JANG
- Dokumentární
- Krátkometrážní
Pro ty, co neměli možnost snímek vidět v rámci Elbe Docku, je tu dobrá zpráva. Režisér Josef Švejda film uvede za účasti protagonisty Jana G. a štábu na slavnostní pražské premiéře v prostoru Fuchs2 ve čtvrtek 16. června od 20:00.
Se středometrážním filmem JANG jste obdržel Cenu Pavla Kouteckého. Co to pro vás znamená?
„Vážím si toho a mám radost, že porota, složená z ukrajinských umělců žijících v Česku, ve svém komentáři přesně vystihla podstatu hlavního hrdiny. Totiž, že jde o ryzího svobodného člověka, který ví, co dělá – radikálně ujíždí před vábením komfortního systému, k čemuž má málokdo z nás odvahu.“
JANG je částečně reportáží, najdeme zde i rozhovor s Janovými rodiči a výtvarné, experimentální pasáže pokoušející se navodit stavy, které Jan prožívá. Z filmu je patrné, že svoboda není zadarmo, Jan mluví o policajtech, zraněních, zimě. V čem byl pro vás jeho příběh inspirativní, že jste se ho rozhodl natočit?
„Líbilo se mi, jaké má v sobě Jan kontrasty. Už jen ta jeho spisovná valašská mluva versus železnicí zašpiněný lifestyle. Hlavně to ale byla křehkost určité nejistoty, která provází mládí a s kterou se vypořádává v těch nejmíň komfortních podmínkách, často na hraně zákona. Našimi rozhovory jsme se dostávali k různým podstatám věcí. Uvědomil jsem si, že Jan sice navenek působí jako floutek, co neví, co se sebou, ale uvnitř je neobyčejně vnímavý, citlivý a plný radosti. Je to takovej romantickej sígr a to mě bavilo.“
Trailer: JANG
Snímek je částečně natáčený na mobilní telefon, částečně na kinomateriál. Co z toho natáčel sám Jan G., co byla práce kameramana a jak náročná byla realizace?
„S kameramanem Kryštofem Hlůžetem jsme od začátku řešili, že chceme být Janovi co nejblíž. Proto padlo rozhodnutí točit na iphone – člověk je s tím opravdu hodně svobodný. Strávili jsme s Janem pět dní na cestě a dělali všechno možné – režie v tu chvíli spočívala v tom, že jsme se nechali unést jeho způsobem života. Nějaké zásadnější tvarování pak probíhalo ve střižně. Záběry na 8mm kameru jsou z velké části přímo od Jana. Chtěl jsem, aby se nějak otiskl do filmu i mimo to, že v něm vystupuje. Přišlo nám fajn, že mu dáme filmovou surovinu a necháme ho zachytit, co bude chtít.“
Hudbu složil Oliver Torr, důležitá postava tuzemské experimentální elektronické scény. Proč právě on?
„S Oliverem se známe delší dobu, jsme kamarádi a jeho tvorbu mám rád. Věděli jsme, že jednou něco dáme společně a JANG se jevil jako ideální spojení. I proto, že Jan nemá daleko k subkultuře, ve které se Oliver pohybuje.“
Jaké výhody a nevýhody má středometrážní filmový formát?
„Bohužel nevím, jak odpovědět. Nikdy jsem nic jiného neudělal.“
Jste s Janem G. stále v kontaktu? Jezdí dále, nebo už se „polepšil“ a nastoupil „řádný“ občanský život?
„V kontaktu jsme a věřím, že vždycky už nějak budeme. Po projekci na Famufestu mi říkal, že je vtipné, jak se toho zas tak moc nezměnilo od doby, co jsme natáčeli. Takže to je asi odpověď na vaši otázku. Dokud mi tohle bude říkat, budu šťastný, že je mezi námi někdo jako on.“
Čemu se v rámci filmové tvorby budete věnovat dál? Které téma a metoda natáčení vás láká?
„Teď se střihačkou Rosalindou Hálovou pracujeme na mém bakalářském filmu. Materiál vznikal během dvou covidových zim v Česku, kdy jsem točil na demonstracích rozhovory s lidmi, kteří zde vyjadřovali svůj nesouhlas s proticovidovými opatřeními, očkováním a podobně. Vždycky se mi líbily anketní filmy z 60. let, tak jsem to chtěl vyzkoušet a taky touhle metodou najít cestu k opačným názorům, než jaké jsem zastával. FAMU je skvělá v tom, že zde člověk může svobodně tvořit úplně cokoli.“
