68%
Univerzální voják
- Akční
- Drama
Belgický ranař Jean-Claude Van Damme sice nikdy nepatřil do první ligy hollywoodské akce, již okupovali třeba Arnold Schwarzenegger a Bruce Willis, ale v oblasti bojových choreografií jen těžko nalézal na vrcholu svých sil důstojnou konkurenci. Jeho první hlavní role přišla roku 1988 zásluhou kultovního Krvavého sportu a jen o rok později natáčel násilný kyberpunkový akčňák Kyborg. V americké obdobě Šíleného Maxe měl původně hrát Chuck Norris, ale role Gibsona Rickenbackera nakonec připadla Van Dammeovi, jenž v postapokalyptickém světě rozdával smrtelné kopance občas až příliš reálně.
Příběh zahrnoval spoustu kontaktních soubojů s noži či meči a „na nože“ bylo i samotné natáčení, neboť Van Damme po jeho ukončení čelil závažnému obvinění. Roku 1993 musela akční hvězda k soudu poté, co ji zažaloval kaskadér Jackson Rock Pinckney. Van Damme jej totiž zasáhl umělým nožem do levého oka, na které od té doby neviděl.
Během scény, jejíž natáčení tuto nehodu přineslo, měl Pinckney, jenž ztvárňoval záporáka jménem Tytus, nejprve k protivníkovi přiběhnout přes kaluž vody a následně se proti němu rozmáchnout nožem. Van Damme chtěl nápřah zlikvidovat kopancem a nůž mu vyrazit. Svým vlastním nožem následně Tytusovi podřízl hrdlo a setnul mu hlavu. Jenže právě touto replikou kudly, již držel v pravé ruce, zasáhl Pinckneyho do levého oka. Jakožto voják americké armády byl Pinckney kvůli této zdravotní komplikaci zproštěn služby.
S žalobou čekal Pinckney dlouhé čtyři roky zřejmě z toho důvodu, že Van Dammeho hvězda strmě stoupala a společně s ní také čísla na výplatních páskách. Po premiéře úspěšného Univerzálního vojáka z roku 1992 tedy nastal ideální čas na kompenzaci. Obžaloba zdůrazňovala trvalý charakter poškození a Van Damme měl zaplatit vysoké odškodné. Podle Pinckneyho totiž jednal s úmyslem a oblast oka zasáhl schválně. Právní zástupci belgického herce argumentovali tím, že šlo o pouhou nehodu, a tedy nešťastný důsledek Van Dammeho nároku na autenticitu a uvěřitelnost. Pro opačné tvrzení prý ostatně neexistoval žádný důkaz.
Ten ale nakonec poskytli další kaskadéři, kteří na Kyborgovi pracovali. Podle nich se Van Damme nezdráhal své filmové protivníky fyzicky atakovat a natáčení bojových scén s ním bylo obecně nebezpečné. A to právě vinou jeho vysokých nároků na realismus, často neslučitelných s pravidly a etikou kaskadérů. „Obdrželi jsme obšírné svědectví, že Van Damme chtěl, aby bojové scény vypadaly tak realisticky, jak to jen bude možné. A nezdráhal se zapojovat nepřiměřený kontakt, aby toho dosáhl,“ uvedl soudce John Martin.
Van Damme musel Pinckneymu vyplatit skoro půl milionu dolarů, což jej ale od rozdávání efektních a bolestivých kopanců v pozdějších letech nijak neodradilo. Podle všeho už ale nikoho dalšího o oko nepřipravil a pověst zákeřného parchanta jej nedoprovází. Naopak, herec Michael Jay White, jenž s ním jako nezkušený zelenáč natáčel Univerzálního vojáka, na něj vzpomíná jako na neuvěřitelně milého a srdečného člověka.
