59%
Godzilla vs. Kong
- Akční
- Dobrodružný
- +1
Godzillu zná po 69 letech od prvního stejnojmenného filmu bez přehánění celý svět. Obrovitý ještěr chrlící oheň a čerpající energii z radiace se objevil v desítkách celovečerních titulů pod záštitou japonské produkční společnosti Toho a jméno si okamžitě udělal také v Hollywoodu. Godzilla z roku 1954 se v USA stala prvním široce distribuovaným japonským snímkem po letech vzájemné nevraživosti mezi oběma národy, což bylo dáno soudobou kinematografickou kulturou. Producent filmu Tanaka Tomoyuki toužil vytvořit japonskou verzi hollywoodského monster-filmu The Beast From 20,000 Fathoms, který byl mezi diváky nesmírně populární. V Japonsku šlo o první projekt svého druhu, jehož realizace představovala ohromný risk a krok do neznáma. Odvaha se tvůrcům ovšem vyplatila, Godzilla trhal divácké rekordy a okamžitě se začala kuchtit pokračování, která započala hned roku 1955 a trvají dodnes - poslední příspěvek od studia Toho dorazil před třemi lety, přičemž otěže nyní přebírá Hollywood se svým MonsterVersem. Dnes je Godzilla pro mnohé fanoušky v prvé řadě hlasitým spektáklem, vytvářejícím prostor pro efektní bitky přerostlých titánů, avšak originální film a jeho tvůrčí záměr se opíral o podstatně důležitější a osobnější zkušenosti, ztělesněné především v osobě režiséra a scenáristy Išira Hondy.
Honda se narodil 7. května 1911 v malé japonské vesnici Asahi a již od dětství
jej přitahovalo kouzlo relativně nedávno zrozené kinematografie. Vzepřel se tedy přání rodiny, která jej chtěla vidět na zubařské škole, a nastoupil do filmového programu na univerzitě Nihon. Už na počátku třicátých let pracoval jako asistent režie ve společnosti Photographic Chemical Laboratories, která byla později přejmenována na Toho. Sny o kariéře režiséra mu však zkřížila celá dekáda ve znamení vojenské povinnosti. "Sedět v kině a sledovat film: pro to jsem žil," sdělil Honda v rozhovoru pro Directors Guild of Japan roku 1990. "Když jsem se vrátil z války, měl jsem za sebou mnohem více času v armádě než ve studiu. Když jsem se vrátil, musel jsem začít znovu od nuly."
Honda byl opakovaně povoláván do válkou sužované a Japonci okupované Číny, ovšem neměl z toho sebemenší potěšení. Chyběla mu jeho žena Kimi a jejich dvě děti, v krutých podmínkách málem přišel o život a byl také válečným zajatcem. Domů se vracel roku 1946 a při cestě se mu naskytl pohled, který navždy změnil jeho život. Vlak, jímž cestoval, projížděl těsně kolem města Hirošima, zdevastovaného památným jaderným útokem v srpnu 1945. "Tehdy se říkalo, že během příštích 72 let tam nevyroste ani jediné stéblo trávy - a to ve mě skutečně přetrvalo. Vytvořil jsem si zášť k jaderným zbraním. Je příšerné vyrobit takovou zbraň a použít ji na jedno a následně i na druhé město. Pro mě jakožto režiséra to byl právě tento pocit, kvůli němuž jsem ani na chvíli neváhal oživit Godzillu ve filmu."
Řada jiných japonských režisérů považovala projekt za směšný a účast odmítla, Honda však k práci přistupoval se smrtelnou vážností a chtěl mít kolem sebe pouze lidi, kteří jeho pocit zodpovědnosti a serióznosti sdíleli. "Na jednu věc jsem nezapomněl. A to, jak jsme já, Tanaka a Tsuburaya (tvůrce speciálních efektů) stáli u bran studia a bavili jsme se o tom, jak je důležité, aby při výrobě filmu neměl štáb ani stín pochybnosti ohledně toho, co děláme. Museli jsme si umět představit, jak děsivé by to bylo, kdyby se něco takového objevilo. Ten pocit strachu byl něčím, na co neměl štáb nikdy zapomínat," potvrdil režisér, který se k dané tematice často vracel hlavně v průběhu šedesátých let. Předtím stihl natočit sérii hřejivých dramat a často se ve svých filmech věnoval údělu žen v muži kontrolované poválečné společnosti.
Dnes je ovšem znám primárně jako jeden z pionýrů katastrofického žánru a kaiju filmů, pojednávajících o gigantických monstrech ve stylu Godzilly či King Konga - režíroval ostatně také crossover King Kong vs. Godzilla z roku 1962, který letos dostal neoficiální americký remake s názvem Godzilla vs. Kong. A ve všech svých kaiju filmech neopomínal Honda zdůrazňovat potřebu mezinárodní spolupráce, která může jako jediná odvracet hrozbu monster, respektive jaderné války. "Ve scénách, v nichž se konaly mezinárodní konference, vždy ukazuji zástupce Sovětského svazu i dalších zemí. Pomáhají japonské vládě překonat problémy, jimž čelí. Takové znázornění spolupráce se nějak stalo tématem tohoto druhu filmů - je to základní téma. Nakonec, jak jsem natáčel další filmy a toto téma stále vyzdvihoval, jsem si uvědomil, že je to něco, co musím mít jak filmař neustále v hlavě."
A dá se říci, že tyto prvky přetrvaly v kaiju filmech opravdu až dodnes, kdy se diváci už dávno hrnou do kin hlavně s vidinou úžasné digitální akce a jsou zvědaví, jaká monstra si dají po tlamě. A co víc, možná se znatelně otiskly také do skutečných vztahů mezi Japonci a Američany - Honda a jeho dílo zapříčinili, že studio Toho začalo vytvářet partnerství s americkými producenty. Tím se lépe pokrývaly značné náklady a v původem japonských filmech se objevovali také druhořadí hollywoodští herci. Byli to tedy s trochou nadsázky právě Godzilla a jeho kmotr Iširó Honda, kteří ukázali celému světu japonské trauma z jaderných útoků a kteří také přiváděli znepřátelené národy k nové spolupráci, byť třeba 'jen' v oblasti kinematografie. Hondovy filmy byly opravdu po světě distribuovány ve větší míře než snímky jakéhokoli japonského filmaře - dokud jej nepřekonal mág anime tvorby Hayao Miyzaki. A takový odkaz není radno podceňovat i v případě, že Godzillu, kaiju a dnešní MonsterVerse náhodou považujete za podřadná a béčková kinematografická témata.
