Natočili obří hit a poté upadali v zapomnění aneb Když je průlomová role zároveň prokletím.

Čtyřiačtyřicetiletý britský rodák už zřejmě navždy zůstane invalidním mariňákem Jakem Sullym, jenž v Avatarovi objevoval krásy planety Pandora v těle původního domorodého obyvatele. Než jej James Cameron obsadil do svého revolučního projektu, Sama Worthingtona znala jen hrstka diváků z vedlejších rolí v nepříliš úspěšných žánrovkách. Rok 2009 tak měl být jednoznačně průlomovým, o čemž svědčila také účast v očekávaném Terminator Salvation po boku Christiana Balea. Čtvrtý příspěvek do série Terminátor se však setkal s více než rozporuplným přijetím a vyloženě negativní recenze dostihly tak další ambiciózní hercův projekt, jímž byl drahý remake Souboje titánů. V minulé dekádě Worthington rychle zapadl zpět do vedlejších rolí a s výjimkou oscarového Hacksaw Ridge se neobjevoval v žádných výrazných velkofilmech. To se samozřejmě změní v enormně očekávaných pokračováních Avatara, který tak zřejmě zůstane jeho jediným velkým úspěchem.

Jako vojín Vtipálek byl protagonistou předposledního filmu Stanleyho Kubricka. Tehdy bylo Matthew Modinemu dvacet osm let a šlo o průlomovou roli pod vedením nejrespektovanějšího soudobého režiséra. Hvězdná herecká dráha se ovšem nekonala - z výraznějších ocenění má Modine na kontě jeden Zlatý glóbus za nejlepšího herce v televizní minisérii A kapela hrála dál, přičemž na stříbrném plátně se většinou krčí ve stínu slavnějších kolegů. Čas od času se sice objeví ve velkých filmech jako Temný rytíř povstal nebo dvojka Sicaria, ovšem památné úlohy se v jeho případě zasekly na hořkosladké jedničce. Potěšil ale účastí ve dvou sériích Stranger Things a také v letošním překvapivě povedeném rebootu série Wrong Turn. Ve dvaašedesáti letech už další velký průlom očekávat asi nemůže.

Představiteli Luka Skywalkera bude v září sedmdesát let a je nesmrtelnou popkulturní ikonou, která opravdu nemusí žehrat nad nedostatkem velkých hereckých příležitostí. O herectví Marka Hamilla si můžeme myslet cokoli, ale série Star Wars zkrátka nikdy nebyla o shakespearovských výkonech - a Hamill v součtu nikdy nebyl hercem, jenž by nutně potřeboval překročit stín předaleké galaxie. Od uzavření původní trilogie roku 1983 se Luke Skywalker uplatňuje především v dabingu a se světem Star Wars zůstává pevně spjatý, což nejlépe demonstruje jeho velkolepý návrat v epizodách VII a hlavně VIII, kde prokázal své charisma a oddanost životní roli. Málokdo si sice vzpomene, zda Marka Hamilla vůbec viděl v projektu neasociovaném se Star Wars, ale jeho tvář pozná spolehlivě každý - a to už je zřejmě úděl představitelů Skywalkerů.

Něco trochu podobného jako Hamilla totiž potkalo také jeho 'nástupce' v prequelové trilogii, mapující dětství Anakina Skywalkera a jeho postupnou transformaci v obávaného Dartha Vadera. Do Epizody II, v níž Anakin vyzrál v dospělého muže, byl do možná nejžádanější role Hollywoodu obsazen jednadvacetiletý Hayden Christensen. Ten už měl za sebou několik filmových rolí a nebyl úplným zelenáčem, avšak náhle čelil životní výzvě. Jeho ztvárnění ikonického charakteru se ovšem setkalo se spíše negativními ohlasy, byť na vině byly i místy toporné dialogy a poněkud nepřesvědčivě znázorněný psychický přerod postavy. Christensen získal nálepku necharakterního hezouna a navrch dvě Zlaté maliny za nejhoršího herce ve vedlejší roli. A lukrativní nabídky se logicky nehrnuly - akční Jumper od Douga Limana byl navíc průšvihem a Christensen opustil svět áčkových produkcí stejně rychle, jako do něj naskočil. Návrat na výsluní je v jeho čtyřiceti letech možný, leč velmi nepravděpodobný.

Začátkem osmdesátých let to vypadalo, že Hollywood našel nového Jamese Deana. Treat Williams v osmadvaceti zazářil v protiválečném muzikálu Miloše Formana Vlasy a rázem měl vydlážděnou cestu na vrchol. Jeho nezaměnitelné ostré rysy jej k tomu ostatně předurčovaly. Střihl si krátké cameo v Impérium vrací úder a vytáhl se rovněž roku 1981 v krimi Sidneyho Lumeta Pán velkoměsta, za níž získal Zlatý glóbus. Objevil se také v epice Sergia Leoneho Tenkrát v Americe a v thrilleru Okamžik záblesku, čímž ovšem jeho nadějeplná herecká etapa skončila. Od poloviny osmdesátých let se sem tam předvede v kvalitním snímku, ovšem pozici hlavní hvězdy v hodnotných titulech, jakou si vybojoval ve Vlasech, už nikdy úspěšně neoprášil. Jeho možná nejznámější a nejoblíbenější rolí po překročen třicítky je hláškující zloděj v béčkové třaskavině Stephena Sommerse Chobotnice, což je více než vševypovídající zhodnocení.

Američan s italskými a irskými předky na sebe sice upozornil už roku 1986 ve filmu Něco divokého, za který obdržel nominaci na Zlatý glóbus, ovšem skutečný vstup mezi elitu zaznamenal až o čtyři roky později. Tehdy mu bylo šestatřicet let a po boku Roberta De Nira a Joea Pesciho zazářil v Mafiánech - tedy ve snímku, který je s odstupem let považován za vrchol tvorby Martina Scorseseho. Ray Liotta se v obklopení věhlasných hvězd rozhodně neztratil a předvedl výkon, který do budoucna sliboval mnohé. Jak překvapivý byl tedy jeho odklon k převážně béčkovým produkcím typu Útěk z Absolomu, které nadějného herce s nevraživým výrazem od té doby charakterizují. Pravda, občas je nasazen do nejvyšší hollywoodské ligy v projektech jako Země policajtů, Kokain nebo nedávná Manželská historie, za níž sklidil velkou chválu, avšak vždy hraje maximálně druhé housle a časy Mafiánů jsou nenávratně pryč. V šestašedesáti letech je Ray Liotta známým obličejem se zašlým jménem a ve vedlejších rolích zdobí převážně neznámé a nepříliš ambiciózní produkce.

Jeden z nejpamátnějších ženských výkonů v dějinách americké kinematografie předvedla bezpochyby Louise Fletcher ve Formanově oscarovém vehiklu Přelet nad kukaččím hnízdem. Jako protiklad excentrického a rebelujícího Jacka Nicholsona se do té doby neznámá herečka předvedla v nejlepším možném světle. Sestra Ratchedová je v jejím podání 'ďáblem s andělskou vizáží' a za jejím stoicismem se skrývá tikající nálož, schopná vybouchnout v jakékoli chvíli. Fletcher i Nicholson získali za své role Oscara, ovšem zatímco Jack si v příštích letech trvale upevňoval svou dominanci nad hollywoodskými kolegy, talentovaná herečka rychle upadala v zapomnění. Ambiciózní Vymítač ďábla 2: Kacíř se proměnil ve fiasko, které pomyslně nasměrovalo kariéru Louise Fletcher do míst, kam divácká pozornost opravdu nesměřuje. Dnes je jí 87 let a užívá si důchodu, kam zamířila roku 2013, kdy si připsala svou poslední vedlejší roli v dramatu A Perfect Man.

Hříšný tanec je od doby svého uvedení pro mnoho diváků kultovní záležitostí a jedním z nejoblíbenějších muzikálů vůbec. Obdiv za něj nesklízeli pouze Patrick Swayze či skvostný dobový soundtrack, nýbrž také sedmadvacetiletá představitelka 'Baby' Jennifer Grey. Ačkoli se se Swayzem údajně nemohli vystát, oba svým postavám vdechli duši a oba obdrželi nominaci na Zlatý glóbus. Ale zatímco její mužský kolega si připsal několik zajímavých úloh ještě v průběhu devadesátých let, Jennifer Grey už podobný úspěch nikdy nezopakovala. Místo toho se přesunula k televizním produkcím a nechala si operativně upravit nos, což celkem negativně ovlivnilo její vizáž. V posledních letech jsme ji mohli vídat v seriálech jako Red Oaks nebo Chirurgové, zatímco na stříbrném plátně se v jednašedesáti letech objevuje už jen sporadicky.

Když máte za sebou jen účinkování v několika podřadných akčních thrillerech, asi neočekáváte, že se rázem stanete součástí jednoho z nejvlivnějších filmů všech dob. Přesně to se ale na konci devadesátých let přihodilo kanadské herečce Carrie-Anne Moss, když předběhla Salmu Hayek a získala úlohu Trinity v kultovním Matrixu. Sci-fi bratrů Wachowských zaznamenalo fenomenální úspěch a došlo na další dva díly, v nichž Moss znovu vystoupila po boku Keanu Reevese. Tehdy se psal rok 2003 a od té doby mnoho věcí změnilo. Bratři Wachowští už jsou sestrami, Keanu Reeves renovoval akční žánr v Johnu Wickovi a Carrie-Anne Moss se všem ztratila z očí. Jistě, v televizi si buduje solidní kariéru a na kontě má seriály jako Daredevil nebo Jessica Jones, ve filmu ovšem spíše paběrkuje a hvězdný rozměr, který díky Matrixu nabyla, už dávno vyprchal. Změnit to může očekávaný čtvrtý díl, v němž si svou průlomovou a nejslavnější roli zopakuje a který by měl dorazit už v prosinci letošního roku.

Oblíbenou hvězdu jedné z nejlepších filmových trilogií potkal nešťastný osud, který značně urychlil její ústup ze světel reflektorů. Tehdy teprve třicetiletému Michaelu J. Foxovi byla diagnostikována Parkinsonova choroba jen krátce poté, co dokončil práce na třetím dílu Návratu do budoucnosti. Kdo ví, jak by si tenhle věčný sympaťák v Hollywoodu vedl, kdyby jej nemoc v takto mladém věku nezastihla - našlápnuto měl skvěle a své kvality ostatně potvrzoval v seriálech jako Rodinná pouta, Všichni starostovi muži nebo The Michael J. Fox Show, za něž nasbíral celkem deset nominací na Zlatý glóbus. Zářnou kariéru u filmu však musel víceméně zatratit a svou poslední velkou úlohu si připsal roku 1996 v Přízracích Petera Jacksona. Dnešní a budoucí generace si jej tak musí připomínat jen v nestárnoucím Návratu do budoucnosti, který bude s jeho odkazem spojován suverénně nejvíce. Dnes je mu šedesát let a hraní se stále věnuje, ovšem největším darem je pro Michaela J. Foxe jistě vlastní zdraví, které jej stále úplně nezradilo.

Napadají vás jiné příklady herců, kteří si v dospělosti připsali jeden průlomový úspěch, na nějž už nikdy nedokázali navázat? Neváhejte se podělit do diskuze.