Prcičky na Mácháči s rybími lidmi. Párty Hárder bude pro mnohé českou komedií století

V době, kdy česká kina opanuje Jiří Langmajer ve svazku tisíce a jedné středostavovské komedie o krizi mužství, vstupuje stále hlasitěji do hry také svérázný hudební fantom Řezník, vlastním jménem Martin Pohl. Ten na posledním předávání Slavíků upřímně okomentoval stav tuzemské popové scény („je na absolutním dnu“) a vedle kariéry rappera se věnuje také filmu.

V roli režiséra má za sebou několik kraťasů a především hodinovou komedii Párty Hárd, z níž vyklíčila kultovní záležitost. Natolik osobité, nekorektní a v mnohém extrémní obšlehnutí mustru Prci, prci, prcičky, v němž se studentský mejdan zvrhne v drogové a sexuální orgie pod dohledem režiséra východoněmeckého porna, u nás ostatně nikdo nikdy nenatočil. A o přímém pokračování s názvem Párty Hárder: Summer Massacre, které díky Bontonfilmu uvidíme od tohoto čtvrtka v kinech, se dá napsat totéž.

Vzhledem ke kontroverzní pověsti Řezníka, jehož texty se s ničím a nikým nemažou, mě už Párty Hárd příjemně překvapila. Příběh o středoškolských outsiderech, jejichž otcové jsou buď sexuální maniaci, nebo šílenci, kteří hodlají zlobivého syna poslat do srbských milic, zacházel do extrémů. Udivené výkřiky publika: „To snad ne!“ ale většinou doprovázel smích nad povedenými a originálními vtipy, jichž se v sérii sprosťáren našlo dostatek.

Summer Massacre, jak napovídá už titul odkazující k letnímu festivalu u Máchova jezera, navzdory vyšší produkční hodnotě neztrácí skoro nic ze svého undergroundového náboje. Formovaného tím, jak se pubertální sny mohou co nejšeredněji pokazit. Z trojice protagonistů původního filmu zde zůstávají nesmělý „pochcan“ Tomáš (Daniel Žáček) a Miky Novotný (Jiří Bohatý). První je stále zakřiknutým ňoumou s nadváhou, po prsa vykasanými tepláky a s příbuznými, kteří s ním zachází jako s kusem hadru. Žáček se v této úloze našel a jeho smolný protagonista, jenž má v ruce neustále něco k jídlu a vylučovací ústrojí takový nápor přestane zvládat, je opět skvělý. A podobně jako u Jiřího Bohatého, jenž ležérního Mikyho rovněž zvládá velmi přirozeně, nám nemusí vadit, že herci jsou starší než jejich charaktery.

Že rozhodně nevyměkl, nám Řezník dokazuje hned v úvodní akční sekvenci, kdy se Tomášovi zdá o obávaném odjezdu do milic a ocitá se v šílené přestřelce, kde velitel roty zabije vlastního vojáka a další kolega bez otálení skáče na hozený granát. Že byste takovou vsuvku v pubertální komedii o tom, jak je důležité rychle zasunout, nečekali? Pak se můžete spolehnout, že podobná překvapení budou přicházet opakovaně.

Film si tentokrát odpouští ty nejvíc fekální výjevy, jimiž si Pohl v jedničce nastavil obtížně zdolatelnou laťku. Namísto série scének s často až moc karikaturními postavičkami se nyní vypráví celistvější a charakterově bohatší příběh, který svým konceptem hodně připomíná běžný mainstream. Jako by Řezník naráz miloval i nenáviděl vlastní aktéry, ústřední hrdinové mají v zásobě arzenál památných hlášek, z nichž mnohé mezi teenagery nevyhnutelně zlidoví, a současně procitají z mokrých snů do reality špinavého kempu, kde místo „prcinek“ zevlují potetovaní feťáci a sekuriťáci jsou plešatí neonacističtí ranaři.

K Tomášovi a Mikymu se tentokrát přidává uhrovitý sígr Poulíček (Adam Ernest), jehož nadutí bodyguardi se přes léto musí připravovat na matfyz a on ve svém milovaném Fiatu Multipla míří na Mácháč, kde podle vlastních slov „proprcal“ celé mládí.Nejde ale pouze o uhry a ráčkování Poulíčka nebo o ohyzdný dopravní prostředek – Řezník dovede hrdiny shazovat vynalézavými způsoby a opět přichází se zvraty, jaké jste dosud nikde neviděli. A které budete u piva pravděpodobně dlouho citovat přátelům.

Pokud totiž zcela nepohrdáte humorem, jehož základem je skloňování termínu vagína ve všech možných pádech, verzích a možná i jazycích, zasmějete se jako dlouho ne. Každá Poulíčkova replika funguje díky načasování i vtipnému přednesu snad lépe než Stiflerovy hlody a Marty Pohl dokazuje, že je dost inteligentní člověk, jenž přemýšlí o vrstvení komplexnějších vtipů napříč příběhem a nespoléhá pouze na laciné či nechutné scénky. To se týká především legendy o rybích lidech, již chlapcům vypráví Tomášův strýc a provozovatel kempu a která se vyvine v neuvěřitelně bizarní odhalení.

Nikoli příběh, znovu obšlehnutý od amerických předobrazů, nýbrž právě zvolený humor posouvá Párty Hárder mimo dosah jakékoli soudobé konkurence. Řezník nezapře morbidní a provokativní povahu, tudíž řada diváků a divaček tenhle gejzír nekorektní zábavy neunese. Dle mého se ale nikdy nepřekročí hranice ostřejšího popichování a vtipně vyznívají i hraniční gagy, které zahrnují handicapované osoby. „Jdu skočit do vody, tamten je tam až po krk,“ prohlásí mladík u jezera, kam následně skáče po hlavě a končí v krvi. „Tamten“ poté s klidem vylézá z vody, kde byl až po krk jednoduše proto, že je vozíčkář bez nohou.

Převážně černý humor je navíc dostatečně variabilní a nezasekává se ani na fyzickém zesměšňování postav. Tomáš má sice problémy s příjmem potravy, které ale ústí do další over-the-top a naprosto nečekané patálie. Všechny útrapy nás k hrdinům přibližují a nakonec jim přejeme, aby ten spásný pich absolvovali. Hlavně Tomášovi, kterého otec v úvodu častuje slovy, že je „obtloustlý a celkově k ničemu“, a také Poulíčkovi, který opustil stín své karikatury a je o poznání uvěřitelnějším charakterem. A pokud jste už u traileru dumali nad tím, proč jeho akné občas mizí, pak se těšte na vysvětlení, které učiní už tak bláznivý příběh ještě desetkrát šílenějším.

Někdy už musíme přemýšlet přeci jen víc, zda je ještě vhodné se zasmát, nebo jen zakroutit hlavou například nad naznačovanými pedofilními motivy. I v nich ale jako by vězel kousek lidové upřímnosti – o skautských vedoucích se ostatně často nehovoří úplně v dobrém a nebyl by to Řezník, kdyby je zde neobsadil týmiž individui, která na konci jedničky provozovala orgie v latexových kostýmech.

Párty Hárder: Summer Massacre je pokračování, které u nás zkultovní ještě více než předchůdce. Tolik se zde nesoustředíme na absolutní buranství postav, jež Pohl obsazuje převážně neherci a kamarády, a dostáváme odyseu do průměrných prázdnin českého studenta. Ty mají být „summer massacre“ a „festivalem mrdání“, ovšem většinou končí na brigádách umýváním záchodů a hromadnou ostudou.

Představte si pubertální komedii, v níž se nadrženým hrdinům dějí skoro stejně absurdní příkoří jako protagonistům hororové parodie Tucker & Dale vs. zlo a kde je jedna z postav v titulcích pojmenována „otylý buran dující na lesní roh“. Sice se duje na poplach po příjezdu spoře oděných žen, které jsou zde vykreslené velice samoúčelně jako sexuální objekty mužských hrdinů, ale emancipační drama od Martyho Pohla asi nikdo nečekal.

V rámci svého žánru je Párty Hárder nadprůměrná zábava, již dvakrát tolik ocení znalci tuzemské internetové kultury – především kapely studentů a absolventů školy Jedličkova ústavu The Tap Tap či jeden čas populárního geeka, jenž složil píseň o tom, jak by chtěl žít ve světě Minecraftu. Občas totiž nesmíte mrkat, aby vám nějaký vtip či narážka neunikly, a to ruku v ruce s jejich různorodostí a originalitou považuji za zásadní klad i doporučení.

Nová česká komedie Kdyby radši hořelo vypráví o malé vesnici a místních hasičích, které pálí konspirační teorie a strach z uprchlíků. Na FAMU debut dobré, ale bude z toho klasika jak od Formana?