78%
Tramvaj do stanice Touha
- Drama
- Adaptace divadelní
Nezřídka se stává, že špičkoví herci a herečky považují svůj čas za drahocenný. Nejenže si tedy pečlivě vybírají projekty, v nichž se objeví, ale svou účast si rovněž podmiňují požadavky, jež lze snadno přirovnat k hvězdným manýrám. O tom už jsme v minulosti psali.
Na druhou stranu, co je Hollywood jiného než obrovský byznys, v němž šelmy hodují a neambiciózní pracanti postávají stranou? Legendární herec Marlon Brando je například známý rolemi ve filmech Tramvaj do stanice Touha, V přístavu či Kmotr. Mnozí úspěšní následovníci včetně Jacka Nicholsona jej označují za formativní vzor, jehož rozsah a realistický přístup k herectví byly nevídané. Jenže Brando je stejně tak pověstný jako výstřední potížista, jenž v pozdější fázi své kariéry přidělával různým štábům vrásky na čele.
Jeho lenost poznal sám Nicholson, jenž si s ním zahrál roku 1976 ve westernu Zastavení na Missouri a který byl zklamaný z chování svého idolu. Brando si nedovedl zapamatovat repliky a na scéně chtěl trávit co nejméně času. Roku 1975 se sice konečně upsal roli Supermanova otce Jor-Ela v Supermanovi Richarda Donnera, ale až poté, co studiu Warner Bros. předložil vyčerpávající seznam podmínek. Jeho výplata činila tehdy závratných 3,7 milionů dolarů, ačkoli ve filmu vystupuje méně než dvacet minut. Představitel hlavní role Christopher Reeve obdržel 250 tisíc dolarů. Brando si dále vynutil 11,75 % z celkových tržeb Supermana, jelikož výtěžek plánoval využít pro natočení třináctidílné série o původních Američanech. Tu ale nikdy nerealizoval. Pracovat hodlal maximálně dvanáct dní a odmítl si zapamatovat text, který musel být rozmístěný všude po scéně – například na zádech miminka, jež herec držel v náručí. A ačkoli byly veškeré požadavky splněny, příliš entuziasmu neprojevil.
Podobné zkušenosti měl s hereckým titánem také Francis Ford Coppola při výrobě Apokalypsy. K měsíčnímu natáčení na Filipínách Brando svolil až po nabídce tří milionů dolarů, přičemž opět neuměl text a přiletěl s velkou nadváhou. Legendární je také hercova účast v propadáku Ostrov Dr. Moreau, kde dělal neplechu společně s dalším potížistou, hereckým kolegou Valem Kilmerem. Text musel být Brandovi tentokráte přehráván přes nepatrná sluchátka, herec všude chodil s kbelíkem ledu na hlavě a po boku maličkého herce, s nímž se na place spřátelil.
Jde-li o výši honoráře, která měla tvůrce odradit či přimět znovu zvážit obsazení dané osobnosti, není v tom Brando zdaleka sám. Podobný trik vyzkoušel také Alec Guinnes, jehož si George Lucas vyhlédl jako Obi-Wana Kenobiho pro své průlomové Star Wars. Slavný herec z Mostu přes řeku Kwai se s Lucasem sešel a obdivoval jeho entuziasmus, ovšem směrem k námětu byl více než skeptický. A s účastí v tomto „pohádkovém nesmyslu“ souhlasil až poté, co zoufalý Lucas kývl na jeho podmínky.
Guinnes si jen za Novou naději přišel na 3,3 miliony dolarů, navíc si prosadil dvouprocentní podíl na ziscích, neboť v úspěch látky navzdory pohrdání věřil. Předem se rovněž odmítl účastnit jakékoli reklamní propagace. A přestože jeho přezíravost ke Star Wars vychladla až v pozdějších letech, daný obchod se mu bohatě vyplatil. Jeho podíl Lucas navýšil dokonce na 2,5 %, a byť jej producent Gary Kurtz nakonec zkrouhnul na konečných 2,25 %, pohádkové sumy byly zajištěny. Jen Nová naděje vydělala 750 milionů dolarů a uvádí se, že po zkompletování trilogie a po jejím znovuvydání na videu vydělal Guinnes na Star Wars přes 95 milionů dolarů. Slušná odměna za pronášení moudrých replik a za jeden souboj s Darthem Vaderem, jehož James Earl Jones ikonicky nadaboval za sedm tisíc dolarů.
Vedle originálních titulů jako první Star Wars či Apokalypsa je ale Hollywood stále více známý jako lůno nekonečných sérií. Respektive jako stroj na pokračování, která vznikají jen v reakci na finanční úspěch předchůdce. A nikoho nemůže překvapit, že hvězdám originálního filmu se do často násilně našroubovaných sequelů či prequelů úplně nechce. Arnold Schwarzenegger se stal akční hvězdou především díky Terminátorovi a Jamesi Cameronovi, jenž udělal globální hit také z pokračování s podtitulem Den zúčtování. Arnie se poté bránil natočit další díl, pokud se Cameron nevrátí jako režisér. Železný Jim ovšem zájem o režii třetího dílu neprojevil a místo toho Schwarzeneggera povzbudil, aby si řekl o závratný honorář a počkal na reakci studia.
A jelikož je T-800 s rakouským hercem pevně spjatý, produkce souhlasila s třicetimilionovou odměnou. Osmnáctiměsíční vyjednávání ovšem vyústilo v další benefity a Schwarzenegger nejenže dostal tři miliony jen za podepsání smlouvy, ale dalších 1,6 milionu dolarů měl garantováno za každý týden případného zdržení nad rámec natáčecího rozvrhu. Oproti 750 tisícům dolarů za prvního Terminátora a 15 milionům za dvojku si Arnold výrazně polepšil a osobně ho asi netrápilo, že Terminátor 3: Vzpoura strojů vydělal méně než jeho předchůdce o dvanáct let dříve.
Také asijská hvězda Jackie Chan se v Hollywoodu dostala do pozice, kdy si mohla směle diktovat požadavky. A to především díky sérii Křižovatka smrti, která Chana svedla dohromady s Chrisem Tuckerem a z obou udělala v zámoří oblíbené komediální hrdiny. První díl z roku 1998 vydělal při rozpočtu kolem 33 milionů dolarů 244 milionů a druhý, který si odbyl premiéru o tři roky později, stál už 90 milionů a do kasičky studia přisypal 347 milionů. Na třetí část se čekalo šest let a minimálně Jackie Chan se evidentně zdráhal podepsat smlouvu, což potvrdil v rozhovoru pro Hollywood Reporter roku 2012. „K natočení každého filmu mám své důvody, vždy mám co říct. To ale nebyl případ Křižovatky smrti – k tomu jsem neměl důvod, jen mi dejte peníze a jsem v pohodě. Křižovatku smrti mám nejméně v oblibě, ale v Evropě a USA se paradoxně prodávala dost dobře,“ řekl herec.
Křižovatka smrti 3 s podtitulem Tentokráte v Paříži si Chrise Tuckera pojistila za 25 milionů dolarů, ovšem Jackie Chan se nehodlal vzdát tak lacino. Mistr bojových umění si prosadil patnáctimilionovou výplatu a navrch 15 % z tržeb. Získal také distribuční práva pro Čínu a Hongkong, tudíž odcházel přibližně s 54 miliony dolarů. Film vydělal při rozpočtu 140 milionů dolarů tentokráte pouze 258 milionů, tudíž Chan (a Tucker) byli jedinými vskutku spokojenými obchodníky.
Případ Křižovatky smrti jen potvrzuje, jak nepředvídatelným artiklem v Hollywoodu bývají akční série. A v tomto směru není ojedinělejšího úkazu, než jakým je Rychle a zběsile, které si už přes dvacet let spojujeme především s plešatou hlavou Vina Diesela. První díl slavil více než solidní úspěch, ovšem Diesel se bál, že přemíra pokračování ohrozí respektovanou pozici, jakou si značka díky jedinému filmu vydobyla. Ve dvojce se tedy neobjevil, a když Universal připravoval třetí díl s novými charaktery, cítil potřebu umírající sérii rozproudit alespoň krátkým výstupem Dieselovy postavy Dominica Toretta. Studio tedy herce prosilo k návratu, což vyústilo v netradiční obchodní rošádu.
Diesel přesvědčil Universal, aby se vzdal vlastnictví série Riddick v hercův prospěch. Kronika temna ostatně nedopadla po finanční stránce dobře a dá se říci, že žádná ze stran touto domluvou neměla co ztratit. Diesel se tedy objevil v Tokijské jízdě a následně souhlasil s návratem do Rychle a zběsile 4, tudíž se nemalou měrou zasloužil o znovuoživení série, která k dnešnímu dni čítá devět filmů a vydělala přes šest miliard dolarů. No a Riddicka vzkřísil Vin Diesel roku 2013, přičemž film se skromným rozpočtem 38 milionů dolarů vydělal solidní stovku.
S podobnou taktikou přišla už o dekádu dříve Whoopi Goldberg. Ta roku 1992 zazářila v překvapivém hitu Sestra v akci, který si vedl u diváků tak dobře, že studio Buena Vista okamžitě přispěchalo s návrhem na pokračování. Goldberg se zdráhala přijmout roli v projektu, který vznikal pouze jako reakce na tržby originálu, a řekla si tudíž o honorář ve výši sedm milionů dolarů. S tím studio souhlasilo a učinilo z Goldberg nejlépe placenou herečku světa. To ale nebylo vše, neboť oscarová hvězda Ducha zažádala ještě o dodatečnou finanční odměnu, která měla padnout na adaptaci divadelního muzikálu Sarafina! I v tomto směru se dočkala pozitivní odpovědi a Sestra v akci 2 mohla zavítat do kin pouhých 18 měsíců po premiéře jedničky. Reakce kritiků byla dle obav Goldberg tristní a tržby dalece zaostaly za předchůdcem, ale nátlak na studio se herečce bezesporu vyplatil. Sarafina! se navíc dočkala zfilmování, a přestože kiny prošuměla bez povšimnutí, kritici ji ocenili pozitivními recenzemi.
Ve stejném roce jako první Sestra v akci do kin vlétl také animovaný Aladin, v němž postavu Džina namluvil oblíbený Robin Williams. Orientální dobrodružství od Disneyho se stalo nejvýdělečnějším filmem roku, avšak uznávaný herec obdržel za svůj dabérský výkon šek na pouhých 75 tisíc dolarů. A to mu vzhledem k více než dvousetmilionovým tržbám nepřišlo zcela fér, tudíž si prosadil, že jeho hlas ani postava džina nebudou použity pro marketingové účely, například jako reklama v Burger Kingu. U Disneyho ovšem tuto žádost ignorovali a džina nechali pro reklamy předabovat, což Williamse rozlítilo.
V pokračování s názvem Aladin – Jafarův návrat jej tedy musel nahradit dabér Homera Simpsona Dan Castellaneta. Pro třetí díl Aladin a král zlodějů byl ale Williams navzdory své zatrpklosti opět na palubě. A to jen díky tomu, že Disney neváhal vyplnit jeho netradiční požadavky. Nešlo ani tak o milionový honorář, který byl třináctkrát vyšší než v případě originálu, ale především o veřejnou omluvu od studia, které herce oklamalo. U Disneyho si Williamsova návratu vážili natolik, že tehdejší šéf Joe Roth neváhal a hvězdě Společnosti mrtvých básníků kýženou omluvu sám přednesl.
Slavní herci a herečky zkrátka mívají daleko větší vliv, než si kdekdo dovede připustit. A pokud se jej rozhodnou využít ve svůj obchodní prospěch, pak nemusí být ani sebevíc nechtěná role překážkou k lukrativní spolupráci. Časy klasického Hollywoodu, kdy se hvězdní herci studiím upisovali na celý balíček projektů, ale znovu ožívají například v Netflixu. Je tedy možné, že přemrštěným nárokům herců v „pásové výrobě“ streamovacích služeb znovu odzvoní.
