Recenze: Brutální série Pach krve se vrací a své krvelačné fanoušky pořádně překvapí

Je tomu už neskutečných 18 let, kdy Pach krve poprvé zavanul v tajemných lesích západní Virginie. Koncept hororu z pera Alana McElroye nebyl nijak objevný a napětí čerpal z prostého střetu mladých lidí z města s fyzicky degenerovanou hrstkou kanibalů, schovávajících se v nekonečných lesích. Snímek se však mohl opřít o slušné řemeslo, děsivé záporáky a krvavou náturu jednotlivých vražd, z čehož se stal hallmark budoucí série. Byť pro to mnoho diváků nemá pochopení, žánroví fandové vyhledávají horory právě z touhy sledovat kruté násilí a spatřit výjevy, o kterých se v reálném životě bojí i nahlas promluvit - a právě na takovém násilí, vycházejícím z přímočarého vyvražďování a často i mučení kladných hrdinů, si dosavadní pětice pokračovatelů značky Wrong Turn zakládala. Oznámení restartu této značky od stejného scenáristy, který roku 2003 vše započal, se tak zdálo jako naprostá zbytečnost - jak se může na sedmý pokus ozvláštnit příběh o mladících, kteří se ztratí v hlubokém lese a jsou konfrontováni s iracionální a nekonečnou krutostí kanibalů? Alan McElroy k mému velkému překvapení dokázal, že to možné je, a vznikl zdaleka nejlepší a nejvíce originální střípek z celé série.

Veškeré indicie přitom dopředu naznačovaly, že se žádné odvážné změny konat nebudou - stejný scenárista, identický název Wrong Turn a v hlavních rolích další parta mladých lidí, která neuvážlivě odbočí z lesní stezky, tentokráte při hledání zachovalé pevnosti z dob občanské války. Netrvá ovšem nijak dlouho a divák si uvědomí, že tvůrci osvědčenou filmovou značku pouze využívají a očekávaný koncept obracejí v docela jiný příběh, který se bezduché zabíjení snaží nahradit o něco sofistikovanějším střetem dvou různých civilizací.

Šestičlenná skupina mladých turistů se hodlá projít po Apalačské stezce a

nedbá přitom varování místních, kteří jí radí neodbočovat z vyznačených tras. Hlavní hrdinkou je inteligentní a slušně vychovaná dívka Jen (Charlotte Vega), která cestuje se svým přítelem Dariusem (Adain Bradley), černošským podporovatelem rovnoprávné společnosti, a dalšími čtyřmi přáteli. Všichni jsou vzdělaní liberálové, ale zatím nezastávají příliš perspektivní pracovní pozice a při pátrání po netknutém kousku americké historie touží nalézt novou inspiraci a snad i dočasný únik.

Místo toho ale nachází smrtelné lesní nástrahy, jednoho z nich v adrenalinové sekvenci usmrtí padající kláda a zanedlouho pojímají podezření, že se stali lovnou zvěří. Přímý střet se záhadnými obyvateli apalačského pohoří je nevyhnutelný, ale odehraje se jinak, než bývalo u série Wrong Turn zvykem. Alan McElroy totiž využívá počáteční schéma hixploitation (tedy subžánr hororu charakterizovaný střetem s venkovskými burany, který v 70. letech proslavily tituly jako Vysvobození a Texaský masakr motorovou pilou) k tomu, aby mohl cílevědomě přepisovat očekávání a pravidelně měnit žánrová podhoubí. Nový Pach krve se tak volně přemosťuje v okultní Slunovrat ve vybledlých šedivých lesích, a samotný akt vraždy není hlavní atrakcí, nýbrž katalyzátorem mnohem přemýšlivější konfrontace na téma barbarství. Jako první totiž tentokráte nezabíjejí 'zaostalí barbaři', nýbrž jeden z 'kladných hrdinů' v domnělé sebeobraně.

Přeživší výletníci jsou vydáni napospas charismatickému vůdci kultu Johnovi (Bill Sage) a postaveni před rozhodnutí, které navždy změní jejich životy a může ústit v něco mnohem horšího nežli v 'pouhou' smrt. V tomto ohledu scénář odkrývá své slabiny a samotná existence komunity, která má na svědomí mnoho mladých životů z okolního regionu, je nedomyšlená a tendenční - lze ji akceptovat pouze jako satirický obraz nevšedního amerického sousedství a sociální nerovnosti. Takové interpretaci ostatně napovídá závěrečná desetiminutovka, která neočekávaně vnáší dřívější okultní horor do uhlazené americké domácnosti. Předcházející dění se ale bere příliš vážně a satirickému tónu spíše odporuje.

Navzdory jistému zjednodušování si ale příběh zachovává svůj vlastní výraz. A pokud divák není oním krvelačným fanouškem Wrong Turn, který už v polovině znuděně vypíná televizi, může počítat také s napínavým a dobře zvládnutým vedením pozornosti. Přestože je režisér Mike P. Nelson v podstatě zelenáčem, který předtím natočil jen jediný celovečerák s názvem The Domestics, zde diktuje vyprávění hutnou atmosféru a daří se mu přicházet s nápaditým řešením jinak nadužívaných situací (útěk a skrývání se ve skalním bludišti). Účinek násilných či přímo děsivých výjevů pak znásobuje tím, že je dávkuje s rozumem a nedává je samoúčelně na odiv - jejich intenzita tak místy opravdu atakuje několik scén z ranku Ariho Astera.

A pomáhá mu v tom samozřejmě zmiňovaný McElroy, který chytře zvýrazňuje téma soudržné rodiny a komunity - vyprávění rámuje soukromá linie otce Jen v podání velmi známého Matthewa Modinea (Temný rytíř povstal), jehož pátrání po pohřešované dceři tvoří už prolog filmu. Jeho snaha o záchranu Jen titulní příběh vůbec nebrzdí, nýbrž doplňuje ten překvapivě zajímavý a fungující rodinný rozměr. Každý si může svou komunitu zvolit, ale nikdy nemůže být nucen proti vlastní svobodné vůli. Pochvalná slova pak určitě směřují i na adresu Charlotte Vega, která předvádí nadprůměrný emocionální výkon, a režisér se na ni může ve vypjatých detailech spolehnout.

Nečekejte hluboce rafinované a podnětné drama - na to je Wrong Turn děravé v psychologii a svůj fikční svět v součtu opravdu vystavuje spíše satiricky. Rozhodně ale počítejte s originálním rebootem, který na bezduché předchůdce navazuje pouze svým názvem a servíruje přemýšlivější koncept i kreativnější práci s napětím. Příběh se neobejde bez některých povinných klišé, ale střídání různých hororových subžánrů je nápadité a zajímavé a jednotlivé zvraty nikdy nevyznívají přímo hloupě. Nátura okultní komunity nedosahuje extrémů, jaké atakoval třeba stylizovaný halucinogenní trip Mandy - Kult pomsty, na druhou stranu však také vznáší lehce bizarní myšlenkové podněty a některé ryze hororové výjevy jsou nezapomenutelné. S předstihem nejlepší Wrong Turn, které má ale se svou sérií vskutku pramálo společného.

Hodnocení: 70%