Odzvonilo vánočním netflixovským filmům? Jejich žhavá novinka o mladém Santovi je zklamáním

Chlapce, kterému říkají Vánoce (A Boy Called Christmas), režíroval tvůrce remaku Poltergeista z roku 2015, britský autor Gil Kenan. Ten stojí mimo jiné i za scénářem k nadcházejícím Krotitelům duchů, kterých bychom se měli dočkat začátkem ledna. Tvůrci se opravdu snažili, aby jejich dílo nezůstalo bez povšimnutí, poněvadž do hlavní role obsadili jednu z nejslavnějších britských hereček, již většina diváků a divaček zná jako profesorku McGonagallovou z čarodějnické série o Harrym Potterovi, Maggie Smith. Sehrála roli tetičky Ruth, jež jde o Štědrém večeru hlídat své synovce a neteř. Jejich otec totiž musí do práce a maminka jim zemřela. Děti postrádají ducha Vánoc, a tak je na jejich tetě, aby vše napravila. Rozhodne se proto vyprávět jim příběh o tom, jak vlastně Vánoce vznikly. A právě tam se začne odvíjet hlavní dějová linie.

Příběh pohádky se odehrává v dávných dobách někde v severních oblastech Finska, kde v polorozpadlé chalupě uprostřed lesa vyrůstá se svým otcem chlapec jménem Nikolas (Henry Lawfull). Jeho maminka byla podle vyprávění před pár lety roztrhána medvědem. Tato zalesněná pustina, kde stojí sotva pár rozpadlých boud, má svůj velký honosný zámek a krále (Jim Broadbent). Ten se rozhodne, že jeho hladovějícímu „království“ chybí ze všech věcí nejvíc zrovna naděje, a tak vypíše finanční odměnu pro toho, komu se podaří ji ve světě nalézt a přinést.

Otec malého Nikolase se rozhodne spolu se svými kumpány tuto výzvu přijmout a opouští syna během kruté zimy, vydává se na prakticky nesplnitelnou misi, protože si chce trochu finančně přilepšit. Malý Nikolas se ale brzy vydává na cestu za ním a na cestě se setkává s řadou dobrodružství. Zjistí, že jeho myší kamarád umí mluvit, a adoptuje si divokého soba. Když narazí na elfí vesničku, zjišťuje, že ani zdaleka není tak krásná a veselá, jak si ji představoval. Narazil na zašedlé místo pod krutovládou jedné diktátorské elfí čarodějky.

Příběh sám o sobě postrádá smysl ve vícero ohledech. Například je zde část, kdy se Nikolas ocitne ve vězení uprostřed vysoké nestabilní dřevěné věže. Tam se setkává s vílou Pravdomluvkou a také s trollem. Není vysvětlené, proč tam ten troll je a ještě větším tajemstvím zůstává, jak se dostal dovnitř. Jedinou cestu totiž představují drobná padací dvířka pro elfy, kterými se protáhne sotva lidské dítě. Stejně tak není v příběhu vysvětleno, proč je v zajetí ona víla a jak je možné, že má u sebe výbušniny. Nechá například vybouchnout onoho trola proto, aby sebe a Nikolase dostala z vězení. Nelogicky působí i tvrdý režim nastolený temnou elfí kněžkou, již ztvárnila Sally Hawkins. Z filmu mi vyznívalo, že má jako jediná ve vesnici radikální názory, které spočívají v tom zabránit komukoliv z vnějšího světa, aby vstoupil dovnitř. Poslouchalo ji sotva deset vojáků, zatímco zbylí obyvatelé elfí vesničky, kteří se považovali za „odboj“, byli zásadně proti. Nerozumím tedy tomu, jak získala moc vládnout, když s ní nikdo jiný nesouhlasil.

Stejně tak se nedokážu ztotožnit s poněkud pokřivenou vidinou dobra a zla. Dobří jsou zde totiž naivní hlupáci, kteří si nechávají dobrovolně házet klacky pod nohy. Příkladem je samotný Nikolas, který se dobrovolně nechá trýznit po odjezdu otce svou tetou. Nebo obyvatelé elfí vesničky, kteří sebou nechají zametat elfí čarodějkou, protože je to jednodušší, než ji zbavit krutovlády. To podle mě není úplně ideální příklad pro děti, kterým je tento snímek určený. Dospělí se totiž budou při sledování pravděpodobně nudit. Oproti animovanému Klausovi nemá tato pohádka žádný umělecký ani jiný přesah a bohužel se nemůže chlubit ani příjemným a plynulým dějem. Trvá zhruba 106 minut a chvílemi budete mít chuť scény přetáčet.

Co se mi ale poměrně líbilo, je závěr filmu, v němž se Nikolas vrátí ke králi s tím, že získal naději. Král, jenž je starý a znuděný, tomu nejprve nechce věřit, ale poté, co uvidí létajícího soba, změní názor. Celkově se mi postava krále líbí asi ze všech nejvíc, i když má na plátnu minimum času. Je to jediný vedlejší charakter, který má pro příběh nějaký přínos a povahové rysy. Jeví se jako životem zdrcený, ale moudrý král, který dokáže přiznat chybu, a dokonce Nikolasovi pomůže s jeho vůbec prvním nadělováním dárků. S hledáním naděje to tedy dopadlo dobře. Král Nikolase poprosil, aby naděloval dárky každý rok a on s radostí souhlasil. Všechny děti na světě tak můžou s nadějí doufat, že jim Santa přinese dárky. Poselstvím pohádky tedy je, že stačí uvěřit, což je samo o sobě dost fádní a poměrně komplikované. Naděje je sice v životě důležitá, ale sama o sobě nestačí.

Ačkoliv je každá pohádka svým způsobem naivní, Chlapec, kterému říkají Vánoce je tedy naivní až příliš. Hlavní postava Nikolase je charakterově prázdná a nezajímavá. Je to obyčejný malý kluk a nějakou náhodou se stane, že dosáhne svého cíle. Jinak mi ale nepřišlo, že by si svůj šťastný konec nějakým způsobem sám vysloužil. Setkal se sice s několika tragickými událostmi, ale vše je ztvárněno tak nedůvěryhodnou a chladnou formou, že s ním nejde sympatizovat. Naopak příjemným prvkem tohoto filmu je jeho myší mazlíček, který příběh osvěží vtipnými hláškami, svou roztomilostí a trefnými narážkami.

Vedlejší postavy, mezi které řadím krále, otce Nikolase a dále elfí obyvatele, jsou neuvěřitelně ploché bez jakéhokoliv psychologického základu. Navíc jsou schopní z minuty na minutu změnit svůj názor, aniž by k tomu měli pořádný důvod. Příkladem může být scéna, v níž chce temná kněžka Nikolasovi ublížit, rázem se jí rozsvítí a zjistí, že chlapec jako by z oka vypadl někomu, koho znala. Zajímavé ale je, že s ním předtím stráví poměrně hodně času a žádné podoby si nevšimne. Její chování tedy postrádá jakoukoli logiku.

Nijak významně mě neokouzlily ani kostýmy, masky či vizuální podoba elfí vesnice. Připomíná spíše středověkou vesničku, nikoliv místo plné kouzelných skřítků a údajně všudypřítomné magie. Velkým plusem snímku jsou ale povedené CGI efekty. Animovaná zvířata, jako je myška a sob, nebo kouzla a čáry jsou poměrně povedenou záležitostí. Vše působí věrohodně, sympaticky a mile. Zanechávalo to ve mně přesně ty emoce, jež by vánoční pohádka předat měla.

Stejně tak nemůžu odsoudit ani herecké výkony. Snímek zahrnuje spoustu známých jmen, které celý příběh drží nad vodou. Bohužel jej nedokázaly zcela spasit. Ve výsledku je Chlapec, kterému říkají Vánoce snímkem, jenž dle mého názoru bohužel brzy zapadne v hlubinách internetu a příští rok už si na něj nikdo nevzpomene. V netflixovské produkci už rozhodně vznikly lepší vánoční pohádky, které si zaslouží mnohem více pozornosti. Například výše zmíněný Klaus či Vánoční kronika.

Hodnocení: 40 %