Recenze: Dánská krimi Marco zaujme leda účastí hvězdného Zdeňka Godly

Čtrnáctiletého Marca (Luboš Oláh) dopadne policie na dánských hranicích ve vlaku z České republiky. Chlapec se záhadným způsobem dostal k pasu pohřešovaného státního úředníka obviněného ze sexuálního zneužívání a k tomu ještě prchá před gangem zabijáka Zoly (Zdeněk Godla). Tým detektivů v čele s Carlem Mørckem (Ulrich Thomsen) a jeho kolegou Assadem (Zaki Youssef) se pustí do rozplétání případu utajené dávné vraždy, jejíž stopy sahají až do České republiky.

Marco je v pořadí pátou filmovou adaptací populární dánské knižní série o detektivním Oddělení Q, jejímž autorem je úspěšný spisovatel Jussi Adler-Olsen. Oproti prvním čtyřem však tentokrát nastalo několik významných změn. Práva na zfilmování dostala po slavné Zentropě produkční společnost Nordisk (údajně kvůli nespokojenosti Adler-Olsena se zobrazením postav). Ta proto nahradila kromě jiných tvůrců i původní dvojici herců (Nikolaj Lie Kaas a Fares Fares). A právě to bylo možná největší chybou.

Všechny čtyři předchozí adaptace (Žena v kleci, Zabijáci, Vzkaz v láhvi, Složka 64) byly ukázkami nadstandardně kvalitní skandinávské krimi, v nichž velmi dobře fungovaly zápletky, temně-depresivní atmosféra a v neposlední řadě také charismatické a kontrastní duo vyšetřovatelů v podání Lie Kaase a Farese. Kouzlo a síla jejich chemie spočívala především v tom, že Mørck je odtažitý, málomluvný asociál, jenž není v kolektivu dvakrát oblíbený, zatímco Assad je na první pohled jeho opak (dobrácký, oblíbený sympaťák), takže spolu mívali jak při vyšetřování, tak během soukromých rozhovorů zábavné a poutavé rozepře, vycházející obvykle z jejich charakterových rozdílností. Během čtyř filmů se oba herci se svými rolemi dokonale sžili (zejména Lie Kaas byl výborný), takže je velká škoda, že je v nich už nejspíš nikdy neuvidíme.

Mørcka nyní ztvárňuje Ulrich Thomsen, neméně dobrý a srovnatelně populární dánský herec, objevující se často i v amerických filmech a seriálech (Království nebeské, Banshee). Lie Kaasovi však není ani trochu podobný (a zřejmě ani být neměl) a v jeho pojetí je introvertní a ve vztahu k ostatním lidem poněkud neohrabaný detektiv občas až za bezcitného hrubiána, takže sám o sobě budí jen minimální sympatie. Ještě horší je to však s novým Assadem. Dosud nepříliš známý Youseff postrádá Faresovo charisma a ve své roli je naprosto nevýrazný. Částečně za to však může i scénář, jenž jeho postavě nedopřál žádné zajímavější momenty a skoro celý film působí jen jako Mørckův snadno zaměnitelný poskok. Možná jsou nyní oba charaktery blíže svým knižním předobrazům, z pohledu neznalce předloh se však tato výměna herců a hypotetická mírná úprava jejich osobností příliš nepovedla.

Ústřední zápletka věnující se odhalování dalšího dávného a komplikovaného zločinu, který policisty (opět) zavede do vyšších sociálních sfér, je naštěstí i tentokrát dostatečně atraktivní. Zejména pak linie týkající se obvinění ze sexuálního obtěžování má potenciál, aby diváka upoutala a možná i přiměla k menšímu zamyšlení.

Bohužel režie 50letého Martina Zandvlieta, tvůrce na Oscara nominovaného válečného dramatu V písku - Příslib svobody, je zcela rutinní a bez jakékoliv specifického autorského otisku. Atmosféra snímku je sice opět správně seversky studená a nepřívětivá, z hlediska jednotlivých scén, detailů či gradace ale režisér nic pamětihodného nenabízí.

Tím nejlákavějším pro domácí publikum tedy nepochybně bude účast několika českých herců, v čele s herecky debutujícím Lubošem Oláhem v titulní roli a zejména populárním Zdeňkem Godlou, jehož na výsluní dostal především seriálový hit Most. Ten svého nesympatického protřelého zločince, jenž je možná nejvýraznější vedlejší postavou filmu, zvládá bez větších výhrad. I přes toto herecké zpestření je ale Marco aktuálně nejslabším dílem jinak solidní série, jež by se dle producenta Mikaela Riekse měla v budoucnu rozrůst ještě o minimálně pět dalších částí. Určitě je tedy šance, že se časem podaří navázat na kvality předešlých snímků (osobně považuji za nejzdařilejší Složku 64), po zkušenosti s vlažnou a zapomenutelnou pětkou tomu ale zatím příliš nevěřím.

Hodnocení: 55 %