech univerzální kvality, kterou lze položit vedle jakéhokoli formálně či tematicky podobného díla odkudkoli. Od své premiéry v Karlových Varech pak snímek nabaluje skvělé reakce a nyní konečně vstupuje do široké distribuce.

Sedlákův druhý celovečerní film si formálně zachovává stejný „feel“, jen s tím rozdílem, že děj je navázaný na místní prostředí. Publikum musí mít ve skutečnosti poměrně dobré povědomí o českých reáliích, aby se plně zorientovalo. Už jen obsazení Adama Mišíka přesahuje hranice filmu tím, že popové hvězdě nabízí atraktivní „vykupitelskou“ roli, kterou může dokázat, že „na to má“.

BANGER. sleduje příběh mladého drogového dealera Alexe, jenž se pyšní pověstí prodavače nejlepšího kokainu široko daleko. Jeho skutečným snem je ale zarapovat nefalšovaný banger, tedy hit, který mu udělá velké jméno a zajistí mu respekt celého světa i jeho holky. Ta se s ním zatím nerozešla jen proto, že ji Alex jednoduše nenechá domluvit. To se ale jistě změní, až u něj lidé budou místo objednávek sněhu bookovat koncerty!

Jednoho dne se mu naskytne šance konečně prorazit, musí ale sehnat 5000 euro na honorář pro populárního rappera Sergeie Barracudu. Ten by mu přispěl jednou slokou a zajistil zájem umělecké scény. Musí je ale sehnat do večera. Alex přitom právě vymazal všechny své kontakty a dealování pověsil na hřebík, tak moc si byl svým hudebním projektem jistý. Našetřeno kvůli svému neskromnému životnímu stylu nemá. Nezbývá tedy nic jiného než desetinásobně naředit poslední dva gramy kvalitního kokainu vším, co se doma najde, od omítky po prací prášek, a ještě ten den zkásnout co nejvíc amatérů.

Spolu se svým oddaným kamarádem se pouští do životu nebezpečné hry. Vědomě ohrožuje jak druhé prodejem nekvalitní drogy, tak sebe, když se pouští do křížku s místním bossem, v jehož klubu se chystá prodávat. Jak daleko je schopný a ochotný zajít, aby si splnil sen? Bude to stát někoho život?

BANGER. je natočený dravým a kontaktním stylem, kameraman Dušan Husár pracoval s iPhony. Celý snímek je prostoupený atmosférou ne nepodobnou Drahokamu bratrů Safdieových, jejichž hyperaktivní styl nejprve baví, ale pak z něj začne přepadat závrať. Stejně tak BANGER. startuje jako odlehčená komedie o naivním klukovi a postupně těžkne. Alexova posedlost úspěchem je nezdravá a sebedestruktivní. Jeho život byl vlastně fajn, dokud nezačal snít ve velkém.

Je příznačné, že jeho chystaný hit je založený na nenávisti vůči všem možným institucím a jejich představitelům, které chce Alex jednoho po druhém pochcat. Jenže tyto instituce Alexovi nijak neublížily – existuje a operuje zcela mimo kontakt s nimi. Ví, že by je měl nesnášet jen proto, že o tom rapují jeho hrdinové.

Estetiku hip hopu určili afroameričtí umělci, kteří pocházeli z nuzných podmínek, ale najednou přišli k pohádkovému jmění a ve jménu staletí útlaku začali stavět na odiv ten největší luxus a dekadenci. Zlaté řetězy se staly manifestem a obrácením historie. Nepřítelem byl rasistický systém. Alexovými nepřáteli jsou David Černý, Pavel Novotný a Martin Mikyska, kteří se ve filmu mihnou – tedy lidé, kteří si dovolují být slavnější než on. (Přesto si ironicky vlastní cestu na vrchol plánuje prostřednictvím přisátí na jinou slavnou osobnost – Barracudu.)

To odráží pnutí v celém hip hopu. Dnes jde o mainstreamový žánr a předváděná opulence už se dostala k bohatým bílým děckám, která flexují za kapesné svých rodičů. V původním hip hopu byl úspěch protikladem života v chudobě, pro Alexe je úspěch protikladem mondénnosti. Sice pochází podle svých slov ze skromných poměrů, v tuto chvíli je ale velmi bohatý a nic mu nestojí v cestě být bohatým dál. Neuniká životním podmínkám, ale vlastní průměrnosti.

Už v několika reakcích padlo, že BANGER. je moralita. Adam Sedlák to neslyší rád, rozhodně nenatočil film o tom, že „drogy jsou špatné“. Jeho film nepředstavuje užívání a nakonec ani prodávání drog jako automaticky „zlou“ činnost. Dalo by se dokonce říct, že výchozí bod, kdy Alex prodává kvalitní kokain za patřičnou odměnu, je nabídnutý jako „adekvátní“ stav. V tomto ohledu Sedlák narušuje tabu, poselstvím filmu rozhodně není „děti, neberte drogy“, ale spíš „děti, berte drogy zodpovědně a rozhodně neprodávejte nikomu nic, co může zabíjet“.

Pojem „moralita“ platí na komplexnější rovině, kdy sledujeme hrdinu, jak ze sobeckých důvodů opouští své dřívější hodnoty a prozřetelnost ho za to nastokrát trestá. V tomto ohledu je BANGER. nekompromisní skoro jako nějaká erbenovská balada, kde jsou lidé neúměrně válcování osudem za překročení řádu světa.

Sedlák přirovnává Alexe především k tragickému antihrdinovi Barrymu Lyndonovi. Už tím, že k závěrečným titulkům pouští (poněkud překvapivě vzhledem k předchozímu hudebnímu doprovodu) Händelovu Sarabande. Tu dnes spojujeme právě s Kubrickovou klasikou o muži, který ve snaze získat postavení a uznání pomyslně zaprodal každý kousek své duše a zničil život nejen svůj, ale i všech, s nimiž se potkal.

BANGER. tedy míří k momentu konkrétních morálních voleb a dilemat, hrdinu čekají velká gesta nápravy a sebeobětování. Tohle hledání se je o něco méně zajímavé než prvotní ztrácení. Na druhou stranu je ale úctyhodné, že se tento film rozhodl tak pevně chytit svého morálního jádra. I za cenu toho, že druhá půle začíná poněkud drhnout.

Mnoho diváků a divaček bude jistě zajímat Adam Mišík. Jeho přesvědčivá proměna v nezdravě vypadajícího floutka nám připomene, že filmový herecký výkon je málokdy v rukou herce. Mladý zpěvák se zatím zapsal tristními výkony v Andílkovi na nervy a Bajkerech, ale copak v takových produkcích jde hrát dobře? Nyní Mišík pracuje s kvalitním štábem (přesněji řečeno kvalitní štáb pracuje s Mišíkem) a výsledek je nesrovnatelný.

Alexovu přepjatost, agresi, velkou míru nejistoty, strachu z odmítnutí a selhání v cestě za respektem si budeme nevyhnutelně projektovat přímo do Mišíka. Nemá smysl hádat, jestli scénář skvěle využil jeho herecké limitace a nabídl mu dokonalou roli na tělo, nebo to Mišík tak trefně zahrál. Rozhodně jde o případ splynutí herce a role, jaký se vidí málokdy. Je příliš brzy na závěry o Mišíkově budoucím potenciálu – bude záviset na tom, jaké role a od koho bude brát. Příště už se ale nikdo nebude režisérovi či režisérce smát, když zmíní, že točí film s Mišíkem, jak jsme poslední rok dělali Adamu Sedlákovi.

Ještě větším objevem je ale možná Marsell Bendig coby Alexův kamarád. Jde o roli vděčnou i nevděčnou. Postavy zhulených týpků stojících poslušně vedle protagonisty si často získávají divácká srdce, nemusí totiž táhnout děj a zůstávají jim zábavné hlášky. Pro sidekicka je snadné, aby si „kradl scény“, když mluví jen tehdy, pokud může říct něco vtipného. Bendig je toho nyní jasným příkladem.

Jenže který herec by si doopravdy užil stát se vlezle vděčnou karikaturou? Zde navíc hrozilo, že obsazení této role Romem povede ke stvrzení škodlivých a nebezpečných stereotypů. Sedlák si tohoto rizika byl vědom a společně s Bendigem úspěšně zapracovali na tom, aby postavě zůstala žánrová zábavnost, ale vždy zpod povrchu vyčnívalo i něco víc, co mu dodává dojem člověka s vlastním vnitřním světem.

Bendig měl mimochodem původně ztvárnit hlavní roli, ale prý se sám rozhodl, že by se lépe cítil v té vedlejší. To je velké zjištění, protože kdyby hrál Alexe kdokoliv jiný než Mišík s jeho osobním příběhem popové hvězdičky toužící po uznání, navíc romský herec, šlo by o úplně jiný film. Do alternativní reality nejde vstoupit jednoduše tak, že si jejich aktuální výkony představíme prohozené – Bendigova nenucenost a Mišíkova snaživost jsou napojené na samotné role. Přesto je jasné, že Bendiga potřebujeme příště vidět v čele nějakého padnoucího příběhu.

Sedlákovi se tedy povedl další výrazný film. O BANGER. by se navíc mohlo konečně mluvit v širší veřejnosti, nejen mezi festivalovým publikem. Šlo snad o nejvíc blyštivou premiéru ve Varech, částečně proto, že velká část delegace byla obsypány flitry a lesklými drahými látkami – zářila nefalšovanou hiphopovou opulencí. Snad zvědavost zvítězí, tenhle film by si úspěch zasloužil.

Podívejte se na žebříček nejlepších českých filmů podle hodnocení uživatelek a uživatelů Kinoboxu.