Nový francouzský sci-fi snímek poukazuje na klimatickou změnu a její dopady. Stačí to ale na to, aby byl úspěšný?

Festival sci-fi filmů Future Gate, který letošním ročníkem zahájil svou osmou sezónu, odstartoval ve středu 15. září v pražské Lucerně. Kromě toho, že festival nabízí řadu neznámých i známých titulů, jako je například District 9 režiséra Neilla Blomkampa, probíhá na něm i soutěž. Do té se letos přihlásilo 500 snímků, z nichž odborníci vybrali pět nejlepších. Těm bude během festivalu moci dát hlas nejen odborná čtyřčlenná porota, ale také divačky a diváci. Jedním z vybraných soutěžních filmů festival také zahájil. Jedná se o francouzský titul Poslední mise záhadného Paula W. R., v originále Le dernier voyage, od režiséra Romaina Quirota.

Tento zhruba osmdesátiminutový snímek žánru science fiction se odehrává v blíže neurčené budoucnosti, v níž naší planetě hrozí kolize s nyní rudým Měsícem. Klimatická změna zahubila téměř všechny živočichy a došly veškeré zásoby ropy, plynu a uhlí. Lidstvo se proto rozhodlo měsíc zničit dříve, než se k ještě víc přiblíží a srazí se se Zemí. Paul W. R., jediný astronaut, který má šanci v misi uspět, krátce před startem do vesmíru nečekaně zmizí a záchrana lidstva je tak opět oddálena.

Právě tady začíná děj filmu, jenž mnohem více než akční sci-fi připomíná road movie. Paul (Hugo Becker) se objeví uprostřed vyprahlé Paříže a rozhodne se dát se najít les, jenž se mu zjevuje ve snech. Koupí si létající auto a vyráží do světa. Brzy mu ale dojde baterie, a tak je donucený zastavit na benzince, kde se setkává s třináctiletou dívkou. S tou se po krátké době a několika tragických událostech opět vydává na cestu, která trvá celý zbytek filmu. Během ní se střetávají s policejními hlídkami, Paulovým bratrem a nebezpečím, jež pro ně osud připravil. Všichni ale chtějí jedinou věc – Paulův návrat na jeho misi.

Co mě zklamalo, bylo to, že se publikum nemohlo seznámit s časoprostorem, v němž se měl příběh odehrávat. Létající auto připomíná model z Návratu do budoucnosti, lidé žijí ve starých karavanech, používají walkmany a dívají se na staré modely televizorů. Na druhou stranu ale platí holografickými platebními kartami, v autech mají místo rádia hologramy a ty jsou také běžně k vidění i v ulicích a na reklamních billboardech.

Během celého filmu chybí indicie k pochopení toho, proč vlastně Paul od mise upustil. Stejně tak jsem nerozuměla tomu, odkud se vzaly jeho podivné nadpřirozené schopnosti, díky nimž mohl předvídat budoucnost a které o pár let později dostane i jeho bratr Eliott. Ten se na začátku filmu vypravuje na misi místo Paula, ale neuspěje a málem zemře. Nějaká tajemná síla měsíce jej však přivede zpátky k životu a dá Eliottovi nadpřirozenou moc Proto by i Paulovy schopnosti mohly pocházet z Měsíce, což částečně potvrzuje scéna, v níž ho zasáhl rudý blesk. To ale ani zdaleka nedává odpověď na všechny vyvolané otázky.

Příběh je zahlcený metaforami, které podle mě nebyly úplně úspěšné. I když je tu snaha o to vytvořit něco jako poetický film, tak musí dávat smysl. Publikum musí ve všech vizuálních i verbálních hádankách rozklíčovat, co tím chtěli tvůrci říct. V Poslední misi je ale hádanek až moc, stejně jako je příliš mnoho motivů, které ve výsledku nedávaly smysl. Ať už se jedná o deštníky, s nimiž hrdinové cestují a stále se zde vyskytují, nebo o samotný rudý Měsíc.

Stejně jako má titul mezery ve své poetické formě, má je i v samotném ději, na nějž si sotva pár hodin po projekci nemůžu téměř vzpomenout. Spousta prvků nebyla účelná ani vysvětlená. Nedozvěděli jsme se kupříkladu ani to, o co Paulovi ve skutečnosti šlo, takže závěr filmu ve mně zanechal o to více otázek. Postavy se ve filmu objevily čtyři, všechny byly charakterově ploché a ničím zvlášť zajímavé. Nedokázala jsem s nikým sympatizovat nebo se do někoho vcítit. Dokonce tomu ani u postavy Paulova otce, kterého ztvárnil hvězdný Jean Reno.

Nejsem si tudíž jistá, zda je to chyba herců. Zakopaný pes bude nejspíše někde u scénáře. Co bych ale mohla ocenit, jsou kamerové záběry. Tady se snímku nedá nic vytknout. Byly pomalu tím jediným, co film činilo zajímavým a co si z něj pamatuji. Uvidíte v něm nejen rozsáhlá panoramata, ale také úžasné minimalistické makrozáběry. Nedokážu nic vytknout ani CGI stránce filmu, jež byla rozhodně na úrovni a dodávala titulu na autentičnosti.

Ve výsledku se na Poslední misi nedokážu podívat zblízka, nějak si ji zamilovat nebo aspoň pořádně pochopit. Uniklo mi i případné hlubší sdělení. Snímek Poslední mise záhadného Paula W. R. sice rozhodně zachraňuje jeho vizuální stránka, ale může to stačit?

Mé hodnocení je: 50 %