Kriminální knižní bestseller Dům na samotě ve filmové adaptaci ČT

V Praze řádí sériový vrah mladých žen přezdívaný Kadeřník. Jeho úchylný rukopis však nese i nová vražda, která se odehrála poblíž středočeské vesničky Smrčiny. Zkušený kriminalista Josef Bergman (Luboš Veselý) se v doprovodu své nové kolegyně Sylvie Sedlákové (Veronika Arichteva) vydává do navenek idylického místa, kde se život točí kolem místních jezdeckých stájí a dostihových sázek. Pátrání komplikují složité vztahy starousedlíků a nových obyvatel vesnice.

Detektivovi Josefovi Bergmanovi věnovala Michaela Klevisová již sedm knih, ve kterých rozplétá složité kriminální případy nejen v České republice, ale i v Holandsku nebo v Norsku. Charismatický sympaťák nyní uchvátil Českou televizi, která svým divákům a divačkám přináší další kriminální případ, pro něž má již tradičně vyhrazené nedělní či pondělní večery. Dům na samotě je třetím románem v celé sérii a tvůrci filmu v čele s Viktorem Polesným začali právě jím.

Ačkoli devadesátiminutová detektivka začíná přesně jako většina snímků tohoto žánru, tedy příjezdem kriminalistů na místo zločinu, nedá se říci, že by Dům na samotě patřil mezi jeho typické představitele. Celý film je ve finále úplně o ničem jiném, než je úvodní vražda i její vyřešení, které se překvapivě na konci uskuteční tak nějak náhodou a jen na okraj. Žádná snaha dostat se pachateli na kobylku, pochopit jeho profil, motivy... Nic. Domu na samotě zkrátka schází hlavní padouch, po kterém vyšetřovatelé zarytě pasou. Diváci jen sledují napínavý thriller s velmi povedenou kamerou (David Ployhar) a náladou, ale příběh pokulhává.

Od této úvodu jednoduchá linka, v níž se seznámíme s detektivy a případem, začíná bobtnat a přidávat velký počet podezřelých postav ze Smrčiny. Kriminalisté rázem ustupují do pozadí a odvíjí se spletenec různých příběhů místních obyvatel, ve kterém nechybí nevěra, vydírání, zmizení syna jednoho z nich, nelegální dostihové sázky a vydírání... Je toho tolik, že je poměrně složité se ve všem orientovat, stejně jako v jednotlivých postavách a vztazích mezi nimi.

Navíc můžete mít pocit, že vás obelhali. Těšili jste se na pronásledování pošahaného sériového vraha a dostali jste vraždu jako „vedlejší“ téma. Krom toho je do případu zamotaných tolik lidí, že se vám z toho zatočí hlava a nedojde vám to nejsnazší řešení. Celý snímek končí jakýmsi epilogem, ve kterém detektivové odhalí sériového vraha jen tak halabala. Z kriminálního hlediska jasná nespokojenost.

Dům na samotě si ale pěkně hraje s mrazivou atmosférou a strachem postav (smyčcová hudba, ženy o samotě v domech plných tíživých zvuků a šramotu), atraktivním prostředím venkova a koňských stájí. Kriminalisté se ale moc nenadřou, chybí tu tah na branku. Navíc Sylvie Sedláková jako by byla do příběhu násilně vložena. Většinu filmu dělá jen řidičku a potutelně se usmívá, pro příběh nemá moc velký význam a i podezřelí raději hovoří s Bergmanem. Velmi mě ale potěšilo to, jak se k ní Bergman chová, upřímně jí sdělí názor, že tato práce není pro ženy, ale zároveň k ní nemá žádné uštěpačné poznámky. Snaží se ji učit, případ s ní procházet, dělit se s ní o myšlenky a zkušenosti. Osvěžující změna. Navíc se poprvé pro zápis výslechu ke slovu nedostává tradiční zápisník a tužka, ale moderní tablet!

Kdo je pachatelem, se dozvíte až v posledních okamžicích (a v tom je také zásadní rozdíl od kriminálky), ale pokud rádi sledujete práci vyšetřovatelů, laboratoří a soudních lékařů, pusťte si raději Sběratele kostí. Bergman a Sedláková jednotlivé události příběhu vlastně jen propojují a pomocí výslechů vysvětlují, žádnou velkou akci od nich nečekejte. Plusové body si ale určitě zaslouží zmíněné napínavé, trošku hororově laděné scény a neuvěřitelně příjemný, pozorný a sympatický detektiv Bergman.

Dům na samotě se tak může v klidu zařadit vedle další knižní adaptace v podobě Vražedných stínů, která nenadchla, ale ani neurazila. Česká televize na těchto projektech ukazuje, že se oblíbený kriminální žánr snaží osvěžit něčím novým a vypůjčovat si hrdiny z oblíbených knih. Dům na samotě je pro mne slabší než akčnější a temnější Vražedné stíny, ale stále koukatelný počin, který se za sebe nemusí stydět. Navíc se může opřít o velmi dobré herecké výkony v čele s Jiřím Schmitzerem, Radkem Holubem a Lubošem Veselým. Znovu si ho už ale asi nepustím.

Průměr hodnocení ze všech recenzí najdete ZDE.