Recenze: Žena v okně je přiznanou parafrází Hitchcockova Okna do dvora. Problematický scénář zachraňuje Amy Adams a formální stránka

Recenze: Žena v okně je přiznanou parafrází Hitchcockova Okna do dvora. Problematický scénář zachraňuje Amy Adams a formální stránka 5 obrázků v galerii
Žena v okně (2021) | Foto: Netflix
Stala se psychicky nemocná žena svědkyní vraždy, nebo je vše úplně jinak? Na to odpoví nový hvězdně obsazený thriller, který je k vidění na Netflixu.

Dětská psycholožka Anna Foxová (Amy Adams) trpí agorafobií, kvůli níž vůbec neopouští svůj luxusní newyorský byt. Pracuje tudíž ze svého domova a kvůli psychickým problémům je sama v péči psychiatra doktora Landyho (Tracy Letts), jenž několikrát týdně dochází k ní domů. Suterén svého bytu pronajímá mladému muzikantovi Davidovi (Wyatt Russell), jinak ale žije sama. Zároveň je však v pravidelném telefonickém kontaktu s dcerou a bývalým manželem Edem (Anthony Mackie).

Do protějšího domu se jednoho dne nastěhuje tříčlenná rodina Russellových. Anna se shodou okolností brzy seznámí s manželkou Jane (Julianne Moore), jejím dospívajícím synem Ethanem (Fred Hechinger) i s nebezpečně působícím manželem Alistairem (Gary Oldman). Nedlouho poté Anna z okna spatří, jak Jane někdo naproti v bytě zavraždí. Zločin ohlásí policii, ta však nemá co vyšetřovat - všichni tři členové rodiny jsou živí a zdraví. Přitom ale vyjde najevo, že skutečná Jane Russellová je úplně jiná žena než ta, s níž se Anna seznámila...

Trailer:

Žena v okně, adaptace stejnojmenné knihy A. J. Finna, je novým thrillerem britského režiséra Joea Wrighta, který si skvěle rozjel kariéru snímky jako Pýcha a předsudek a Pokání, od jejich natočení ale jako by se umělecky hledal (a nenacházel). Režíroval několik filmů různých žánrů i stylů: životopisné hudební drama Sólista, netypický akční thriller Hanna, osobitou adaptaci Anny Kareniny, prequel Petra Pana a historickou biografii o Winstonu Churchillovi Nejtemnější hodina. Jeho zatím poslední film měl jít původně (také) do kin, nakonec byl však prodán Netflixu.

Už od nástinu zápletky a prvních upoutávek bylo jasné, čím chce Žena v okně být - další z filmových parafrází (a poct) Oknu do dvora, jednomu z nejlepších a nejslavnějších filmů Alfreda Hitchcocka. A kdyby o tom snad někdo čirou náhodou pochyboval, záběr Jamese Stewarta přímo z tohoto filmu, jenž se zde nepřehlédnutelně mihne na televizní obrazovce hned v prvních minutách, o tom definitivně přesvědčí všechny případné pochybovače.

Amy Adams a Julianne Moore | Foto: Netflix

I když se žádná z dosud vzniklých variací či napodobenin kvalitám legendárního díla mistra napětí kvalitou nedokázala významně přiblížit, pár dobrých, nápaditých či inspirativních nepochybně vzniklo. Patří mezi ně například přiznaně béčkově laděný Dvojník velkého Hitchova fanouška Briana De Palmy, zápletkou poutavé Okno z ložnice se Stevem Guttenbergem či nepřiznaný novodobý teenagerovský remake Disturbia s Shiou LaBeoufem. Wrightův počin se ale bude muset spokojit se zařazením do té horší poloviny následovníků, byť se o špatný film tak úplně nejedná.

Žena v okně má několik silných stránek, kvůli nimž by mohla stát fandům "hitchcockovských" thrillerů za zhlédnutí. Slibný casting (byť někteří známí herci zde mají v podstatě jen cameo role) v čele s velmi dobrou Amy Adams, jež je v záběru prakticky neustále a její postava je kvůli svým problémům a nejednoznačně vyznívající povaze dostatečně nosná, aby bez problémů utáhla celý snímek. Ten se může dále pochlubit také dynamickou kamerou Bruna Delbonnela, která přitažlivě proplouvá prostorem Annina obydlí. Skutečně výjimečného a památného záběru, jakým je z Wrightovy filmografie především slavná "plážová" kamerová jízda z Pokání, se zde ale nedočkáme. Za zmínku rozhodně stojí i temná hudba Dannyho Elfmana, jež k atmosféře paranoie a napětí pasuje náramně.

Žena v okně | Foto: Netflix

Problémem snímku není ani tak to, že se Oknu do dvora některými motivy podobá možná až příliš (paranoidní hrdinka, jež není schopna opustit svůj byt, postava podezřelého manžela apod.). Tím je, že oproti Hitchcockově klasice, která sázela zejména na do detailu promyšlené a mistrně zrealizované režisérovo uchopení zdánlivě velice jednoduchého scénáře, zatímco Wrightův snímek by rád diváka ohromil především překvapivými dějovými zvraty. Jenže ty zde rozhodně nejsou dvakrát neprůstřelné.

Děj obsahuje několik odhalení, které se první hodinu stominutové stopáže daří dávkovat v rozumné míře a i s odpovídajícím efektem. Předně pak to, které se týká Anniny duševní způsobilosti v souvislosti s její traumatizující minulostí, je podané opravdu působivě.

Amy Adams | Foto: Netflix

Průšvih však přichází ve chvíli, kdy dojde na hlavní pointu. Tu nám totiž slovně objasní jedna z postav, aby se posléze z pozvolna budovaného, nikam zbytečně nespěchajícího psychologického napínáku přepnulo do příkladně pitomoučké thrillerové naháněčky vraha s jeho potenciální obětí. Akčně laděné vyvrcholení by se možná i dalo odpustit, selhání scénáře v podobě kostrbatého, složitě zkonstruovaného a především podivně a nepřirozeně napasovaného vysvětlení, které je zkrátka až moc velká divočina bez dostatečné opory v předchozím ději, už ale ne. Knižní předlohu neznám, určitě však nemám problém uvěřit, že v ní totožné rozuzlení funguje mnohem lépe. Pokud to tak ale opravdu je, pak muselo dojít ke stěžejním chybám při převodu příběhu knihy do scénáře. Popřípadě byl film sestříhán tak, že jeho finální podoba rozhodně nebudí dojem té nejlepší možné. O potenciální speciální režisérský sestřih, jenž by uvedené nedostatky mohl alespoň hypoteticky napravit, by ale v tomto případě mělo zájem zřejmě jen naprosto mizivé procento diváků.

Hodnocení: 60 %

Průměr hodnocení ze všech recenzí najdete ZDE

Ankety
Na který z prosincových blockbusterů se těšíte nejvíce?
West Side Story
Spider-Man: Bez domova
Matrix Resurrections
Jiný/žádný
Nejnovější články:
Načíst další články