Recenze: Okupace debutujícího Michala Nohejla zpracovává bolestivé téma neotřelým způsobem, který stojí za pozornost

Recenze: Okupace debutujícího Michala Nohejla zpracovává bolestivé téma neotřelým způsobem, který stojí za pozornost 5 obrázků v galerii
Okupace (2021) | Foto: Unit+Sofa
V českých kinech právě můžete vidět nenápadnou malou českou komedii pojednávající o sovětské okupaci v roce 1968. A je lepší, než byste možná čekali.

Scenáristický a režijní debut herce Michala Nohejla (Poupata) se odehrává jedné noci na začátku normalizace v zapadlém baru po ochotnickém divadelním představení Reportáž psaná na oprátce, mapující život komunisty Julia Fučíka, jehož popravili nacisté. Ospalý večírek skromného divadelního souboru naruší návštěva nezvaného hosta – namol opilého ruského důstojníka, který přišel prodat kanystr armádního benzínu. Podivný obchod se však zvrhne v nepříjemně vypjatou situaci, když se nečekaný návštěvník stále nemá k odchodu a přítomné dokonce začne ohrožovat nabitou zbraní...

Trailer

Okupace je sice jedním z nekonečné řady domácích filmových pokusů o reflexi naší komunistické, respektive normalizační minulosti a národní povahy, je však nutno dodat, že patří mezi ty, které z ní nepřehlédnutelně vyčnívají. A naštěstí (pro nás, publikum) v tom dobrém slova smyslu.

Nohejlův debut totiž není (dalším) tradičním hořkosladkým pohledem zpět, jaký divákům poskytly snímky jako Pelíšky, Pupendo, Občanský průkaz apod. Jeho snímek není rodinnou ságou, kde sledujeme, jak členové obyčejné tuzemské rodiny žijí své životy silně ovlivněné složitou dobou a represivním režimem, ale černou komedií hraničící s psychothrillerem o nesourodé skupině postav, jimž jde najednou, vinou nešťastné shody okolností, doslova o život.

Martin Pechlát | Foto: 4press

Nohejlova prvotina je ale současně podobenstvím, v němž chce poukázat na různé lidské typy, včetně toho, jak se jejich charaktery odkryjí a vyvinou, když se ocitnou v krajní situaci, která sílu jejich osobností prověří naplno. Nevyzpytatelnému opilému vojákovi okupační armády (Aleksandr Gorbunov) tak musí čelit zatrpklý a režimem zneuznaný divadelní režisér (Martin Pechlát), zbabělý stranický funkcionář (Otakar Brousek ml.), protekční syn mocného straníka (Cyril Dobrý), neústupný antikomunistický rebel (Pavel Neškudla) či mladá a nenápadná režisérova fanynka (Antonie Formanová).

Se zvolenými postavami režisér pracuje dostatečně obratně, staví je do poutavých konfrontací a občas některou posune vpřed ne vyloženě předvídatelným směrem. Ze zbabělců se pod tlakem náhle stávají hrdinové z donucení, z arogantního agresora vystrašený chudák apod. Občas se také podaří vykouzlit pamětihodnou scénu, jakou je např. zinscenovaný nacistický výslech.

Antonie Formanová | Foto: 4press

Jednoduchá výchozí situace má záměrně značně metaforický charakter (jde o zjevnou paralelu reakce československé společnosti na vpád vojsk Varšavské smlouvy) a tvůrcům (kromě Nohejla se na scénáři podíleli Vojtěch Mašek a Marek Šindelka) se z ní povedlo vytěžit jak zábavnou (vtipnou i napínavou), tak i dostatečně podnětnou podívanou. Docenit by ji mohli jak dnešní mladí diváci, již nemají stoprocentní znalosti historického kontextu, tak i pamětníci, kteří nechvalně proslulé zlomové okamžiky našich moderních dějin zažili na vlastní kůži.

Cyril Dobrý | Foto: 4press

Okupace tak nebude mít problém s širokým diváckým přijetím z hlediska svých kvalit či srozumitelnosti, ale spíše kvůli dostupnosti. Jde o malý film (zatím) neznámého režiséra se skromnou propagací, který neběží v multikinech desetkrát denně. Přitom by si to zasloužil mnohem víc než většina všech těch podbízivých (a obsahově banálních) rádoby komedií typu Ženy v běhu či Matky.

Hodnocení: 70 %

Průměr hodnocení ze všech recenzí najdete ZDE

Ankety
Máte rádi žánr true crime?
Ano, mám.
Mám, ale není můj nejoblíbenější.
Ne, nemám.
Vyhýbám se mu, děsí mě.
Je to pro mě subžánr s velmi různorodou kvalitou.
Co je to true crime?
Nejnovější články:
Načíst další články