Top Gun je zpět v technicky špičkovém provedení. Po jeho zhlédnutí můžete říkat, že jste zažili let ve stíhačce

Top Gun je zpět v technicky špičkovém provedení. Po jeho zhlédnutí můžete říkat, že jste zažili let ve stíhačce 10 obrázků v galerii
Top Gun: Maverick | Foto: Paramount Pictures
Dlouho připravovaný a opakovaně odkládaný návrat Toma Cruise v jedné z jeho formativních rolí, v níž naposledy křižoval nebesa roku 1986, je konečně tady. A je to velké. Jako většina moderních pokračování je druhý Top Gun hlasitější, výbušnější a velkolepější než jeho předchůdce, ale obvyklé neduhy efektních blockbusterů bez logiky i tvůrčího srdíčka se ho naštěstí netýkají. Jde o dobře vyváženou jízdu na hraně nostalgie a velké technické progresivity, která vám na velkém plátně přivodí husí kůži.

Na Top Gun: Maverick jsme se něco načekali. Od premiéry jedničky uběhlo 36 let, Tomu Cruiseovi bude co nevidět šedesát a koronavirus se postaral o to, že legendární stíhač Pete „Maverick“ Mitchell provětrá armádní letouny až nějakých 18 měsíců po vydání první upoutávky. A pokud už jste netrpěliví, tak nebudeme chodit kolem horké kaše – čekání se v tomto případě vyplatilo.

Top Gun: Maverick – oficiální cz trailer

Velké návraty k časem zaprášeným titulům bývají mnohdy ošemetné, ale jen v poslední dekádě se najde několik případů, které skepticismus vyvrací. Blade Runner 2049 neudělal kultovnímu originálu žádnou ostudu, Halloween z roku 2018 vzbudil až nečekaný divácký zájem a George Miller zrenovoval Šíleného Maxe takovým způsobem, až podle mnohých vznikl nejzásadnější film posledních let.

V případě Top Gunu se navazuje na lokálně nesmírně úspěšný snímek, kterým Tony Scott v osmdesátých letech masíroval ega elitních pilotů a publiku vmetal do tváře, jak je skvělé a stylové býti pilotem. V USA jasný kult, ve zbytku světa spíše úsměvná reminiscence filmové etapy, kdy producent Jerry Bruckheimer rozjížděl svou vládu nad hollywoodskými blockbustery.

K pokračování se ale přistupovalo s poctivostí, již vedle znovuprodukujícího Bruckheimera zajistili hlavně dva muži – nestárnoucí herec a jedna z posledních filmových megastar Tom Cruise a režisér Joseph Kosinski. Spojení úsilí a talentu těchto osobností i jejich kolegů totiž dalo vzniknout technicky revolučnímu projektu, který nostalgickou látku, v níž testosteron odkapává během ragbyových a volejbalových klání u zapadajícího slunce, přetavil v uctivý a současně soběstačný blockbuster.

Na novoty se přitom minimálně z hlediska příběhu moc nehraje. Prvních pět minut je například obšlehnutých z originálu a opětovné setkání s Maverickem je hnáno do nostalgie skoro jako návrat do Jurského parku v Jurském světě. Zápletka je tentokrát ozvláštněna přípravou na finální bojovou misi, ale v jádru se koncepce příliš nemění – nová doba, noví arogantní a vysportovaní rekruti, nový trénink a starý dobrý Maverick. Jeho principy a pověst se nezměnily, jeho dovednosti a šikovnost ve vzduchu se naopak s každou nepatrnou vráskou jen násobí. Pete Mitchell je největší frajer pod sluncem, Cruise to i s šedesátkou na krku dokázal ustát stejně jako Kosinski a trojice scenáristů, kteří úsměvy nad lehkou imbecilitou originálu proměňují v poctivější emoce a úžas nad audiovizuální složkou.

Top Gun: Maverick | Foto: Paramount Pictures

Romantická linie s věčně přitažlivou Jennifer Connelly je sice vložena poněkud na sílu a film nenachází svůj osobitý výraz hlavně v patetickém závěru, ale jinak umí vcucnout a zarazit do sedaček. Vedle uctivého vztahování se k práci Tonyho Scotta, které snadno rozpoznáte v podobném snímání „pozemních“ sekvencí s důrazem na magické nasvícení při západech slunce, je nový Top Gun neporovnatelně intenzivnější a fyzičtější než jeho předchůdce. Od začátku jsme napojeni na oblíbeného protagonistu, a když se záhy ocitne nad hranicí atmosféry a letí rychlostí nad deset machů, jsme elektrizováni více než u nedávného Prvního člověka.

No a co se týče očekávaných leteckých a akčních sekvencí, v tomto ohledu jsme skutečně svědky revoluce blockbusterové výroby. Kamery nacpané do kokpitu s herci, kteří museli absolvovat vyčerpávající výcvik, vytváří strhující subjektivní zážitek. Jste tam s postavami, vidíme, jak se hercům pod přetížením deformuje obličej, natáčíme hlavy v souladu s divoce řízenou dráhou letu a potíme se až na hýždích. Takto pořízený materiál v souhře se špičkovými zvukovými efekty, soundtrackem Hanse Zimmera a přehledným střihem překonává honičku vrtulníků v Mission: Impossible – Fallout a řadí se k těm nejepičtějším věcem, jaké se kdy objevily na stříbrném plátně.

Pocit fyzického ohrožení a starost o hrdiny, které souvisí i s tímto vědomím autenticity, se celkem daří otisknout i do ambicióznějšího scénáře. Ten je serióznější než v jedničce, ovšem nechybí mu ani vhodně vklíněné hlášky na odlehčení. Postavu Mavericka dále formuje dle událostí originálu, na který se odkazuje i některými shodnými vztahy mezi aktéry – tak jako se Maverick v jedničce sbližoval s původně nepřátelským Icemanem (Val Kilmer), zde si musí získávat přízeň mladého pilota Bradleyho Bradshawa (Miles Teller), syna Maverickova dávného kopilota Goose.

Vzniká charakterově působivý snímek, který nedává příležitost k budoucímu zesměšňování, jakého se originál dočkal od tvůrců Žhavých výstřelů. Zde je publikum dokonce připravováno na mnohem emotivnější zakončení, jemuž předchází přesvědčivé dialogy o možných fatálních situacích, kdy se musí hrdinové na smrtelně nebezpečné misi v mžiku rozhodnout. A kdy mohou s velkou pravděpodobností přijít o život.

Top Gun: Maverick | Foto: Paramount Pictures

A je docela ke škodě, že z této psychologické roviny se nakonec ucukne k ryze nostalgické oslavě heroismu, která je stejná jako tehdy v osmdesátkách. Pravda, tentokrát je k dispozici lepší příběh a hlavně technologie, které umožňují naprosté přimknutí na perspektivu stíhacích letců. Cruise si to zase pohlídal a Kosinski, vystudovaný letecký inženýr a tvůrce skvělých Hrdinů ohně či Nevědomí, obstaral vypilovaný prototyp moderního hollywoodského blockbusteru. A byť se v něm místy recyklují plané řeči a jde o absolutní diváckou masovku, závěrečné chlapácké objetí si po dvou hodinách vyčerpávajících manévrů a impozantní akce vychutnáme přece jen více než před šestatřiceti lety.

hodnocení: 80 %

Ankety
Je sledování filmů a seriálů součástí vaší dovolené?
Určitě ano, bez toho by to nešlo.
Jak kdy. Pokud není lepší program, tak ano.
Málokdy, snažím se odreagovat jinak.
Spíš ne, není na to čas.
Určitě ne, filmy musí počkat.
Nevím, záleží na situaci.
Nejnovější články:
Načíst další články