Recenze: Minuta věčnosti omámí krásami islandské přírody a zamotá hlavu pokusem o psychologický thriller

Recenze: Minuta věčnosti omámí krásami islandské přírody a zamotá hlavu pokusem o psychologický thriller 9 obrázků v galerii
Minuta věčnosti (2021) | Foto: Cinemart
Jiří Langmajer a Martina Babišová se procházejí severskou přírodou a probírají své životy. Nebo je to celé trochu jinak?

Nový snímek scenáristy a režiséra Rudolfa Havlíka (Po čem muži touží, Bábovky) vypráví o špičkovém chirurgovi Petrovi (Jiří Langmajer) a jeho jednadvacetileté dceři Lucii (Martina Babišová). Ta má vrozenou srdeční vadu a Petr se ji rozhodne sám operovat. Po operaci se společně vydají na dobrodružnou výpravu na nádherný severský ostrov. Tady mají dost času, aby k sobě opět našli cestu, protože Lucie se s otcem už moc nestýká a stále ji trápí, že opustil její matku. Jednoho dne však Lucie náhle uprostřed divoké přírody zkolabuje. Petr si najednou není jistý, jestli neudělal při operaci nějakou chybu...

Trailer

Minuta věčnosti je z hlediska současné české kinematografie poměrně netypický úkaz. Jde o velmi komorní a intimní dramatický příběh dvou lidí (kromě Langmajera a Babišové se ve filmu téměř nikdo jiný nevyskytuje), kteří se prakticky celý film společně toulají po Islandu. Přitom probírají své životy, snaží se sbližovat, řeší své rodinné a vztahové problémy apod. Skoro celou dobu přitom ale ve vzduchu visí podezření, že s dějem, který sledujeme, je to možná poněkud jinak, než se nám na první pohled může zdát.

Rudolf Havlík se dosud profiloval především jako autor romanticko-komediálně laděných děl určených širokému diváckému spektru. Minuta věčnosti se od jeho dosavadní filmové tvorby celkově nepřehlédnutelně liší a z pohledu diváka, který oceňuje především snahy umělců nesázet na jistotu, ale naopak přicházet s novými a neokoukanými koncepty, je možná i nejzajímavější a nejambicióznější.

Minuta věčnosti | Foto: Logline Production

Svůj nový snímek natáčel na Islandu během pandemie, přičemž celý štáb tvořil jen velmi malý počet filmařů (viz rozhovor s Martinou Babišovou). Právě prostředí tohoto evropského ostrovního státu je na celém filmu to nejlepší. Jeho krásy totiž kameraman Václav Tlapák dokázal prodat naplno. V podstatě veškeré záběry na libovolná islandská pohoří, pláně, vodní toky, vodopády či pohledy do dáli, například na vycházející/zapadající slunce, jimiž tvůrci většinu 80minutové stopáže zásobují publikum, vypadají nádherně a sledovat je v kině na velkém plátně je velmi opojné. Vizuálně je tedy film výrazně nadprůměrný a jako „reklama na Island“ funguje prakticky bezchybně.

Mnohdy omamné obrazy jsou navíc doplněny vhodně zvolenou hudbou. Zejména pak původními melancholickými songy (např. od české kapely November 2nd), které skvěle korespondují s geniem loci podmanivé severské přírody, i s křehkým vztahem ústředního tandemu.

Minuta věčnosti | Foto: Logline Production

Zpočátku může minimalistické pojetí filmu jakožto jednoho dlouhého dialogu, při němž postavy probírají nejrůznější témata (rozchod rodičů, Luciino studium, osobní život apod.), odkazovat k části tvorby jednoho z předních představitelů amerického nezávislého filmu Richarda Linklatera (zejména k trilogii Před úsvitem/Před soumrakem/Před půlnocí). Havlík však dle svých slov chtěl natočit staromilský thriller postavený na postupném dávkování napětí a překvapivých zvratech. A to je trochu problém.

Dokud se snímek drží v rovině rodinných a vztahových peripetií zamlklého otce s živelnou dcerou, jde o příjemnou minimalistickou konverzační podívanou, stojící na kameře, dialozích a dobrých hercích (Langmajer je v poslední době všude, ale tady je vážně fajn). Jakmile však někdy po polovině začne hra (s publikem) na něco rafinovanějšího a mysterióznějšího, jde kvalita mírně dolů.

Minuta věčnosti | Foto: Logline Production

Je to především proto, že pointa (tedy pokud jsem ji správně pochopil) je neuvěřitelně průhledná a banální. Je pro mě skoro nepředstavitelné, že by zde použitá scenáristická klička dokázala překvapit kohokoliv, kdo někdy v životě viděl alespoň jeden film obsahující dějový zvrat významně měnící celý příběh.

Kvůli přepnutí do módu psychologického thrilleru, kdy je (paradoxně) najednou snadno dopředu předvídatelné, k čemu děj směřuje, se už tak velmi skromná délka filmu začne stávat přemrštěnou. Kdyby film setrval ve svém původním nastavení (a dospěl k adekvátní katarzi), oněch 80 minut by bylo přiměřených a obhajitelných. Takto ale Minuta věčnosti vyznívá dojmem půlhodinové žánrové povídky uměle natažené na celovečerní stopáž.

Minuta věčnosti | Foto: Logline Production

Asi chápu, proč se Havlík nespokojil s miniaturní „procházkovou“ konverzačkou, a že chtěl svůj film učinit vrstevnatějším a celkově atraktivnějším. Ve výsledku si tak ale možná spíše uškodil. Ostatně o neokázalé síle a kráse výše zmiňovaného subžánru nás v minulosti nepřesvědčil jen zmíněný Linklater, ale třeba také Vladimír Michálek ve filmu O rodičích a dětech, kde si spolu o životě moc pěkně povídali Josef Somr se synem v podání Davida Novotného.

Hodnocení: 60 %

Průměr hodnocení ze všech recenzí najdete ZDE.

Ankety
Na co se v létě nejvíc těšíte v kině a na streamu?
The Boys, třetí řada
Ms. Marvel
Hustle
Peaky Blinders, finální řada
Jurský svět: Nadvláda
Umbrella Academy, třetí řada
Elvis
Thor: Láska jako hrom
The Gray Man
She-Hulk
Na dovolenou a na koupání!
Nejnovější články:
Načíst další články